Docent Jan Kalenda, významný expert v oblasti sociologie a andragogiky s bohatým akademickým a profesionálním zázemím, v rozhovoru poskytuje hluboký vhled do světa vzdělávání dospělých v České republice. S doktorátem a habilitací z Univerzity Palackého v Olomouci se specializuje na propojení sociologie a andragogiky. Jako prorektor a lektor na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně prožil rozmanitou akademickou kariéru, zahrnující řadu vedoucích rolí od výzkumného centra až po prorektorát. Jeho roční výzkumný pobyt na University of California, Los Angeles další rozšířil jeho pohled na vzdělávací systémy a přístupy. Jan Kalenda v rozhovoru reflektuje aktuální výzvy ve vzdělávání dospělých v Česku, včetně potřeby adaptace na moderní digitální prostředí a integraci formálního a neformálního vzdělávání. 

Klíčovou výzvou je zplnomocnění lidí pro vlastní vzdělávání, rozvoj obecných funkčních dovedností, silných stránek a talent (první část rozhovoru)

Vzdělavatel je stále méně a méně tvůrcem vzdělávacích materiálů a více jejich „kurátorem“ (druhá část rozhovoru)

Pane Kalendo, jaké jsou největší příležitosti a výzvy ve vzdělávání dospělých pro nadcházející léta?

Mezi celou řadou z nich bych vybral tři, které představují jak příležitosti, tak i výzvy, a které podle mého názoru budou intenzivně utvářet nejen povahu, ale i postavení vzdělávání dospělých v české společnosti.

Nejprve je to rozvíjení dovedností souvisejících s využíváním umělé inteligence, které může zvýšit produktivitu práce v mnoha oblastech ekonomiky a vést k vytvoření jejích zcela nových segmentů. Vzdělávání dospělých bude tedy z velké části spojeno právě s utvářením dovedností v této oblasti a formováním „digitálního kapitálu“ více než kdy jindy, včetně jeho kritické složky – schopnosti kriticky rozumět produktů a službám vytvořeným umělou inteligencí, včetně možnosti jejího zneužití pro manipulativní účely. 

Zároveň to také bude využívání umělé inteligence k dalšímu vzdělávání – chatboti, avataři a další digitální nástroje vytrénované na korpusu specializovaných znalostí mohou sloužit jako individuální tutoři a lektoři v mnoha oblastech – ať už se jedná o jazyky, programování, poradenství a mnoho a mnoho dalších.

Druhou propojenou příležitostí/výzvou je investování do vzdělávání seniorské populace. Se stárnutím tuzemské populace, které podle prognóz bude vrcholit někdy po roce 2050 budeme muset nalézt způsoby, jak zapojit nejen více osob nad 55 let, ale i nad 65 let do dalšího vzdělávání. A to nejen z důvodů benefitů pro ekonomiku, kde další vzdělávání umožňuje transfer z oborů, v nichž je práce v pozdním věku velmi obtížná, ne-li téměř nemožná, ale také z důvodů další výhod, jako jsou udržování kognitivní schopností, zapojení do společnosti aj., které zvyšují kvalitu života v pozdním věku.

Třetí příležitostí/výzvou je dozajista zastavení snižování zapojení dospělých do formálního vzdělávání. Stále méně dospělých se zapojuje do kombinovaného studia ve formálním vzdělávacím systému. Zatímco formální vzdělávání dospělých zažívalo velký boom po roce 2000, ve třetí dekádě 21. století je na ústupu. Z části je to tím, že mnoho osob, které si potřebovaly doplnit formální vzdělání tak učinilo během vzdělávací expanze mezi lety 2000 až 2012. Z části je to však tím, že formální vzdělávací systém svou pozici v novém světě celoživotního vzdělávání, který se formuje v poslední dekádě, neúspěšně hledá. Z mezinárodní srovnávacích studií přitom víme, že velikost a rozvinutost formálního vzdělávání pro dospělé je znakem všech systémů vzdělávání dospělých s nízkou úrovní sociálních nerovností. Profesor Richard Desjardins v tomto ohledu často říká, že je znakem vyspělosti národního systému.

Z Vaší zkušenosti v neformálním vzdělávání: Jaké jsou klíčové dovednosti a kompetence, které by měli dospělí studenti rozvíjet pro úspěšný život a kariéru?

Je zajímavé, že na této věci se toho za posledních dvacet let příliš nezměnilo. Výjimečná práce švýcarského týmu pod patronátem OECD, která začátkem milénia vytvořila koncepci dovedností pro 21. století – DeSeCo (Defining and Selecting Key Competencies) je stále platná. Na nejobecnější úrovni jsou to tři množiny dovedností, pod nimiž se skrývají jednotlivé, konkrétní dovednosti: (1) interaktivní používání všech nástrojů v každodenní realitě (např. používání jazyků, numerická gramotnost, řešení problémů; dnes k nim budou více a více přibývat nástroje A.I.), (2) fungování v sociálně různorodém prostředí (např. komunikační dovednosti, proaktivnost, týmová spolupráce, vědomé vůdcovství), (3) samostatné jednání (např. stanovování a dosahování cílů, houževnatost, svědomitost, autoregulace chování). Zatímco vzdělávání (dospělých) stále klade primární důraz na první množinu, z mnoha výzkumů víme, že zbylé dvě jsou stejně důležité, ne-li v dlouhodobé perspektivě důležitější pro úspěšný život a kariéru.

Co si myslíte o vztahu kariérového poradenství a celoživotního vzdělávání?

Z mého pohled představují neodmyslitelné a stále důležitější partnery. Pokud chceme, aby systém vzdělávání dospělých v Česku dobře fungoval, musí se opírat o dostatečně robustní a efektní síť kariérních poradců, kteří budou schopni provést nejen analýzu vzdělávacích potřeb jedince, identifikovat silné stránky jeho talentu, motivovat jej ke vzdělávání, případně vyvrátit některé z jeho pochyb, nesměřovat jej k vhodným kurzům, školením či dalším zdrojům informací (viz debata o bariérách výše). Kolik lidského potenciálu je ztraceno jen proto, že není nasměrováno na tu správnou cestu? Abych tento argument doplnil, z mého pohledu je rozvoj kariérního poradenství jedním z klíčových předpokladů fungujícího systému celoživotního vzdělávání, který klade stejně velký důraz na poptávku jako na nabídku vzdělávání dospělých.

Osobní otázka na závěr. Jaký máte vztah ke Zlínu a jeho geniu loci?

Těsný,
osudový, 
rozporuplný, 
místy melancholický,
místy kritický, 
stále se vyvíjející.

Mockrát děkuji.