Blog
Blog

Celoživotní učení – konec vzdělávání dospělých?

.......perspektivy zaměřené na budoucnost v oblasti vzdělávání.

Přeloženo z němčiny.


 

Scrabble-Würfel, die die Worte lebenslanges Lernen bilden.

Zpráva „Embracing a culture of lifelong learning“ (externí link) UNESCO Institute for Lifelong Learning ze srpna roku 2020 popisuje perspektivy zaměřené na budoucnost v oblasti vzdělávání. Na pozadí globálních výzev, jako je například krize klimatu, technologické změny nebo také i Covid-19 žádá dvanáct mezinárodních expertů podstatnou změnu v kultuře celoživotního vzdělávání.

Úhel pohledu na celoživotní učení je často omezen pouze na získávání kvalifikací a vzdělávání pro pracovní trh. Toto omezení vede také k tomu, že je vzdělávání dospělých často navázáno na existující vzdělávací systém nebo na existující vzdělávací politiku. Celoživotní učení by mělo být chápáno jako základní koncept vzdělávací a sociální politiky. Jak argumentuje zpráva, proto abychom do buducnosti obrousili nerovnosti, je nutné vytvořit individuální možnosti celoživotního učení a je nutné vytvořit takovou společnost, která se bude sama považovat za studující společnost. Dosáhnout toho můžeme tehdy, pokud celoživotní vzdělávání uznáme jako základní princip vzdělávání a do roku 2050 vznikne globální, národní a lokální kultura celoživotního učení.

Zpráva nastiňuje detaily propagované pro celoživotní učení a obsahuje deset klíčových prohlášení, která jsou rozhodující pro etablování kultury celoživotního učení. Tyto závěry a některé navrhované možnosti bych zde chtěla shrnout a podívat se blíže na jejich význam pro německé a částečně také pro evropské vzdělávání.

Klíčové závěry

  1. Rozpoznat a podporovat komplexní charakter celoživotního vzdělávání

Vzdělávání se může realizovat v jakémkoliv věku, v jakékoliv době a kdekoliv (any time, any where, anyone). Klasifikování vzdělávání například na školní vzdělávání, vzdělávání dospělých, vzdělávání pro starší občany, navazující vzdělávání atd. zcela odporuje komplexnímu pohledu na vzdělávání jako takové.

Aby mohly příležitosti pro vzdělávání vnikat všude a v každé době, měly by být nabídky vzdělávání organizovány necentrálně, stejně jako cesty, způsoby a místa vzdělávání: hranice mezi formálním a ne-formálním a neformálním učení se v kultuře celoživotního vzdělávání stávají propustnými. Kromě toho by každá autobiografie vzdělávání měla odrážet osobní studium a měla by sbírat osobní výkony při studiu, aby byla zřetelná. Výkony při studiu se odrážejí v každém učení: formálním, ne-formálním a neformálním a slovo výkon nesouvisí s pojmem ohodnocení.

Umožnit je toto možné kromě jiného i efektivnímu využití nabízených prostor (například knihovny, obecní centra, školy, vysoké školy a prostory na pracovišti), dále díky mikro vzdělávacím nabídkám nebo také díky mobilním nebo hybridním vzdělávacím aktivitám.

 

  1. Výzkumná strategie a spolupráce napříč různými sférami

Tak jak by mělo být vzdělávání navzájem propojené a propustné, tak by mělo být i získávání znalostí pomocí učení zlepšováno díky obsáhlé vědecké spolupráci. Z toho důvodu je doporučována i spolupráce vědců, nositelů politické odpovědnosti, podnikatelů, osob samostatně výdělečně činných, pedagogů a studujících.

Kromě jiného je navrhována platforma, která umožňuje neustálou výměnu vědeckých poznatků v praxi. Takto vzniklá síť může díky efektu spolupráce urychlit pozitivní vývoj a mohou být společně využity inovativní vzdělávací strategie.

