chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE - Eiropas Pieaugušo izglītības e-platforma

Emuārs

Korona a další vzdělávání – krize nebo katalyzátor?

03/06/2020
Monika Smekalová
Valoda: CS
Document available also in: DE ES LV EN HR RO ET FR

Lesedauer: circa 4 Minuten – Lesen, liken und kommentieren.


Tento blog napsal Peter Brandt a je přeložen z němčiny.

Rozšíření koronaviru Sars – CoV – 2 staví všechny společnosti evropských národů – a ano i celosvětově – před velkou výzvu. Školy a školky jsou zavřené, velká představení jsou rušena, regionům je nařízena karanténa. Firmy posílají své zaměstnance na home office, veřejný život pomalu skomírá, hlavně nyní kdy je zákaz rozšířen také na návštěvy kaváren a na veškeré sociální kontakty. Znamená sociální izolace jako nařízené opatření pro zajištění zdraví také konec vzdělávání dospělých a dalšího vzdělávání?

© Gerd Altmann from Pixabay

Konec vzdělávání dospělých?

Na první pohled s tím musíme souhlasit: zatímco píšu tyto řádky, ohlásila mnichovská veřejná vysoká škola na svých webových stránkách odklad všech kurzů až do 19.dubna. Veřejná vysoká škola v Bonnu ještě kurzy zachovává, ale je prakticky závislá na rozhodnutí země o školním provozu. Předtím centrála země pro politické vzdělávání spolkové země Baden – Württemberg zrušila až do 3.května všechna veřejná vystoupení. Těchto několik málo příkladů ilustruje velkou dynamiku vývoje a vyžaduje od všech zařízení obrovskou flexibilitu. Tato situace je dramatická především z hospodářského hlediska a je na ní především závislé obrovské množství občanů země. Proto již předevčírem vyzvala pracovní skupina německých vzdělávacích ústavů (AdB) spolkovou vládu, aby svými opatřeními ke zmírnění následků Sars – Cov – 2 podpořila především aktéry civilního života ve vzdělávání mládeže a ve vzdělávací práci.

Ale díky rušení různých přednášek organizovaného dalšího vzdělávání a vzdělávání dospělých samozřejmě vzdělávání jako takové neskončí. Mně se zdá, že to bude právě naopak.

  1. Potřeba funkčních informací je u obyvatelstva více než běžná. Masmédia a poskytovatelé informací na síti reagují různými kreativními formami na zprostředkování matematických a přírodovědných poznatků. Dospělí se názorně učí, proč nepomáhají dezinfekční prostředky proti virům a do jakých rozmezí jsou katapultována malá čísla díky exponenciálnímu vývoji.
  2. Kromě toho se ukazuje, že i politici jsou připraveni se ve velké míře učit a jsou otevřeni názorům a radám odborných expertů. Můj dojem je, že se přitom akceptují obě dvě strany, protože se poznatky neustále mění. To sice může u obyvatel vytvářet dojem nejistoty, vypovídá to ale o jisté zralosti v zacházení s vědeckými daty.
  3. A v neposlední řadě vyplývají na povrch i enormní změny v postojích a způsobech chování. S tím spojené učební a samo-vzdělávací procesy není možné podceňovat. Masové umírání části obyvatelstva způsobené hrozbou COVID – 19 vede k velké akceptaci nejrůznějších opatření, mezigenerační ohleduplnosti a nechává lidi skoro bez větších nářků přijímat fakt, že jejich fotbalové hry a koncerty byly zrušeny. Jaký potenciál konfliktu s trvající bezohledností doprovází takové omezení, se však ještě musí ukázat.
  4. Není možné pominout pravděpodobně horší vzdělávací procesy v oboru vzdělávání dospělých v otázce jeho zpomalení. Pokud je z denního programu vyškrtnuto denní dojíždění do práce a daňové přiznání a ostatní možné úkoly jsou zpracovávány z domova díky home office – vzniká tak zvané nové vakuum ve volném čase. Aby se toto po letech plného pracovního vytížení dalo přežít, je pro některé z nás dobré začít zdolávat nějaké studijní úkoly.

