Náš svět se nachází v bodě zlomu. Již víme, že znalosti a učení jsou základem obnovy a transformace. Ale globální rozdíly – a naléhavá potřeba přehodnotit, proč, jak, co, kde a kdy se učíme – znamenají, že vzdělávání nám zatím nepomáhá utvářet mírovou, spravedlivou a udržitelnou budoucnost. Ve snaze o růst a rozvoj jsme my lidé zaplavili naše přirozené prostředí a ohrožovali naši vlastní existenci. Vysoká životní úroveň dnes stále koexistuje s propastnými nerovnostmi.

Stále více lidí se zapojuje do veřejného života, ale struktura občanské společnosti a demokracie se na mnoha místech po celém světě drolí. Rychlé technologické změny mění mnoho aspektů našeho života. Tyto inovace však nejsou adekvátně zaměřeny na spravedlnost, začlenění a demokratickou účast. Každý má dnes velký závazek vůči současným i budoucím generacím – zajistit, aby náš svět byl světem hojnosti, nikoli nedostatku, a aby všichni mohli v plné míře využívat stejná lidská práva. Navzdory naléhavosti jednání a v podmínkách velké nejistoty máme naději. Jako druh jsme v bodě naší kolektivní historie, kdy máme vůbec největší přístup ke znalostem a nástrojům, které nám umožňují spolupracovat. Potenciál pro zapojení lidstva do vytváření lepší společné budoucnosti nebyl nikdy větší.

Tato globální zpráva Mezinárodní komise pro budoucnost vzdělávání se ptá, jakou roli může hrát vzdělávání při utváření našeho společného světa a budoucnosti, když se díváme do roku 2050 a dále. Předložené návrhy vycházejí z dvouletého globálního zapojení a konstruktivního procesu, který ukázal, že velké množství lidí – dětí, mládeže i dospělých – si velmi dobře uvědomuje, že jsme na této sdílené planetě propojeni a že je nezbytné, abychom pracovali společně.

Mnoho lidí již tyto změny realizuje. Tato zpráva je plná jejich příspěvků, od toho, jak přetvářet výukové prostory až po dekolonizaci učebních osnov, a významu sociálního a emocionálního učení, a dotýká se skutečných a zvyšujících se obav ze změny klimatu, krizí jako COVID-19, falešných zpráv a digitálního rozdělení.

Vzdělávání – způsob, jakým organizujeme výuku a učení po celý život – již dlouho hraje zásadní roli v transformaci lidských společností. Spojuje nás se světem a mezi sebou navzájem, vystavuje nás novým možnostem a posiluje naše schopnosti dialogu a jednání. Aby však bylo možné utvářet mírovou, spravedlivou a udržitelnou budoucnost, musí samotné vzdělávání projít změnou.