V Německu je před námi jistě ještě mnoho práce. Blokování vědy a praxe stejně jako mezioborový výzkum je sice stále více využíváno, ale účinnému propojení aktérů vzdělávání z očí do očí, jak tato zpráva vybízí, jsme podle mého názoru ještě na hony vzdáleni.

 

  1. Znevýhodněné skupiny obyvatel postavit do centra zájmu

Zpráva vybízí ke zvýšenému úsilí ve snaze poskytnout znevýhodněným skupinám šanci na vzdělávání, aby došlo k vyrovnání nerovností. Rozmanitost – tedy rozmanité sociální prostředí, životní podmínky a životní osudy – bude považována za výchozí bod pro vzdělávání. Na tomto postavené integrované vzdělávání by mělo zlepšovat rámcové podmínky pro vyloučené skupiny obyvatel a zároveň tyto lidi individuálně podporovat. Aby toho mohlo být dosaženo, měli by být například studující i vyučující vtaženi do plánování vzdělávání. Tím by se mohlo docílit vzniku odpovídajících nabídek vzdělávání.

Ve všech evropských státech existují obrovské snahy o postižení znevýhodněných skupin obyvatelstva a o umožnění jejich podílu na vzdělávání. Uvědomění si problému a snaha najít odpovídající řešení bezpochyby existuje. Přesto zde obecně vzdělávání dospělých zůstává zaklíněné v projektové tvorbě. Také zahrnutí studujících do plánování se mi zdá být jen výjimečné, místo toho aby se jednalo o kontinuální vývojový koncept.  

 

  1. Využívat celoživotní učení pro pocit obecné spokojenosti/ pro sociální prospěch

Vzdělávání by nemělo být posuzováno jen podle přímé ekonomické hodnoty. Mělo by být považováno za sociální přínos, který umožňuje nejen individuální rozvoj, ale zároveň pomáhá překonávat krize (osobní, společenské, globální). Proto by měl být podporován volný přístup k poznání a vzdělávací příležitosti by měly vznikat na otevřených sítích. Zároveň by měly být digitální nabídky využitelné na chytrých telefonech. To úzce souvisí s potřebou vtáhnout vyloučené skupiny obyvatelstva do středu dění, neboť mobilní zařízení jsou mnohem více rozšířena než například notebooky.

Koncepty otevřeného přístupu (Open Acces) a otevřených zdrojů (Open Source) umožňují orientaci na všeobecnou spokojenost, s čímž zároveň přichází vznik společensky vhodných materiálů.

Potenciál pro volný přístup ke vzdělávání neustále roste a někdy je také podporován finančně. Zároveň je také možné vidět globální tendence vedoucí k tomu, aby především ne-formální a neformální vzdělávací nabídky  byly nabízeny pouze některými podniky (jako například LinkedIn Learning). Rozvoj otevřených alternativ, četnost nabídek, uživatelská dostupnost, zkušenosti s jejich využíváním a nejrůznější koncová zařízení berou v potaz to, jaká situace nyní v Německu panuje.

 

.

     5. Lepší a rovnější přístup ke vzdělávacím technologiím

Vzdělávací technologie nabízejí inovativní šance, jak vtáhnout studující do procesu učení a jak je zároveň podporovat. Proto je přístup k (výukovým) technologiím stejně tak důležitý jako jejich efektivní využívání. Také se zde diskutuje o potenciálu umělé inteligence: například virtuální asistenti mohou poskytovat další vzdělávací možnosti, mohou být shromažďovány zkušenosti s učením a také tyto zkušenosti evaluovány. Zpráva zároveň ukazuje, že jednoduše a pouze díky technologiím nejde dosáhnout rovnosti ve vzdělávání. Tak nabízejí MOOC systémy šanci na otevřené využívání, ve skutečnosti se jich ale stejně účastní lidé, kteří již mají nějakou zkušenost s dobrým přístupem ke  vzdělávání.

