Mileniálové jsou líní a nechtějí pracovat. Celá generace Z se chce živit jen videi na Youtube.  V poslední době není vůbec neobvyklé setkat se s články o generačních střetech a o neporozuměních mezi lidmi narozenými po roce 1983 a tzv. Husákovými dětmi (Generace X) nebo generací Baby Boomers. Hovoří se o změně priorit a pohledu na svět. Ostatně každý z nás to ve svém okolí asi zažil. Pokud je Vám pod 35 let, Vaši rodiče nejspíš nerozumí tomu, proč máte jednou za čas potřebu změnit práci, a vy zase nedokážete pochopit, jak mohli v jedné společnosti vydržet 30 let. To je však jen jedno z témat, rozdíly nastávají v celé řadě aspektů – od očekávání a vztahu směrem k nadřízenému přes požadovanou míru flexibility v práci k touze po naplnění a „nalezení smyslu“ ve své práci.

Že nejde o problém ryze teoretický si začínají uvědomovat už i firmy.  Blíží se doba, kdy se na pracovišti bude současně setkávat až 5 generací, jejichž motivace v zaměstnání se zásadně liší. V éře globalizace, rostoucí konkurence a rychlých změn musí být organizace inovativní, chtějí-li si vytvořit konkurenční výhodu. Ze studií vyplývá, že potenciál inovací by mohla brzdit právě neoptimální spolupráce mezi různými věkovými skupinami.

Dle průzkumu, který proběhl v rámci projektu SiLC (Synergy in Learning and Cooperation) v šesti evropských zemích, však zaměstnavatelé v mikro, malých a středních firmách (1-249 zaměstnanců) mezigenerační spolupráci ve svých týmech nijak systematicky neřeší. Přitom podíl malých a středních podniků na jednotlivých národních trzích dlouhodobě roste. V České republice je to více než milion subjektů, které tvoří přes 99 % všech podniků v zemi. Z průzkumu vyplynulo, že přestože více než 66 % vedoucích pracovníků podporuje členy svých týmů v rozvoji obecných komunikačních dovedností, generačním tématům se v ČR alespoň s nějakou pravidelností věnuje pouze 40 % team leaderů.

Spíše, než diverzita mezigenerační v posledních letech čeří českou i evropskou vodu diverzita kulturní. Zdá se však, že ani ta jako téma české malé a střední firmy příliš neoslovila. Je to zřejmě dáno i tím, že, oproti jiným evropským zemím, je podíl cizinců na pracovním trhu v České republice poměrně nízký (2.4 % oproti např. 10,9 % ve Španělsku, nebo 4,5 % v Nizozemsku). Přesto se však v důsledku globalizace jedná o fenomén, který bude nabírat na síle a není radno ho podcenit.

A proč je tedy diverzita přínosná? Ve věkově a kulturně heterogenních týmech se potkávájí lidé s různými zkušenostmi. Taková pluralita názorů a postojů nejen posiluje kritický přístup k řešením a přináší nové alternativy, ale také podporuje celkovou flexibilitu týmu. Roste i konkurenceschopnost, neboť tým, ve kterém pracují lidé různého věku a původu, snáze pozorumí globálnímu trhu a potřebám zákazníků z různých koutů světa. A to jsou jen příklady.

S myšlenkou, že diverzitu je potřeba vnímat jako příležitost, pracuje projekt SiLC, financovaný z programu Erasmus+ a realizovaný za spolupráce organizací z šesti evropských zemí. Projekt se zaměřuje na podporu mikro, malých a středních podniků a organizací a má za cíl vyvinout pro ně vhodné metody a nástroje pro využití při školeních a koučinku právě v otázkách diverzity. Jde o nový koncept školení vedoucích pracovníků, jehož cílem je pomoci firmám k odhalení vlastního kreativního a inovativního potenciálu i k navýšení spokojenosti zaměstnanců.