Dospělí studující nemají často zájem nebo čas si učivo doma opakovat. Zájem lektora by tedy měl být, aby si účastníci zapamatovali co nejvíc během kurzu nebo školení.

Autor: Monika Smekalová, 12.7.2023, Ilustrační foto: Unsplash

Většina lidí má již ze školy vyzkoušené, jak se učit efektivně, podle svého vlastního naturelu. Lektor však nemůže počítat s tím, že se všichni budou k učivu vracet. Důležitá je samozřejmě motivace studujících, ta souvisí také s tím, jestli účastníci absolvují kurz povinně nebo dobrovolně. Lekce by proto měly být koncipovány tak, aby si studenti zapamatovali maximum již během výuky.

Přinášíme několik tipů na efektivní výukové metody, které pomáhají naučit se co nejvíce během výuky i za předpokladu, že různí studenti se učí různými způsoby.

Čtyři klíčové prvky, které pomáhají mozku si pamatovat

1. Porozumění
2. Souvislosti
3. Emoce
4. Pozornost

Porozumění

Že si člověk pamatuje lépe věci, kterým rozumí, je známá věc. Proto by měl lektor při plánování lekcí nejen věnovat čas otázkám, ale aktivně zjišťovat během výkladu, že studenti rozumí tomu, co vykládá. Poskytnou účastníkům možnost se ptát a používat například techniku „řekni svými slovy“: Pokud někdo dokáže problém popsat/vysvětlit vlastními slovy, určitě mu porozuměl.

Souvislosti

Pochopení a uvedení do kontextu spolu souvisí. Například je mnohem snazší si zapamatovat větu, která dává smysl, než náhodný seznam slov. Podobně se lépe pamatují věci, které si člověk nějakým způsobem propojí s tím, co už zná, než jednotlivá fakta. Při přemýšlení nebo vzpomínání funguje takzvané shlukování (chunking). Shluk (chunk) je nějaký nový koncept, slovo, myšlenka, postup, část informace, která se v naší mysli postupně stane jedním celkem. Nebo se nový prvek přidá do již existujícího shluku.

Přednáška/lekce by měla být strukturovaná do logických celků. Pokud se jedná o obsah, který je pro studenty úplně nový, je důležité jít od celku k detailům a ne naopak. Tak si náš mozek dokáže vytvořit spojitosti.

K podpoře vyváření souvislostí se používají různé techniky, například myšlenkové mapy, vizualizace, paměťové paláce a další.

Emoce

Výuka by měla studenty bavit, nebo alespoň zajímat. Nejlépe se člověk učí skrze vlastní zkušenost a zážitek. Dávno empiricky odpozorované zkušenosti jsou nyní díky neurovědě objasněné na úrovni chemických procesů v mozku. Příjemné prostředí, uvolněná atmosféra, ale také ujištění, že každý účastník je důležitou součástí skupiny, to je několik základních prvků, které vytvářejí pocit bezpečí a důvěry, který prospívá učení. Dobrý pocit ze správně zodpovězené otázky nebo provedeného úkolu posiluje pamatování si správného řešení.

Gamifikace ve vzdělávání využívá přínosu pozitivních emocí, včetně překvapení a odměny, jako podporu pro větší zájem a motivaci. Další technikou je storytelling – vyprávění příběhů. Storytelling představuje způsob zábavného předávání informací. Studenti si díky zážitku z příběhu lépe zapamatují fakta, protože jsou vtaženi do děje a konkrétních situací spojených s emocí.

Pozornost

Pokud si má člověk něco zapamatovat, musí se soustředit. Je však známo, že plné soustředění trvá obvykle jen pár minut. Proto je dobré podstatné věci sdělit na začátku lekce nebo po přestávce. Podstatné je účastníky zaujmout.

Jak zaujmout ve třech vteřinách (z článku Piotr Maczuga na EPALE)

Jedním z klíčových měřítek úspěchu je schopnost vzbudit zvědavost. "Nemám žádný zvláštní talent. Jsem jen vášnivě zvědavý," řekl kdysi Einstein. My učitelé však nemáme ten luxus času, abychom zvědavost pěstovali jako bonsaj. Koneckonců máme jen pár vteřin.

Co byste tedy měli vědět o zvědavosti? Vědci zjistili, že predispozice ke zvědavosti je tak trochu jako obrácené U (chcete-li to prezentovat formou grafu). Nejvíce zvědaví jsme tedy tehdy, když už o tématu něco málo víme, ale ne příliš mnoho. Vlastní znalosti nám umožňují se do tématu zaháčkovat, ale naše neznalost způsobí, že si nejsme jisti odpovědí. A to nás trápí tak účinně, že nás nenechá v klidu. To do jisté míry odpovídá teorii informační mezery, kterou na počátku devadesátých let popsal George Loewenstein, profesor behaviorální ekonomie na Carnegie Mellon University: zvědavost vzniká, když máte pocit, že vaše znalosti jsou neúplné. Dobrý učitel ji dokáže dobře využít, hned od začátku položí správné otázky nebo použije paralely s životem a problémy účastníků.

S pozorností souvisí i emoce, například překvapení. Lidé mají tendenci zaznamenávat nečekané informace do své dlouhodobé paměti lépe než ne-překvapivé věci. Humor, sdílení osobních zážitků, nebo upozorňování na zajímavá nebo neobvyklá fakta, to vše pomáhá udržovat pozornost účastníků. Pokud účastníci prožívají pozitivní emoce – jsou rádi, že se naučí něco nového, je jejich pozornost více zaměřena na výuku a není tolik rozptylována jinými podněty.

Měření efektivnosti vzdělávání

Ve škole se tradičně efektivnost výuky měří testováním a známkováním, i když výsledky jsou považovány za ohodnocení studenta (jeho schopností, dovedností, píle?), přestože vliv učitele a také rodičů je nepopiratelný.

Jak letor, případně zaměstnavatel organizující školení pro své zaměstnance zjistí, kolik se účastníci školení naučili? Obvyklé vyplňování dotazníků „Jak jste byli s lektorem/kurzem/školením spokojeni“ nemá velkou vypovídací hodnotu.

Před koncem roku 2023 spustí EPALE další pokračování, již čtvrté, oblíbeného kurzu Lektorské minimum. Toto pokračování bude zaměřeno právě na měření efektivnosti kurzů a školení. Sledujte web a sociální sítě EPALE a dozvíte se více!

Podklady: Emotions and Learning by Reinhard Pekrun, INTERNATIONAL ACADEMY OF EDUCATION, https://www.betterup.com/blog/how-emotions-affect-learning, B. Voráčová: Storytelling - úvod do vyprávění příběhů