Jsou skupinou, na kterou dezinformace cílí nejvíce. Není ale pravda, že starší lidé jsou proti nim bezbranní a nejsou schopni si informace ověřovat. Jen je potřeba se s nimi o tomto tématu bavit. Ideálně v rodině. V rozhovoru pro server iROZHLAS.cz na to upozorňuje vedoucí oddělení mediálního vzdělávání organizace Transitions Jaroslav Valůch. Stále více lidí je podle něj vyděšeno tím, jak moc jejich prarodiče lživým zprávám propadají.

Existují digitální šmejdi?

Bezpochyby, to označení sedí. Je to stejné jako u prodejců předražených hrnců. Existují zdroje, které zjistily, že starší věková skupina je pravděpodobnějším konzumentem jejich obsahu, že na něj reaguje a dále ho sdílí a vychází jim vstříc.

Jsou starší lidé - podobně jako v případě, řekněme, klasických šmejdů - stejně ovlivnitelní?

V některých ohledech ano. Obecně jsou zvyklí obezřetněji nakládat s informacemi. Už jen proto, že mají čtyřicetiletou zkušenost, kdy byla média pod kontrolou státní moci, takže mají základní dovednost nevěřit všemu. To je obrovská výhoda oproti mladším. Senioři rozumí tomu, že potřebujeme kvalitní žurnalistiku a odpovědnou práci se zdroji. To mladší často vůbec neumí pochopit.

U starších to ve výzkumech vychází na 80 procent těch, kdo si myslí, že potřebujeme kvalitní žurnalistiku. Starší ale nechápou, jak se informace dají zpeněžit, a toho digitální šmejdi využívají. Dezinformační byznys je postaven na generování peněz z prokliků, pozornosti, sdílení a podobně. To dělají šokujícími, lživými zprávami, které vycházejí vstříc názorům lidí. Weby ale získávají peníze také díky příspěvkům. Říkají: ‚Pošlete nám peníze, jsme jediní, kdo sdílí pravdu.‘ To je stejné šmejdství jako u hrnců, je to jen zneužití části společnosti a snaha vytáhnout z ní peníze.

Proč starší lidé tolik šíří řetězové e-maily?

Je to pocit, že mají konečně kanál, jímž ostatním mohou sdělit svůj názor. Spousta tvůrců si užívá, že mají se svými informace velký dosah, je to pocit zadostiučinění. Konečně jsem uznán, mohu zasáhnout desítky, stovky tisíc lidí. To je strašně silná motivace.

Šíří senioři e-maily, které jim někdo podsune, nebo patří i mezi jejich autory?

Jsou mezi nimi i tvůrci, to ostatně popisují některé články novinářů. Ale aktivních tvořičů je zlomek. Velká část se pak podílí na sdílení těch dezinformací. Důležité je říct, že oni to nesdílí, aby škodili. Naopak chtějí pomoct lidem v jejich okruhu, seznámit je s důležitou informací nebo hrozbou. Snaha ochránit blízké převáží nad snahou alespoň trošku si ověřit, jestli informace pravdivá a odkud jde. Přesně toho využívají digitální šmejdi a tvůrci hoaxů.

Jak vážným fenoménem jsou řetězové e-maily?

Kolem nich panuje přehnaná panika. Není to tak, že informace šířené řetězovými e-maily jsou jen fake news. Když se na to podíváte, často v nich ani nejsou ověřitelná fakta, jsou to prostě silné názory. Lidé si je pak sdílí, protože odpovídají jejich názorům. Často sdílí humorné obrázky. Ale je to fenomén specifický pro starší skupinu, protože je to nejdostupnější komunikační prostředek. V cizině je to třeba WhatsApp, nebo uzavřené skupiny na Messengeru. Protože jsou ale e-maily soukromé, na rozdíl od sociálních sítí je u nich těžké dělat analýzu jako třeba u sociálních sítí. 

