Jak mohou vzdělavatelé nejlépe rozvíjet vyvážené globální občanské vzdělávání? Výzkumnice Madeleine Le Bourdon ve svém blogu nechává nahlédnout do svého probíhajícího výzkumu a poukazuje na důležitost neformálních příležitostí pro občanské vzdělávání, oblasti, která je výzkumem opomíjená. Nabízí také pět doporučení na témata globálního občanství pro vyučující v praxi.

Koncept globálního občanského vzdělávání není nový. Od Diogena přes Kanta k současným vědcům jako je Kwame Appiah, je globální občanství téma, které je v akademické obci široce diskutováno a interpretováno.

Když se dostaneme k jádru, je ovšem porozumění globálnímu občanství ovlivněno splýváním lokálního a globálního a zaujímáním kosmopolitního světonázoru. Pro účely tohoto blogového příspěvku chápeme globální občanství jako osobní celoživotní proces změny, díky kterému získáváme pocit solidarity s těmi, se kterými jsme svázáni kulturně a geograficky. Vzdělávání, což je cílené strukturované učení, je nahlíženo jako klíč k výchově budoucí generace globálních občanů.

Experimentální učení je klíč ke globálnímu občanskému vzdělávání

Jak tedy jako vzdělavatelé přistoupíme k rozvíjení tohoto procesu změny, zvláště v době, kdy jsou vzdělávací politiky stále více zaměřeny na cíle, výsledky a hodnocení? Mnoho vědců, kteří studují globální občanské vzdělávání vznáší tu stejnou otázku, což pomohlo vybudovat rámec dobré praxe. Baillie Smith zdůrazňuje potřebu rozvíjet znalé a kriticky uvažující studenty, kteří jsou lépe vědí ‚o příčinách spíše než důsledcích globální chudoby a spravedlnosti‘. Andreotti také poukazuje na potřebu zajistit, aby studenti zaujímali kritický postoj k tomu, kde a jak získávají informace prostřednictvím diverzifikace hlasů, které okolo témat zaznívají, což odráží hlasy, které volají po de-kolonizaci mainstreamových učebních osnov. Další zdůrazňují důležitost vytvoření otevřeného a bezpečného prostředí pro učení. Někteří vidí roli vzdělavatelů jako facilitátorů – těch, kteří poskytnou spolehlivé zdroje a informace, které pocházejí z širšího spektra zdrojů, ale přitom jsou prostě účastníky, a ne vedoucími diskuse. Shrnuto, experimentální učení je viděno jako klíč ke všeobecnému uznání vzdělávání.

Dobrá praxe pro vzdělavatele 

Ve svém článku z roku 2018 soustředím zejména na neformální místa mezi strukturovaným vzděláváním, kde jsou jednotlivci opravdově v kontaktu, bez stresu a zábran, které mohou zažívat ve třídě. Jak ve formálním vzdělávání (školy, univerzity), tak v neformálním (vzdělávací programy pořádané různými institucemi vzdělávání dospělých a nevládními organizacemi), zůstávají tato neformální místa neprozkoumána. Je to překvapivé, když vezmeme v úvahu, že globální občanské vzdělávání je vnímáno jako cesta celoživotního vzdělávání. Prostřednictvím vlastního výzkumu jsem zjistila, že globální občanské vzdělávání se odehrává v prostorech mezi strukturovaným učením, kde si mohou studenti vyzkoušet dovednosti v praxi, rozšiřovat znalosti a stát se nezávislými studujícími. Ve své chystané kapitole pro Bloomsburyho knihu o mezinárodních pohledech na globální vzdělávání (editor Douglas Bourn) se těmto prostorům věnuji detailněji.

Pro tuto chvíli předkládám svá hlavní doporučení pro lidi z praxe a vzdělavatele na témata globálního občanského vzdělávání:

• Dovolte studentům, aby spolu byli v kontaktu mimo situace v rámci strukturovaného vzdělávání a buďte si vědomi hodnoty těchto interakcí.
• Pomozte vytvořit zážitky, které stimulují smysly studentů. Různí lidé se učí různými způsoby a takový holistický zážitek může zintenzivnit dopad učení. V praxi to může znamenat učení prostřednictvím hudby, tance, her, ochutnávání a výroby mezinárodní kuchyně, studijních návštěv, hostujících přednášejících z různých kultur, nebo, pokud je to možné, studijních výjezdů.  
• Oceňujte projevy emocí, které se vyskytnou při objevování těchto témat, dejte prostor k projevení těchto emocí a respektujte je jak ve třídě, tak mimo ni.
• Tím, že vytvoříte mezi studenty pocit sdílené komunity pomůžete tomu, že se z neznámého stane známé. Společné jídlo, společný úklid, společná hra, to všechno umožňuje lidem, aby navázali kontakt, a aby se pocity propojení, sounáležitosti a solidarity projevily.
• Zpestřete vaše učební prostředí a povzbuďte studenty, aby to samé udělali mimo třídu. Může to znamenat například to, že budou číst zprávy z více zdrojů, na sociálních sítích budou sledovat široké spektrum lidí různého původu, a také, že se propojí a budou v kontaktu s různými lidmi a na různých místech ve svém bydlišti. Tyto návyky otevírají neformální příležitosti pro neustálé učení.

Madeleine Le Bourdon je studentkou oboru International Development na Northumbria University. Zaměřuje se na mezinárodní vzdělávání. Ve výzkumu se věnuje globálním občanským organizacím, které poskytují globální občanské vzdělávání a praktickým příkladům globálního občanství na mikro-úrovni. Pracovala také s několika mezinárodními nevládními organizacemi na školení lektorů a přípravě obsahu pro globální učení.

Sledujte Madeleine na Twitteru: @MLeBourdon