Šance pro digitálně podporované vzdělávání

Jednu ze zvláštních možností nabízí koronavirus pro digitálně podporované učení a s tím přicházím k poskytovatelům vzdělávání i já. Pokud jste v posledních letech měli problémy s digitalizací učebního procesu, tak je nyní po ruce rychlé řešení. Školy musí v průběhu krátké doby najít cesty, jak by jejich žáci a studenti mohli plnit zadané úkoly, aniž by přitom byli osobně přítomni v budově školy. A to všechno většinou bez odpovídajícího výukového softwaru nebo výukových manažerských systémů, natož pak bez zkušeností se zacházením s nimi. To samé platí pro poskytovatele dalšího vzdělávaní. Právě proto teď panují v oblasti E-Learningu zlaté časy. Měl jsem v posledních dnech možnost pozorovat, jak pod přátelskou záminkou „pomoci v těžkých časech“ volají po pozornosti poskytovatelé výukových manažerských systémů právě díky tiskovým zprávám. Mnozí nabízejí bezplatná řešení zároveň s nulovými tarify. To může vyvolávat dojem solidarity nebo i jakousi transparentní formu získávání zákazníků. Jakkoliv by se tento okrajový jev dal ocenit – rozhodující je, že se v době koronavirové nákazy rýsuje alternativní možnost k využívání digitálních nástrojů pro vzdělávací procesy, kdy už tyto nástroje nevstupují do učebního procesu prezenční skupiny jako konkurence k učení, ale stávají se dočasným jevem v nutných podmínkách organizovaného učení. Možná bude za několik let tato krize roku 2020 pojmenována jako hlavní katalyzátor digitalizace ve vzdělávání.

wb-web stellt unter https://wb-web.de/aktuelles/digital-wenn-nicht-jetzt-wann-dann.html einige nützliche Tools für das ansteckungsfreie Lernen über Glasfaserleitungen bereit.


Čtěte také:

Žádné vzdělávání, nikde

© DIE/Rothbrust

© DIE/Rothbrust

O autorovi:

Dr.Peter Brandt je vedoucím oddělení „Vědecký přenos“ na německém Institutu pro vzdělávání dospělých Leibniz – Centrum pro celoživotní učení e.V. v Bonnu.


Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn Share on email
Refresh comments Enable auto refresh