Dále budou sociální média považována za důležité prostředky neformálního vzdělávání, ale zároveň zde může během vzdělávacího procesu docházet k šíření chybných informací nebo dezinformací. Proto se vyplatí neustále pokračovat v rozvoji digitálních kompetencí.

To, že přístup ke vzdělávacím technologiím musí být do budoucna rovný, je již od začátku pandemie naprosto zřejmé a je to předmětem častých diskuzí. To, co by ale měly výukové technologie poskytovat a jak by měly podporovat proces učení, není podle mého názoru tak vzdálené od představ UIL zprávy. V Německu je u mnohých poskytovatelů vzdělávání otázka využití vzdělávacích analýz přinejmenším sporná, ačkoliv je díky nim možno podporovat individuální studium.

Vzdělávání dospělých v Německu vidí v sociálních sítích většinou jen místa pasivního přenosu informací a považuje je pouze za marketingové kanály. Uznáním sociálních médií za prostředky neformálního vzdělávání můžeme - z tohoto důvodu – vytvářet vzdělávací aktivity, které budou působit právě proti těmto negativním aspektům. Také zde dochází k rozvoji ovlivněnému pandemií, neboť vzdělávání probíhá právě prostřednictvím těchto sítí. Na to, jak hodně budou sociální média koncepčně zahrnována do vzdělávacího procesu, si musíme teprve počkat.

 

      6. Přeměnit školy a univerzity v zařízení pro celoživotní vzdělávání

Jisté kultury celoživotního vzdělávání bude dosaženo jen v případě, kdy školy a univerzity projeví více otevřenosti vůči rozdílným vzdělávacím přístupům. Důležitost této zprávy ukazuje i fakt, že si za výchozí bod stanovila propojení formálních poskytovatelů vzdělávání. Vedle toho hovoří zpráva také o úloze studujících. Probuzení zvědavosti a podpora kompetencí k samostatnému učení by měly být v hlavním zájmu vzdělávacího procesu.

Vzájemné prostupnosti vzdělávacích systémů je Německo v současné době velmi vzdáleno. Již naše dva – potažmo tři vzdělávací školní systémy upevňují cesty za vzděláním. Otevřené nabídky vysokých škol jako studium auditorů nebo i další vzdělávací nabídky se zpravidla zaměřují na akademické publikum a mají částečně omezený přístup. Změna ztuhlého německého systému vzdělávání je politickou otázkou. Ovšem při podpoře kultury celoživotního vzdělávání  je bez diskuze zapojení aktérů vzdělávání dospělých zcela jistě velmi důležité.

 

       7. a     8. Podpora kolektivního rozměru učení a lokálních iniciativ v celoživotním učení

Společné vzdělávání, učení se tváří v tvář a učení se ve veřejných prostorech upřesňují ucelený charakter celoživotního vzdělávání. Lokálně propojené vzdělávací iniciativy nabízejí největší šance pochopit  představy o vzdělávání v sociálním společenství. Vedle konceptu „Studujících měst“ (Lernenden Städte - externí link) je na „Studující společenství“ nahlíženo jako na pilíře kultury v celoživotním učení. Aby došlo k podpoře lokálních snah, mělo by i nadále dojít k otvírání veřejných prostorů. Mnohočetné vzdělávací možnosti, které například poskytují muzea a knihovny, by měly být i nadále propojovány. Díky tomu by se například divadla a centra seniorů atd. mohla stát místy pro vzdělávání.

Za „společenská“ místa nejsou považována pouze místa zeměpisná, ale jsou za ně považovány i digitální prostory. Zde již existující podle zájmů vedené skupiny studujících umožňují sociální učení a díky tomu i společenskou sounáležitost. Otevřené digitální vzdělávací platformy mohu kromě jiného lidi spojovat a podporovat kolektivní vzdělávání. Vzdělávání by také mělo být společensky uznáváno, což je také jednou z mnoha možností, jak do studijního procesu vtáhnout i lidi s negativními zkušenostmi ze vzdělávání.

