Budoucnost patří digitálu. Ale mohou digitální nástroje vyřešit všechny problémy vzdělávání dospělých? David Mallows sdílí svoje zamyšlení. 

Děláme toho dnes tolik on-line: udržujeme kontakt s přáteli, nakupujeme, chytáme zprávy, sledujeme televizi, platíme daně nebo účty za vodu. Po ulicích chodíme s telefony v rukou, protože se bojíme, abychom nepřišli o poslední zprávu, update nebo upozornění. Zkrátka, máme rádi své telefony, své tablety a nově objevenou „pupeční šňůru“ k on-line světu Facebooku, Instagramu a Twitteru. Líbí se nám tento svět neustálé stimulace, neomezených možností a zdá se, že přijímáme ty prázdné sliby a iluze, které nabízí. Ano, děláme toho dnes mnoho on-line, ale určitě ne všechno. Stále jsme v kontaktu s věcmi a lidmi a místy off-line. Žijeme ve skutečném světě fyzických věcí – dotýkáme se jich, mluvíme na ně a mluvíme o nich.

Potenciál a výzvy

Samozřejmě, že vzdělávání dospělých se bude stále více nabízet on-line. A to může být dobrá věc. Digitalizace nabízí flexibilitu, jednodušší přístup, bohatství potenciálních multimediálních zdrojů, a způsoby, jak motivovat dospělé, aby začali studovat. Nicméně zavádění technologií do vzdělávání dospělých je pomalé a důkazy (na rozdíl od hlasitých proklamací) o tom, že jejich použití je efektivní, jsou omezené. Zjišťuje se, že jsou problémy s rozvojem zaměstnanců, cenou (jak nástrojů samotných, tak infrastruktury, která je nutná ke jejich provozu, a také nutného školení zaměstnanců) a také, v některých místech, s nedostupností připojení.

Často slyšíme, že technologie mají potenciál zcela transformovat přístup ke vzdělání, překlenout geografické překážky, fyzické podmínky a finanční možnosti a změnit to, kde, kdy a jak můžeme všichni získat přístup ke vzdělání. Mohou. Ale opravdu to dokáží? A jestli ano, je to opravdu tak velká změna? Nebo je to jen změna ve způsobu poskytování, bez skutečného dopadu na naše učení? V osmdesátých letech 20. století byla velkou technologickou změnou ve vzdělávání televize. Do doby, než jsem začal učit v roce 1990, měla každá třída televizi a video přehrávač, na které v koutě padal prach. Televizi brzy nahradily zpětné projektory připojené k počítači a ty byly zase nahrazeny síťovými zařízeními a dále cloudovými službami a síťově propojenými tablety (nebo něčím podobným). Zkrátka, technologické změny; ty neinteraktivní bílé tabule byly kdysi populární novinkou, která vyhostila ze tříd prach z křídy a naučila celou generaci, jaký je rozdíl mezi smazatelným a permanentním fixem (a důsledky použití toho špatného…).

Digitální nástroje nejsou cílem, ale prostředkem 

Musíme rozlišovat mezi tím, učit se používat digitální přístroje a učit se prostřednictvím využití digitálních přístrojů. To první bylo hlavním hybatelem v růstu účasti na vzdělávání dospělých v poslední dekádě. Nicméně v mnoha společnost všudypřítomnost digitálních přístrojů znamená, že učit se, jak je používat (digitální kompetence) už není tak palčivá potřeba v mnoha oblastech. Ačkoliv bezpochyby existují skupiny, které jsou vyloučeny z digitální revoluce kvůli nedostatečným dovednostem v oblasti ICT (a možná kvůli nedostatku přístupu k těmto přístrojům a širokopásmovému připojení, které je přivádí k životu), stále více lidí používá digitální přístroje každodenně. Takže cílem vzdělavatelů dospělých by nemělo být jen podporovat vzdělávání prostřednictvím digitálních prostředků, ale zajistit, že používání digitálních přístrojů zlepší učení – povznese ho na jinou úroveň, místo toho, aby se tištěný materiál jen přenesl z papíru do PowerPointu.

Digitalizace a inkluze 

Takže, je digitální učení jen další technologií? Představuje jeho zavedení ve třídách (a jeho ovlivnění způsobů, kterými je možné vzdělávání dospělých poskytovat) zásadní posun ve vzdělávání dospělých? Vyžaduje, abychom znovu promysleli základy našeho přístupu k učení dospělých? Nejsem o tom přesvědčen.

Očekávání, motivace, životní styly a zkušenosti mladých lidí (budoucích dospělých studentů) se liší od těch v mé generaci (jsem padesátník). To přináší nové výzvy poskytovatelům vzdělávání v tom, jak budou poskytovat a posuzovat vzdělávání. Ale samozřejmě to představuje také obrovské příležitosti k inovacím a k zasažení nové generace dospělých.

Používání technologií ve vzdělávání představuje překážku pro určité skupiny studentů. Ti, kteří jsou již dnes ohroženi vyloučením z učení, budou téměř jistě vyloučeni dále, pokud se více nabídek vzdělávání přesune on-line. Když se to stane, je nebezpečí, že ti, kteří by měli z učení největší užitek, zůstanou pozadu.

Shrnuto 

Digitální technologie ve vzdělávání dospělých tu zůstanou (dokud neodejdou tam, kam zpětný projektor, samozřejmě) a je v pořádku, že věnujeme čas a námahu zkoumání nejlepších způsobů, jak je využít ve službě vzdělávání dospělých. Ale nezapomínejme, že vzdělávání dospělých je zprostředkováno osobními vztahy, a že nejlepší vzdělavatelé dospělých dokáží tyto vztahy zušlechťovat a udržovat, a také využívat je, aby podpořili dospělé v učení.

Digitální vzdělávání by mělo zlepšit proces učení, nejen prostě pokračovat stejným způsobem skrze digitální prostředky. Musíme najít způsoby, jak využít technologie, aby umožnily studentům aktivně se propojit s myšlenkami a svými kolegy tak, aby se zlepšil jejich zážitek z učení, vzrostla motivace, a poskytla se taková zkušenost, která se blíží nebo kopíruje způsoby, jakými dospělí získávají informace a komunikují spolu ve světě mimo třídu, kde se učí.

David Mallows má 30 let zkušeností ve vzdělávání dospělých jako učitel, školitel učitelů, manažer a výzkumník. Dříve zastával pozici ředitele výzkumu v Národním centru pro výzkum a vývoj gramotnosti dospělých (NRDC) v UCL Institutu vzdělávání v Londýně. V současné době zastupuje Evropskou sít základních dovedností (European Basic Skills Network) v EPALE jako tematický koordinátor pro životní dovednosti.