Publikujeme rozhovor s exministrem Pilným, který vyšel na portálu IDnes.

• Vládní strategie digitálního vzdělávání se zoufale nedaří naplňovat. "Vzdělání není dlouhodobě prioritou žádné vlády," kritizuje exministr financí a nyní zmocněnec pro oblast digitálního vzdělávání na ministerstvu školství Ivan Pilný.
• Česko jako průmyslová země bude přitom velmi citelně postižené ztrátou pracovních míst, která jsou v sektoru výroby.
• "Model, kdy chodíte deset nebo dvacet let do školy a pak z toho 40 let žijete, je pryč. Je potřeba se vzdělávat pořád. Digitální vzdělávání je nástroj, jak rychle a levně reagovat na potřebné dovednosti," říká Pilný.

Peníze na digitální vzdělávání se v rozpočtu hledají poměrně složitě, protože teď probíhá závod v populismu, říká exministr financí a současný zmocněnec pro oblast digitálního vzdělávání na ministerstvu školství Ivan Pilný. Chápe tak žáky, kteří protestují, že nechtějí jezdit zadarmo za špatným vzděláním. A když už nějaké peníze jsou, nejsou využívány správně, dodává Pilný.

Když ale digitální vzdělávání někde funguje, je to obrovský rozdíl. "Třída, kde jsem se byl podívat, vypadala tak, že všichni chtěli být doktoři a vyhrávali biologické olympiády. Ten rozdíl je tam obrovský," popisuje Pilný svou zkušenost z hodin biologie a chemie na Gymnáziu Evolution na Jižním Městě v Praze, které jako jedno z mála v republice využívá k výuce tablety. 

V Česku se měla začít před čtyřmi lety naplňovat vládní strategie digitálního vzdělávání, ta ale nabírá zpoždění a spousta věcí zatím zůstala jen na papíře. Proč tomu tak je?

Základní problém nejen strategie digitálního vzdělávání, ale obecně vzdělávání v České republice je, že vzdělávání zatím nebylo prioritou žádné vlády. I když jsem četl program této vlády, o digitálním vzdělávání tam není ani zmínka. To je podle mě problém. Protože my se upínáme k číslům, jako je menší nezaměstnanost v Evropě, růst HDP, a zapomínáme na udržitelnost.

Jak to myslíte?

Během několika let celá řada lidí ztratí práci a bude si muset hledat novou nebo se jejich odvětví výrazně změní. Školství na to zatím není schopné reagovat. Protože měnit školský systém je, jako když otáčíte tankerem. Za pět šest let něco vypadne. Digitální vzdělávání by se spíš mělo jmenovat celoživotní, protože model, kdy chodíte deset nebo dvacet let do školy a pak z toho 40 let žijete, je pryč. Je potřeba se vzdělávat pořád a je potřeba na to mít prostředky.

V čem tedy spočívá digitální vzdělávání? Je to o počítačových dovednostech?

Technologie není rozhodně o tom, naučit studenty zacházet s počítačem, to umí. Ani není o tom, vytlačit ze škol učitele, protože jejich role naopak roste. Poznámky, že si děti už tak hrají doma s počítači a telefony až dost, jsou podle mě scestné. Digitální vzdělávání by mělo umožňovat relativně rychle a levně reagovat a adaptovat se na nové dovednosti. Digitální vzdělávání je nástroj.

Co tedy v Česku potřebujeme?

Potřebujete vysokorychlostní internet, ale nejen to, potřebujete mít školy propojené, potřebujete, aby učitelé učili a nezabývali se problémy, že jim nefunguje nějaký počítač nebo aplikace. V tom jsme na tom bohužel velice špatně.

Další věc, kterou potřebujete, je kvalitní obsah. Kolem nás je spousta obsahu, teď jednám s Akademií věd, univerzitami a výzkumnými ústavy, aby se to, co vytvářejí jejich experti, přetvořilo do vzdělávacího procesu. Vytvořili bychom tak otevřený zdroj, který pak mohou učitelé používat ve výuce.

Jak by to mělo vypadat?

Hledáme způsob, jak to udělat. Byl jsem v třeba v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd a ukazovali mi, jak se počítají léky na počítači. Jsou strašně daleko, i ve světě, a my nejsme schopni dostat ty poznatky do výukového procesu.

Vědci mají videa, texty, fotky, obrázky, které je třeba upravit a vytvořit z nich otevřený vzdělávací zdroj. Učitel chemie pak bude mít možnost si na toto sáhnout, zapracovat do scénáře a předat třídě. Vzdělávacího obsahu je daleko víc - instituce mají 3D modely archeologických památek, hradů a zámků. V zemích, jako je Francie, kde dostalo vzdělávání pod prezidentem Macronem prioritu, kumulují tyto zdroje, certifikují je, aby zachovali autorská práva, a pak je dají k dispozici učiteli.

A co příprava učitelů?

Je potřeba, aby se připravili na to, že výuka už nebude vypadat tak, že učitel přenese obsah na žáka, ten se toho zbaví při zkoušce a pak už to nikdy na nic nepotřebuje.

To je passé, role učitele je mnohem aktivnější a nespočívá v přenosu obsahu, ale v tom, co s ním budeme dělat. A digitální prostředky nám to velmi efektivně umožňují. Problém je, že koordinace mezi finančními zdroji, které by pro to mohly být k dispozici, je velmi špatná.

Zdroj: IDnes.cz