Otevření digitální prostory pro lokální iniciativy a zainteresované skupiny lidí existují v Německu jen stěží. Lidé vytvářejí společenství (podle lokality nebo podle společných zájmů) ve facebookových skupinách nebo díky WhatsApp. To je škoda, protože jak důležité je učení a jak je nezávislé od podniků, se teprve časem ukáže. Také stabilní vzdělávání není bohužel v Německu nijak zásadně rozšířené, tak jak tomu je například ve Velké Británii a v Irsku (GroßbritannienIrlandexterní link) nebo jak také můžeme vidět na Slovensku (Slowakei). Abychom mohli zrovnoprávnit kolektivní dimenze vzdělávání, musíme se zde u nás ještě hodně snažit.

 

  1. Oživení vzdělávání na pracovišti

Vzdělávání na pracovišti je přisuzována velká důležitost, což se projevuje ve snahách o začleňování síťově propojených vzdělávacích možností a uznáním neformálního a ne-formálního vzdělávání. Učení se na pracovišti by nemělo být jen nutnou součástí podpory v činnostech, které vykonáváme v práci, ale mělo by sloužit i jako osobnostní rozvoj pro zaměstnance. Zde jsou flexibilní individuální nabídky vzdělávání stejně tak důležité jako financování vzdělávání na pracovišti.

Můj dojem je, že ze strany vzdělávání dospělých existuje velké pochopení pro důležitost vzdělávání na pracovišti a tyto snahy jsou neustále posilovány díky nejrůznějším vzdělávacím a hodnotícím iniciativám. Na straně zaměstnavatelů a také v politické rovině to možná ani tak nevypadá, ale mnozí poskytovatelé vzdělávání se již vydali na cestu podpory podniků a organizací při vzdělávacím procesu a při podpoře vzdělávacích nabídek.

 

  1. Uznání celoživotního učení jako práva pro všechny

To že by vzdělávání dospělých mělo být uznáno jako právo pro všechny občany, je zcela jasný požadavek vycházející ze zprávy. Právo na vzdělání by mělo dalece přesahovat jen školní vzdělávání a možnosti celoživotního učení by měly být považovány za indikátory sociální rovnosti. Tento význam je přisuzován celoživotnímu vzdělávání na evropské rovině již dávno, kromě jiného i díky Lifelong Learning Platform  (externí link).

Podstatné pro to je především kromě jiného rozvoj právních opatření a podporovaná vládní struktura, například vytvoření Ministerstva celoživotního vzdělávání.

 

 

Vytvoření kultury celoživotního vzdělávání

Zpráva UIL výrazně přestavuje podíl, který má celoživotní učení na udržitelné, zdravější a integrované, globální budoucnosti. Samozřejmě je přitom vyžadováno přiměřené financování a stanovení vhodného politického rámce. Obě dvě podmínky jsou ale pouze součástí procesu etablování kultury celoživotního učení.

Klíčová poselství umožňují reflektovat vzdělávací systém a organizaci celoživotního učení. Vzájemně se prostupují a nemůže na ně být pohlíženo odděleně. Ale nezůstává pouze u volání po lepším financování. Zpráva nás podněcuje k přemýšlení, jakým způsobem bylo celoživotní vzdělávání vedené doposud, jak bylo organizováno a jak bylo oceňováno. Tyto myšlenky jsou prvním krokem na cestě k vytvoření kultury. Neboť kultura nespadne z nebe a není ani nikým diktována. Další kroky by měly následovat a ne pro každý krok jsou peníze nebo legislativní opatření nutná.

