Již samotné slovo „webinář“ napovídá, že jde o spojení pojmů web a seminář. V nejobecnějším významu tedy můžeme chápat webinář jako jakýkoli seminář uskutečňovaný prostřednictvím webových technologií. Čili seminář, který je realizovaný online a v reálném čase.

V souvislosti s webináři či online semináři můžeme narazit na řadu příbuzných pojmů, jako jsou např. webcast, podcast či videocast, web- či videokonference nebo v poslední době poměrně populární kurzy typu MOOC. Ačkoli terminologie v této oblasti nemusí být vždy úplně přesná, je užitečné upozornit na základní rozdíly. První skupinou jsou pojmy obsahující koncovku „-cast“ či „-casting“, v jejichž případě jde primárně o přenos či vysílání, čili jednosměrnou distribuci obsahu. Webcasty či videocasty tak postrádají komunikaci v reálném čase.

Videokonference již mají k webinářům poměrně blízko a některé videokonferenční systémy mohou být úspěšně používány i pro realizaci webinářů. Přesto i zde lze nalézt určité rozdíly. Tím hlavním je to, že ve videokonferenčních systémech často chybí různé nástroje pro hodnocení studentů.

Aktuálním trendem online vzdělávání jsou pak tzv. masové otevřené online kurzy (MOOC). Jde
o online kurzy pro velké množství lidí, které jsou obvykle postaveny na video přednáškách. Oproti webinářům jsou tedy mnohem rozsáhlejší a obvykle v nich neprobíhá komunikace v reálném čase. Webinář však může sloužit jako doplněk MOOC.

Základní možnosti webinářů

K organizování webinářů lze využít nejrůznější bezplatné aplikace či online služby (např. BigBlueButton), nebo i komerční produkty jako např. Adobe Connect. Mezi základní nástroje bezplatných i komerčních webinářových platforem přitom patří:

• Přenos zvuku a videa umožňující oboustrannou audiovizuální komunikaci.
• Chat pro textovou komunikaci, a to včetně funkce individuálního chatování.
• Nástroje pro prezentaci dokumentů, sdílení obrazovky či určité aplikace.
• Virtuální tabule umožňující vytvářet a sdílet libovolné poznámky či nákresy.
• Nástroje pro zpětnou vazbu (online ankety, dotazníky, hlasování).
• Nástroje pro testování a hodnocení.
• Možnost záznamu a archivace/publikace realizovaného webináře.

Kdy je webinář vhodný a jak jej připravit

Webinář je možné využít vždy, když je třeba zpřístupnit vzdělávání lidem, kteří se mohou setkávat ve stejném čase, ale každý se nachází na jiném místě. Zároveň je ale důležitou podmínkou dostatečné technické vybavení účastníků a odpovídající znalosti v jeho nastavení i ovládání.

Zcela zásadní pro úspěšnou realizaci webináře je pečlivá a podrobná příprava. Zatímco u tradičních seminářů si občas můžete dovolit trochu improvizace, u webinářů obvykle improvizace dopadá špatně. Proto se doporučuje připravit si přesný harmonogram celého webináře rozpracovaný do detailních dílčích kroků. Dokonce se hovoří o pravidlu 60:1, které říká, že na jednu minutu kvalitního webináře je třeba hodina přípravy.

Dále je nutné mít dostatek času na přípravu před samotným začátkem webináře. A to jak na straně pořadatele semináře, tak na straně účastníků. Bývá tak zvykem otevřít virtuální místnost např. půl hodiny před vlastním začátkem a případně asistovat účastníkům v potřebném nastavení.

Webináře by měly být spíše kratší a obsahovat interakci přednášejícího a účastníků. To zároveň předpokládá omezený počet účastníků. Sice je technicky možné uspořádat webinář pro velký počet účastníků, těžko se pak ale dosahuje smysluplné interakce mezi přednášejícím a účastníky. Ze semináře se tak stává spíše online přednáška. Jiná je i komunikace ve webináři než v reálném semináři. Není možné, aby mluvilo více účastníků v jednom okamžiku, někdy je nutné počítat i s jistým zpožděním zvuku apod. V tomto ohledu je tedy nutná jistá „kázeň“.

Často je také užitečné realizovat webinář přinejmenším ve dvou lidech, tj. jeden přednášející a jeden asistent či moderátor. Je totiž poměrně obtížné vést online výuku a u toho zároveň sledovat chat, či reagovat na otázky účastníků. V neposlední řadě je pak vždy dobré mít záložní plán, když nastanou technické problémy.

Autoři: Libor Juhaňák, Jiří Zounek, akademičtí pracovníci, Ústav pedagogických věd FF MU

Původní zdroj: Andragogika v praxi. Odborný čtvrtetník pro vzdělávání a rozvoj dospělých 11/2016. Praha: AIVD ČR, 2016.