Co člověk vlastně potřebuje...

Co potřebuje k životu? Nebo, abychom to postavili trochu jinak, co je pro člověka nezbytné, aby měl dobrý život? Tím nemáme na mysli materiální věci nebo vnější faktory. Dům, auto nebo cokoli jiného, po čem člověk touží, například jachta - to vše může být příjemné vlastnit, ale pro dobrý život nejsou nezbytné. A navíc, tyto komodity jsou spíše výsledkem nežli vlastní podmínkou našeho snažení. Ptáme se tedy na gramotnosti, které jsou nezbytné, abychom mohli žít dobrým životem a abychom si mohli výše zmíněné věci koupit.

Jsou to ty gramotnosti, které člověk potřebuje k získání dobrého zaměstnání, nebo přinejmenším k získání šance na takové zaměstnání. Kromě toho potřebuje rozumět tomu, jak funguje společnosti a svět, sice nikoli do detailu, ale do té míry, která mu umožní zapojit se do společnosti a navazovat sociální vztahy. 

Základní dovednosti

  
Ve třetím čtvrtletí se EPALE věnuje tématu základních dovedností a jejich osvojení. Ptáme se tedy: jaké gramotnosti jsou ty úplně nejzákladnější? My jsme došli k závěru, že jsou to ty následující: čtenářská/komunikační gramotnost, zdravotní gramotnost, finanční gramotnost, matematická gramotnosta základní digitální gramotnost. Důležitost těchto gramotností je sice dostatečně známa, ale neškodí se na ně v krátkosti podívat:

  
-    Čtenářská\komunikační gramotnost – ve světě, kde značná část komunikace probíhá v psané podobě, je schopnost číst a psát naprosto klíčová. Zde je třeba ovšem zdůraznit tu složku komunikace, která je interakcí - tedy zahrnuje dvě strany. Pokud jedna strana nechápe text, neumí jej správně interpretovat, pak komunikace ztrácí smysl. Smlouvy, bankovní dokumenty, faktury, to vše je v písemné podobě. V naší společnosti není udržitelné, aby člověk nedokázal interpretovat tyto texty. 

-    Zdravotní gramotnost – to spojení možná není na první pohled patrné, ale pro člověka je nesmírně důležité alespoň základně rozumět tomu, jak určité chování ovlivňuje lidské zdraví, psyhické i fyzické. Příkladem je chování kuřáka, který si uvědomuje, že kouření má následky pro jeho vlastní zdraví i zdraví ostatních. To se týká i konzumace alkoholu, nebo na druhé straně fyzického cvičení, vliv výživy a souvislost s mentálním zdravím. Spektrum je velice široké. 

-    Finanční gramotnost– ta je vlastně o získání kontroly nad vlastním životem. Finanční gramotnost je vědomí o tom, že výdaje by dlouhodobě neměly převyšovat příjmy, vědomí o nezbytnosti konkrétních výdajů a jejich rozložení v čase. Tato gramotnost také znamená znalost toho, jak funguje náš svět, systém daní, finanční mechanismy bankovnictví, hypotéky, úvery atd. Ne každý z nás se proto musí stát bankéřem nebo účetním, ale základní vědomí o tom, že když si půjčíme, zaplatíme více na úrocích, je základ přežití v naší džungli. 

-    Matematická gramotnost – úzce souvisí s gramotností finanční. Vědět, že výdaje by neměly převyšovat příjmy, je celkem ničemu, když je nedovedeme spočítat. Čísla jsou a budou součástí našich životů.

-    Základní digitální gramotnost – o tom netřeba diskutovat: svět se přesouvá do digitálu. Faktury jsou elektronické, schůzky se čím dál častěji uskutečňují ve virtuálním prostředí, obrovské sumy dat lze získat pouze přes internet - pokud víte, jak jej používat. To má samozřejmě blahé důsledky na životní prostředí, šetříme papír, snižujeme emice CO2 atd. Na druhé straně to znamená, že potřebujeme změnu u lidí, jejich chování a návyků. Dnes je pro člověka naprosto nezbytné mít přístup k internetu a umět s ním pracovat. 

O čem to tedy vlastně je?

Teď vlastně nejde tolik o vlastní gramotnosti, ale o to, jaké podmínky musí být vytvořeny, aby si je člověk dokázal osvojit. Nikdo se s těmito gramotnostmi nerodí. Samozřejmě závisí na intelektuální kapacitě daného člověka, jak snadno či obtížně si tyto gramotnosti osvojí. Inteligence je vrozená, ale podmínky k učení nikoli. Ideálně si tyto gramotnosti člověk osvojí ve škole, školství je osvědčený koncept - a navíc relativně mladý - například v Německu existuje  povinné školství teprve od r. 1919, ačkoli veřejné školství existuje již od 13. století a koncept přenosu znalostí a dovedností od učitele k žákovi přinejmenším od 4. tisíciletí před Kristem. Školství ovšem není samospásné. Řada lidí si ve škole prostě nedokáže osvojit základní gramotnosti. A navíc, co s těmi staršími, kteří chodili do školy před dávnými lety? Zde pak přichází na řadu vzdělávání dospělých. 

Vůle ke změně...

V neustále se měnícím světě se musí neustále měnit i člověk. Rozvíjet se, reagovat na podněty a výzvy. Člověk musí nepřetržitě získavat nové informace a ty zastaralé obměňovat. Je zřejmé, že pro dospělého člověka je těžší učit se novým věcem. Ale není to naštěstí nemožné. Dnes existuje řada nástrojů a možností, jak může dospělý člověk rozvíjet sám sebe.   

Každé vzdělávání předpokládá určitou vůli. Vzdělávání dospělých zatím není povinné. Je to spíše nabídka, možnost - a sektor vzdělávání dospělých nabízí vhodné prostředí a nástroje. Ale v důsledku nejvíc záleží na naší vůli...

O autorovi: Cedric Dümenil pracuje od r. 2018 v národní agentuře Erasmus+ , v tzv. Jugendbüro (Úřad pro mladé) v německy mluvícím regionu Belgie. Zde se věnuje evaluaci a projektům školního a odborného vzdělávání. Zároveň studuje právo na univerzitě v Trier. Ve volném čase se zajímá o jazyky a literaturu.

Od téhož autora:

• Cornered by Corona, Turning the Tide
• About the rumour of human equality: Access to education
• Media literacy – Limits and opportunities