Vzdělávání dospělých může podporovat celoživotní vzdělávání, kde můžeme nabídnout více. Právě na komunální rovině (veřejné vysoké školy, muzea, knihovny, divadla) by se mělo nejen mnohem více spolupracovat. Také pro soukromé iniciativy, nadace a privátní ekonomický sektor je lokální spolupráce velmi důležitá. To samé platí samozřejmě také pro vzdělávací podniky, které by se neměly uzavírat před kooperací. Také zde bude vznikat prostor pro nové formy vzdělávání jako FabLabs, Hacker- nebo Makerspaces a díky blízké spolupráci budou vznikat nové digitální prostory. Vyloučené skupiny obyvatel budou přitom stát v centru dění, pokud se s nimi bude spolupracovat a nebudeme je neustále obcházet.

Předpokladem pro dobrou spolupráci je podílení se všech institucí, organizací a osob na vzdělávání z očí do očí. Právě formální vzdělávání by mělo začít rozpoznávat, že se zájmové kurzy nebo soukromé zájmové skupiny snaží podílet na dalších možnostech vzdělávání a tyto někdy úsměvné nabídky jsou velmi důležité pro rozvoj individuálních cest za vzděláním.

Pokud bychom chtěli rozvíjet celoživotní vzdělávání jako základní koncept vzdělávací a sociální politiky, potom je podle mě nutné přemýšlet o našem dosavadním jednání a spolupráci. Jen tak ukážeme, co celoživotní učení – a s tím zároveň spojené vzdělávání dospělých – umožňuje. A to je předsevzetí pro politické uznání a stabilní financování.

 

Konec vzdělávání dospělých – tak jak ho známe z dřívějška

Vytvoření kultury celoživotního vzdělávání by vzdělávání dospělých posunulo na rovnoprávnou úroveň ve vzdělávacím systému. Nebyl by to pouze projektově orientovaný prostředek na pomoc při nalezené řešení ekonomických a sociálních problémů. Neboť projekty nejsou žádným řešením. Projekty jsou nutné a důležité, podporují spolupráci, získávání znalostí a přinášejí nám zkušenosti. Na tom se dá stavět a všechny pozitivní efekty, které vzdělávací projekty mají, by měly být využity na podporu vytvoření kultury celoživotního vzdělávání.

Žijeme v době zvratů a možná je právě nyní čas popřemýšlet o tradičních možnostech a podniknout kroky, které by mohly vést k vytvoření kultury celoživotního učení. Založit tuto kulturu na základě komplexních znaků by mohlo vést k tomu, že by vzdělávání dospělých již nebylo tím, jakým momentálně je – bylo by součástí propustné, všem přístupné vzdělávací kultury. Já se domnívám, že toto je velmi lákavá představa.

 


Licence:

Celoživotní vzdělávání – konec vzdělávání dospělých? Od Dörte Stahl je licencováno díky Creative Commons Namensnennung 4.0 International Lizenz (externí link). Odkazovaná díla a doprovodné fotografie podléhají autorským právům. Prosím o ověření před použitím.


Bild des Benutzers Dörte StahlO autorce:

Dörte Stahl je od roku 2001 nezávislou lektorkou ve vzdělávání dospělých a je také ambasadorkou EPALE.

 

Login (4)
Themes addressed

Prijavite se ili Registrujte da biste postavljali komentare.

Želite drugi jezik?

Ovaj dokument je dostupan i na drugim jezicima. Odaberite jedan od njih u nastavku.
Switch Language

Want to write a blog post ?

Don't hesitate to do so! Click the link below and start posting a new article!

Najnovije diskusije

Kakav je opis posla za menadžera centra za obrazovanje odraslih?

Pusto je na vrhu centra za obrazovanje odraslih. Ovaj osjećaj nije formulisan u opisu posla za mjesto menadžera centra za obrazovanje odraslih.
Ovo je poziv da podijelite opis vašeg posla - bez obzira na format - i poziv da podijelite osjećanja o usamljenosti, ili drugima, u vrhu centra za obrazovanje odraslih.

More