Tiek rādīts 1. - 10. no 10
  • Lietotāja Viktorija Pavlova attēls
    COVID19 rezultātā izglītība ir dramatiski mainījusies, raksturīgi pieaugot e-mācībām, kā rezultātā mācīšanās notiek attālināti un digitālajās platformās.
    Kvalitatīva mācīšana prasa komunikāciju - tas galvenokārt ir dialogs starp studentu un skolotāju, kas bija agrāk iespējams vairākos gadījumos tikai stundās. Tāpēc pirmajā posmā svarīgi bija nodrošināt skolēnus, studentus, skolotājus un citus ar kvalitatīvu internetu un digitālam ierīcēm. Šo posmu var uzskatīt par ilgtermiņa ieguldījumu, jo pat pēc COVID19 cilvēkiem būs iespēja uzlabot savas prasmes, izmantojot tehnoloģijas. Nākošais solis bija apmācīt lietot programmatūru kuru izmanto attālinātas mācības. Zināšanas vel vairāk ir ilgtermiņa ieguldījums.
    Visā izglītības sistēmā notika lielas izmaiņa, un ar pārliecību varam teikt, ka tā vairs nebūs tāda paša kā iepriekš. Sabiedrība pierod pie tiešsaistes mācībām, un krīze darbojas kā katalizators, kas ir paātrinājis tiešsaistes izglītības attīstību. Saskaņā ar trīs gadu pētījumu, kas tika publicēts Starptautiskajā zinātnes izglītības žurnālā, mācīšanās tiešsaistē palielina informācijas apjomu un prasa mazāk laika, kas nozīmē, ka koronavīrusa izraisītās izmaiņas var palikt turpmāk.
    Tomēr tiešsaistes mācību efektivitāte dažādās vecuma grupās ir atšķirīga. Piemēram bērniem, īpaši jaunākiem, ir nepieciešama strukturēta vide, jo bērni vieglāk novērš uzmanību, viņiem ir svarīgs fizisks kontakts. Vēl ir bažas par to, ka neplānota un ātra pāreja uz tiešsaistes mācībām - bez apmācības, nepietiekama interneta ātruma utt. - novedīs pie sliktas lietotāju pieredzes, kas neveicinās ilgtspējīgu attālināto mācību izaugsmi. Bet pēc manām domām, parādīsies jauns izglītības modelis kurš apvienos priekšrocības gan no attālinātām mācībām, gan no klātienes mācībām.
  • Lietotāja Sjuzana Rozenberga attēls
    Piekrītu vārdiem, ka šodienas situācija varētu būt kā galvenais mācību procesa digitalizācijas veicinātājs. Šī situācija noteikti ir labā izglītības sistēmai. Jā, apstākļi bija grūti un vajadzēja pēc iespējas ātrāk turpināt mācību procesu (runājot par Latviju, kur mācības tagad notiek attālināti), ar ko pedagogi, pasniedzēji īsā laikā mēģināja tikt galā. Daudzi pedagogi paagustināja savas digitālās prasmes un jūtas drošāk darbā ar tehnoloģijām. Šis ir laiks, kad izgaismojas problēmas izglītībā valsts līmenī, skolas līmeņos, šķēršļi skolēniem mācībās, piemēram, cik daudz skolēniem, studentiem nav pieejams dators mācībām, vai cik daudz pedagogu neprot darboties ar vajadzīgām programmām, rīkiem, lai vādītu attālinātās nodarbības. Tāpēc noteikti var teikt, ka šajā situācijā ir izgaismoti aktuāli jautājumi, kurus ceru, ņems vērā un risinās.
  • Lietotāja Vita Aveniņa attēls
    Tēma izglītībā Nr.1. Svarīga tēma un tai pat laikā pārdomu vērta. Piekrītu raksta autoram par digitalizācijas ēras uzplaukumu. Bet mans viedoklis ir, ka nekas un nekādos apstākļos nevarēs aizstāt klātesamību mācību procesā. Cilvēks ir sociāla būtne - mums ir jākomunicē klātienē. Patreiz iztrūkst šis klātienes saskarsmes moments. Lai kādas patreiz ir pieejamas modernās tehnoloģijas, tomēr nav šī cilvēciskā kontakta - acu skatiena, piederības sajūtas. Jā, mēs visi tepat vien esam - monitoru otrās pusēs, bet tā sirsnība, kuru varam izjust tikai klātienē - izpaliek. Diemžēl. 
  • Lietotāja Kaire Viil attēls
    Thank you for the article. 
    I am thinking about new paradigma of adult training. People must critically to choose webinars, e-courses etc. Pepole must carefully think about how to use their worthful time and ask always "Why I am doing this?" , "How useful this e-training is for me?" Trainers too.
  • Lietotāja Elīna Kalnbērziņa attēls
    Pēdējo mēnešu laikā ikdienas dzīve ir mainījusies cilvēkiem visā pasaulē, nākas pielāgoties citādākai dzīvei. Šis laiks ir grūtībām un izaicinājumiem pilns izglītībai, medicīnai un citām zinātnēm. 
    Izglītošanās un mācību process nav pārtraukts, tomēr ir zināmas neērtības. Piekrītu raksta autoram, ka iespējams pēc dažiem gadiem mēs šo krīzi atcerēsimies kā digitalizācijas laikmeta uzplaukumu, jo strādājot no mājām modernās tehnoloģijas mums ir neatņemama ikdienas sastāvdaļa. Pateicoties viņām mūsu ikdienas dzīve turpinās, kaut arī citādākos apstākļos. 
  • Lietotāja Ilze Onzule attēls
    Ich stimme dir zu: Eine besondere Chance bietet das Coronavirus für die digital unterstützte Bildung. 
    Latvia.
  • Lietotāja Heike Kölln-Prisner attēls
    Man bedenke nur: vor Monaten haben sich alle Volkshochschulen immer noch gewunden, digitale Angebote irgendwie gut zu platzieren, jetzt haben wir die Cloud, vhs.daheim (oder wie ein bayrischer Comedian sagt: vhs. dahoam). Wir haben Kursleiter:innen, die in nullkommanix neue Tools lernen, mit verschiedenen Plattformen und Kollaborationsformen experimentieren etc etc. Was bleibt davon? Das ist die Frage. 
  • Lietotāja Ilze Onzule attēls
    Was bleibt davon? Erklären Sie die Frage genauer!

  • Lietotāja Mona Schliebs attēls
    Ich denke es steht außer Frage, dass die Welt in einer Krise steckt - da ist Bildung keineswegs ausgeschlossen. Je nach Ressourcen und Möglichkeiten stehen manche Einrichtungen vor massiven Probleme, die sich nicht ad hoc lösen lassen. 

    Man muss man auch immer sehen, dass jede Krise Potenzial für Neues birgt und das ist bei uns gerade enorm spürbar. Als Institut für Lern-Innovation sind wir über Nacht zur Koordinierungsstelle der Digitalisierung von Lehrveranstaltungen an der Uni geworden und es ist erstaunlich, was ein gutes Team in Krisenzeiten auf die Beine stellen kann. Ich möchte damit nur sagen - die Krise ist da und jetzt kommt es darauf an, dass wir uns alle vernetzen, gegenseitig Hilfestellung geben und die Kompetenzen zur Digitalisierung von Bildung mobilisieren und weiter ausbauen. Bildung digital - das ist das Motto dieser Zeit und zwar mehr denn je.
  • Lietotāja Ilze Onzule attēls
     jede Krise Potenzial für Neues birgt!!! Ja.