Protože vzdělávání dospělých je často na chvostu zájmu státních institucí, řízených aktuální vládní garniturou, a to již po mnoho let, rozhodli jsme se dotázat před aktuálními volbami a volbou prezidenta kandidátů a politických stran na jejich program v oblasti našeho zájmu. I podle toho se lze rozhodovat  před vhozením volebního lístku do urny. Otázky jsou pro všechny stejné. Ne všichni kandidáti a politické strany nám odpověděli. Od těch, kteří na naši výzvu zareagovali, zveřejníme odpovědi. Čtenáři posoudí nejen samotnou odpověď, ale i její důvěryhodnost. Prvním z těch, kteří odpověděli, je Jiří Drahoš, kandidát na prezidenta republiky.

Jak vnímáte situaci ve vzdělávání dospělých v našem státě?
Nejsem sice odborník na problematiku vzdělávání dospělých, ale samozřejmě jsem sledoval a sleduji dění i v této oblasti. Řada mezinárodních srovnávacích empirických studií ukazuje, že mladí Češi vykazují poměrně vysokou nechuť k učení a ke škole. Mnoho z nich končí školu s tím, že už to konečně mají za sebou a nemají chuť k dalšímu vzdělávání. Navíc platí, že zanedbaná výuka v mládí se v pozdějším věku dohání velmi obtížně a mnohem nákladněji, to platí jak pro člověka samotného, tak pro stát. Zdá se mi také, že mnoho lidí u nás stále žije v zajetí zastaralých představ, že to, co se člověk naučí v mládí, bude stačit pro celý život. Nemohu nevidět, jak rychle se mění svět kolem nás. Mění se obsah tradičních profesí a vznikají nové. Změny se týkají rovněž vysokého školství, kde se začíná přežívat dosavadní způsob, kdy nastudujete obrovský balík vědění a teprve poté jdete do praxe vyzkoušet, k čemu je to vlastně užitečné a co už je zastaralé. V řadě zemí, například ve Skandinávii, si lidé běžně doplňují vzdělání na vysoké škole po menších blocích průběžně podle praktické potřeby, nemusí nutně okamžitě a rychle vystudovat vše najednou - také proto tyto země vykazují mnohem vyšší průměrný věk studentů na VŠ. Navíc i v běžném životě se objevuje stále více věcí, které vyžadují nějakou formu učení se. Bez promyšleného systému celoživotního vzdělávání dospělých nebudeme schopni udržet krok s dobou. 

Má se podle vás stát zabývat vzděláváním dospělých? Pokud ano, která státní instituce by měla tvořit strategii? A co má ovlivňovat?
Samozřejmě, stát se musí věnovat i této oblasti. V celé oblasti vzdělávání dochází k řadě klasických tržních selhání a je na státu, aby vhodně koncipovanými opatřeními trhu lidem pomáhal. Pokud je mi známo, vzdělávání dospělých je kompetenčně rozděleno mezi ministerstva školství (to se zabývá spíše tvorbou politik; řeší také Národní soustavu kvalifikací) a práce a sociálních věcí (má na starosti realizaci, Fond dalšího vzdělávání, Národní soustava povolání). Neumím detailně posoudit, nakolik je tento systém nyní funkční, je možné, že by sjednocení pod jednu střechu věci prospělo, to je ale otázka nějakého odborného auditu.  

Jaké změny oproti stávajícímu stavu byste jako prezident prosazoval?
Bylo by nezodpovědné tahat z klobouku nějaká ad hoc řešení. To je mimochodem i obecný problém české politiky, kdy se často bezhlavě implementují nepromyšlené a nedomyšlené nápady. Každý „skvělý“ nápad by měl být předem prodiskutován se zainteresovanými, měl by být porovnán s alternativami a hlavně, pokud je to jen trochu možné, měl by být předem pilotně vyzkoušen a vyhodnocen. Jako vědec, který hodně využíval experimentů, velmi dobře vím, jak je důležité teoretické nápady ověřit v praxi. Jako prezident bych proto i tuto oblast vládní činnosti sledoval, diskutoval o ní a veřejně bych na důležité a přehlížené problémy upozorňoval. Mohu jen dodat, co jsem uvedl v předchozí odpovědi – pokud jsou nějaké výhrady vůči rozdělení působností, bylo by vhodné je nezávislým auditem prověřit a navrhnout opatření. Lze také diskutovat o nějakém systémovém zvýhodnění, zatraktivnění dalšího vzdělávání i pro zaměstnance samotné – např. v podobě úpravy daňové soustavy. Každopádně je třeba o těchto věcech vážně přemýšlet a vyhnout se tomu, aby se změny dělaly překotně v reakci na tlak úplně nových požadavků pracovního trhu. A ty už dnes klepou na dveře.  

Ptala se: Jana Brabcová, prezidentka AIVD ČR

Původní zdroj: Andragogika v praxi. Odborný čtvrtetník pro vzdělávání a rozvoj dospělých 13/2017. Praha: AIVD ČR, 2017