Mediální gramotnost je jedním z témat, na které se v rámci tematických zaměření pro rok 2021 v EPALE soustředíme: " Zaměření na životní dovednosti pro posílení schopnosti dospělých učit se a účastnit se cílí na otázky zvyšování kvalifikace a rekvalifikace pro práci a život, důležitosti základních dovedností a naléhavosti zdravotní a mediální gramotnosti, zejména ve světle okolností vzniklých v důsledku pandemie COVID. Situace spojená s pandemií bohužel nahrává šíření konspiračních teorií a dezinformací - takže vzniká další "infodemie".

Co je mediální gramotnost?

Co přesně je "mediální gramotnost"? Původní význam pojmu gramotnost - znalost čtení a psaní - se v důsledku rozvoje společnosti rozšířil na další dovednosti důležité pro život a práci. Definicí mediální gramotnosti najdeme více, záleží na tom, v jaké době a pro jaký účel či v jakém oboru byly formulovány. Nejčastěji citovanou definicí mediální gramotnosti v Česku je od prof. Jana Jiráka: „Tento pojem by měl sdružovat základní schopnosti – vyhledávání informací, vyhledávání obsahů, porozumění všech jejich významů, schopnosti sdělení analyzovat a porovnávat s dosavadními zkušenostmi, schopnost kriticky hodnotit.“ 

Situace v ČR 

V roce 2018 provedla výzkumná agentura STEM/MARK ve spolupráci s Českou televizí plošný průzkum, který zmapoval úroveň mediální gramotnosti české populace. Průzkum hledal odpvěď zejména na tyto otázky: Jaká je úroveň mediální gramotnosti v Česku? Které skupiny jsou nejvíce ohrožené? A v jakých oblastech chybí lidem nejčastěji znalosti? Analýza agentury STEM/MARK ukázala, že úroveň mediální gramotnosti se odlišuje dle jednotlivých sociodemografických skupin. Vysoké úrovně mediální gramotnosti dosahují především muži (31 % z nich), lidé ve věkové kategorii 30-44 let (31 %) a respondenti s vysokoškolským vzděláním (46 %). Naopak nízkou mediální gramotnost vykazují častěji ženy (32 % z nich), osoby starší 60 let (36 %) a ti, kteří nemají maturitu (38 %). 

Průzkum agentury STEM/MARK identifikoval i odlišné znalosti v jednotlivých oblastech. „Klíčovou oblastí po diskuzích s odborníky a inspirace ze zahraničí pro nás byla schopnost interpretace mediálních sdělení. Dobře to ilustruje aktuální téma takzvaných fake-news, které jsme sledovali ve třech úrovních. Jestli lidé znají tento pojem, zda dokážou fake-news rozeznat a jak to konkrétně činí. Ve finále se ukázalo, že rozeznat falešné zprávy dokáže pouze čtvrtina populace.“ doplňuje Jan Burianec ze společnosti STEM/MARK.

Mediální gramotnost středoškoláků

Další průzkum, také v roce 2018, provedla organizace Člověk v tísni v rámci svého vzdělávacího programu Jeden svět na školách. Ten si klade za cíl přispívat k výchově zodpovědných mladých lidí, kteří se orientují v současném světě, otevřeně a kriticky přistupují k informacím, nejsou lhostejní, chtějí ovlivňovat a také skutečně ovlivňují dění kolem sebe. Reprezentativní výzkum s názvem Mediální gramotnost středoškoláků a jejich postoje k médiím realizovali ve spolupráci s agenturou Media. Ukázalo se, že obecně je mediální gramotnost středoškoláků nízká, výrazně lepší znalosti mají jen gymnazisté. Mezi hlavní zjištění patřilo, že studenti mají velmi slabé znalosti o zobrazovaném obsahu na internetu, přitom z něj čerpají většinu  zpráv; dělá jim obtíže kriticky posuzovat konkrétní mediální sdělení; nejsou jisti, která média jsou veřejnoprávní, někteří za ně považují i dezinformační weby; také jsou kritičtí k vlastnictví médií politiky, přitom jednotlivé vlastníky soukromých médií většinou neznají.

Co s tím?