Ohrožují dezinformace starší ročníky nejvíce?

Bezpochyby jsou skupinou, na níž dezinformace cílí nejvíce. Tím jsou nejohroženější. Nerad bych je ale stavěl do pozice obětí neschopných ověřit si informace. Ukazuje se, že mají obrovskou výhodu v podobě bohaté životní zkušenosti, jsou skeptičtí k informacím, které jim přichází.

Proč tedy tak ochotně šíří lživé materiály?

Jde o to se s nimi bavit a pomoct jim trochu se zorientovat. Největším rizikem je vnímání seniorů jako jednolité organizované skupiny se svými komunikačními kanály, kudy šíří informace nebezpečné pro společnost. Jsou označování za neschopné, mediálně negramotné a tak dále. To se nezakládá na realitě. Je to obrovský problém, protože řada veřejně vystupujících aktérů se uchyluje k tomuto nálepkování. Senioři jsou díky svým různým životním cestám velmi rozmanitá skupina.

Baldovo informační ghetto

Nejkřiklavějším příkladem spojeným s tématem dezinformací je případ Jaromíra Baldy, který málem vykolejil dva vlaky. Jakou roli v jeho činu podle vás hrály fake news?   

Bezpochyby hrály, on se postupně kvůli používání internetu dostal do určitého informačního ghetta. Konzumoval informace potvrzující jeho vidění světa, našel si „vhodné“ zdroje a směřoval tím k radikalizaci. Informace z internetu potvrzovaly jeho strach a motivovaly ho k činu, který nakonec spáchal.

Vy pořádáte seniorské kurzy na téma dezinformace. Je o ně zájem?

Ano, je. S lidmi nad 55 let, zvlášť mimo velká města, se nikdo pořádně nebavil, jak má vypadat zpravodajství, jak ověřovat informace, na co si dát pozor na internetu v oblasti dezinformací. My jsme začali v malém, ale ozývá se nám stále více organizací a knihoven.

Jak vaše přednášky vypadají?

Jsou různé formy. Někdy je to přednáška, jindy spíše lekce - nácvik, pořádáme i panelové diskuze. Nejlépe funguje cyklus setkání, kde si o informačním chaosu povídáme z různých perspektiv, pak jsou dobré také návštěvy novinářů, kteří se s lidmi podělí o popis své práce, jak musí ověřovat informace před tím, než je publikují. Osobní kontakt je strašně důležitý, nejen popisovat fake news, ale i kvalitní a zodpovědnou práci s informacemi. Co novinář v tradiční redakci musí udělat, než pustí informaci do éteru. Starší ročníky to velmi rychle pochopí, uvědomují si význam novinářské práce. Bavíme se ale i o metodách, které může použít, když si není jistý kvalitou informačního zdroje.

Jak starším generacím co nejsrozumitelněji vysvětlit, co je to dezinformace?

Operujeme s pojmy „fake news“, „dezinformace“, ale velká část společnosti to vnímá jinak než my. Podle 40 procent starších lidí dezinformace vzniká tak, že novináři jsou pod vlivem různých ekonomických skupin. Pětina lidí si myslí, že dezinformace způsobuje přehnaná korektnost médií: nechtějí informovat o některých věcech, protože by mohly zavánět rasismem. Další pětina lidí dokáže identifikovat správně, že dezinformace jsou záměrně vytvořené lživé, či silně zavádějící informace, které mají za cíl ovlivnit konzumenta.

My se proto nezaměřujeme jen na dezinformace, ale bavíme se třeba o tom, jak se rodí zprávy, jak má vypadat zodpovědná práce s informacemi. S psychologem se bavíme třeba o tom, jak na nás média působí, jak na nás působí přehlcení informacemi a co s tím dělat, že není nutné zkonzumovat co největší množství informací, není třeba mít na všechno hned názor. Až pak se dostáváme k manipulacím a fake news.

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/fake-news-dezinformace-…