Spíše nízká mediální gramotnost společnosti, protichůdná vyjádření politiků i známých osobností k současné situaci a nedostatek důvěryhodných informací vede k tomu, že stále více lidí věří různým dezinformacím a konspiračním teoriiím a dále je šíří. Jak vyplynulo z uvedených průzkumů, řada lidí neumí rozlišit důvěryhodnost informací podle toho, z jakého zdroje pocházejí - sociální sítě, dezinformační weby, bulvární média nebo věřejnoprávní média. 

Infomore je interdisciplinární projekt propojující žurnalistiku a lékařské a počítačové vědy s cílem snížit míru infodemie nejen ve vztahu ke COVID-19, ale případně i dalším epidemiím. Projekt využívá prvků umělé inteligence, propojení relevantních odborníků a zajištění dostupnosti výsledků pro odbornou i laickou veřejnost prostřednictvím webového portálu (resp.aplikace). Identifikuje vybrané formy zkreslování informací v médiích (např. neadekvátní práce novinářů s daty, neadekvátní volba referenčních příkladů a srovnání, nedostatečná znalost lékařské terminologie apod. Projekt také podporuje dobrou žurnalistickou praxi a snaží se potlačovat vznik tzv. mediální paniky (jak ji definoval britský lingvista Roger Fowler).

Zpravodajství a publicistika, iniciující či posilující mediální paniku, popř. mediální hysterii, má několik hlavních charakteristik:

1) rétoriku kvantifikace, pro kterou je příznačné časté využívání nejrůznějších statistik, jejichž prostřednictvím novináři vystupňují napětí a barvitě líčí hrozící rizika; 2) silný emocionální náboj jednotlivých forem mediálních příspěvků, k čemuž jsou využívány jazykové prostředky s negativními konotacemi (např. strach, ohrožení, úzkost apod.); 3) používání odborných lékařských termínů, které jsou veřejnosti neznámé či na ni působí negativně; 4) využívání válečných metafor či terminologie z armádního prostředí.

V souvislosti s globální pandemií COVID-19 upozorňuje Ethical Journalism Newtork, že je nezbytné rozpracovávat a prohlubovat hodnoty kvalitního a seriózního pokrytí zdravotních krizí (v čele s pandemií) a zároveň nabízí sedm základních principů, které by měla mít sociálně odpovědná žurnalistika na paměti. V tuzemských etických kodexech či redakčních směrnicích se s podrobnějším vymezením principů dobré novinářské praxe při pokrytí nesetkáváme (viz Etický kodex Syndikátu novinářů ČR).

Podpora Evropské unie

Přístup Evropské unie k zastavení šíření dezinformací je založený na dodržování základních lidských práv. Krize poukázala na zásadní roli novinářů, kteří by měli poskytovat spolehlivé a ověřené informace. Proto komise vyzývá členské státy, aby zajistili novinářům bezpečné podmínky k práci a respektovali jejich nezávislost. Evropská unie se snaží zastavit šíření dezinformací mimo jiné podporou projektů zaměřených na zvýšení mediální gramotnosti. Jednou z aktivit je také spuštění webu Opatření v reakci na koronavirus, kde se mimo jiné snaží vyvrátit nejčastěji se objevované dezinformace a nahradit je pravdivými informacemi, na jeho obsahu spolupracuje i se Světovou zdravotnickou organizací.

Na závěr

Pandemie COVID-19 odhalila některá rizika spojená s nízkou mediální gramotností a nedostatečnou mediální výchovou. Mezi společnosti, které se snaží zlepšit informovanost veřejnosti, učitelů a dětí, patří například O2 s projektem Chytrá škola, do kterého je Mediální gramotnost zařazená jako jedno z témat. Metodickou podporu k integraci mediální výchovy nabízí i MŠMT na svém metodickém portále. 

Ke snížení šíření infodemie může svým chováním přispět každý z nás.

Autor: Monika Smekalová, NSS EPALE Česká republika

Zdroje: 

www.infomore.cz

cs.wikipedia.org

www.jsns.cz

ethicaljournalismnetwork.org

ec.europa.eu/info/live-work-travel-eu/coronavirus-response_cs

www.stemmark.cz