chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE

Eiropas Pieaugušo izglītības e-platforma

 
 

Emuārs

Probuďme v lidech lidi a nedělejme z nich stroje na příjem informací. Rozhovor EPALE s Jiřím Brédou

10/09/2019
by Tomáš Langer
Valoda: CS

/cs/file/av79302jpg_av79302.jpg

Jiří Bréda je vizionář Mise HERo, leadership konzultant, brain kouč a tvůrce dlouhodobých rozvojových gamifikovaných programů. Vystudoval andragogiku a personální řízení na FF UK, je certifikovaným koučem pod hlavičkou Neuro Leadership Group. Absolvoval kurz organizovaný Profesním sdružením zážitkového vzdělávání a stal se instruktorem zážitkových kurzů. Má za sebou rozsáhlou praxi v top mangementu (ředitel marketingu a obchodu, Business Manager – HR Projects, Business Development Specialist…).

 

Jsi představitelem (leaderem) vzdělávací a rozvojové firmy Mise HERo, kterou sám definuješ jako svobodnou firmu. Co toto označení znamená?

Název svobodná firma je jedním z několika definic fungování Mise HERo. Také se nazýváme nehierarchická nebo holakraticky fungující organizace. Je vlastně jedno jaký je to název. Jde o to, že se snažíme 9 let fungovat tak, aby lidé uvnitř Mise HERo měli možnost svobodně dělat to, co je baví a v čem jsou nejlepší, a to tak, že nikdo z nich nemá „šéfa“. Toto uspořádání vede k tomu, že pracujeme projektově v takzvaných kruzích. To samo o sobě vede k velké kreativitě lidí, jejich neuvěřitelné angažovanosti a výkonu. Využíváme specifické nástroje rozhodování a specifické postupy, které ve standardní hierarchii nemohou fungovat a běžně fungující manažer nad nimi kroutí hlavou. Přesto za dobu našeho fungování vidíme, že je tento model velmi efektivní.

 

Je tento způsob práce efektivní třeba i pro vzdělávací firmy? Co vyžaduje, aby fungoval?

Setkávám se s leadery organizací, ve kterých tento model SPOLUpráce zavedli. Současně jim sám pomáhám se zaváděním tohoto modelu do praxe. A díky tomu  vidím, že je možné jej zavést jak do výroby, služeb, IT, do neziskových i ziskových firem, ve škole s dětmi i ve vzdělávacích organizacích. Tam, kde jsou lidé a chtějí spolupracovat, je tento model vhodný.

 

Tématem, které mám s Tebou bytostně spojené, je bezesporu gamifikace. Můžeš našim čtenářům ze vzdělávání pojem krátce představit?

Říkejte si, co chcete, ale i vy si hrajete a baví vás to. Hra je základem lidského rozvoje. Já se v tuto chvíli zaměřím jen na vzdělávání, neboť gamifikace je ve svém zaměření širší. Ve své podstatě to znamená, že aplikujeme herní design do vzdělávání, kdy účastníci procházejí herním procesem. Jsou do něj maximálně vtažení a cílem je, aby je herní prvky provázely i po návratu do jejich pracovní reality. Principem je tedy hraní si v příběhu a učení se ze získaných zkušeností. Pracuje se intenzivně se skupinovou dynamikou a zkušenost, která z toho vyplyne, se v rámci komunikace s účastníky rozebírá. Na závěr programu vkládáme prvek, kterému říkáme „hrdinský čin“. Ten je prvním krokem v aplikaci získaného AHA efektu do pracovní reality.

 

Lze gamifikovat každé téma?

Těžko říci. Nenapadá mě téma, které nejde gamifikovat, nebo jej alespoň hravě pojmout a následně vytěžit.

 

/cs/file/jirkaepalejpgjirka_epale.jpg

Podle některých expertů je však již gamifikace „za zenitem“...

Pryč jsou časy, kdy jsme v Misi HERo museli přesvědčovat klienty k tomu, aby se svými lidmi zkusili rozvojové programy gamifikovat. Pak přišel velký třesk a byla tu velká pecka „gamifikace“. Tento velký nástup gamifikace je za námi a dnes se gamifikace stává pravidelnou součástí vzdělávacích programů. A to je dobře, to je skvělé – jupí! Je to jako s chlebem. Nepřestaneme jej jíst jen proto, že už jsme ho včera ochutnali. Naopak ho kombinujeme se salámem, se sýrem, dáme si jej jako topinku s česnekem. A tak je to se vším.

 

Ale jíst chleba každý den, to se přece musí přejíst...

Kolikrát denně jej jíme? Obměňujeme k němu ostatní ingredience, přílohy? A kdy naposledy se ti to skutečně stalo? :)

 

Který z dalších trendů ve vzdělávání dospělých považuješ za výrazný v ČR/ve světě?

Děkuji za skvělou otázku. Řeknu to asi tak: moderní společnost se zabývá tím, co nového a novějšího teď budeme dělat. Jak ke vzdělávání budeme přistupovat, aby toto bylo efektivnější, rychlejší a podobně. Ale ani samotní vzdělavatelé, edukatéři, učitelé, školitelé nestačí držet krok s trendy. Rád bych viděl trend v tom, že KAŽDÝ normální učitel ze základní, střední školy má PROSTOR a UMÍ vyklouznout ze své bubliny vzdělávacího stereotypu. Že má OSVOJENÉ moderní technologie. Že snížil své EGO z pozice „vím všechno“, na úroveň „jsem parťák a průvodce svých svěřenců“. Že má vnitřně srovnaný osobní život a jeho práce jej baví. Pokud půjdeme tímto směrem a stane se z toho trend, tak kvalita vzdělávání poletí nahoru jako šipka.

 

Na svém profilu píšeš, že je možné udělat takový rozvoj pro lidi, které je nadchne a vtáhne až tak, že se ocitnou v jiné dimenzi. Opravdu? Jak na to?

Jsem přesvědčen o tom, že je možné vtáhnout lidi do vzdělávání, učení se a seberozvoje tak, že v průběhu jeho absolvování si připadají jako hlavní postavy ve svém skvělém filmu. A na konci školení sedí s ústy otevřenými, že něco takového skutečně prožili. Jako vedlejší efekt pro účastníka (ovšem s primárním edukačním zacílením při stavbě takového vzdělávacího programu) je tu například získaná kompetence. Mám s tím osobní zkušenosti a vím, že to jde. Není na tom nic složitého. Informace, které náš mozek zajímají a jsou důležité pro jeho přežití, jsou pro nás prostě drogou. Potřebujeme je a chceme je! Pokud informace, dovednosti… kompetence mají tento charakter, pak nás učení se baví. A to je základ. Vyvolejme tedy v lidech, kteří se mají něco naučit pocit FLOW. Před tím, v průběhu i potom budou nadšeni a doslova zdrogovaní dopaminem. Budou chtít vědět a znát víc. Probuďme v lidech lidi a nedělejme z nich stroje na příjem informací.

 

/cs/file/jaskolimjpgja_skolim.jpg

Mise HERo je známá tím, že vyvíjí skutečně unikátní vzdělávací aktivity. Co nejvíce inovativního se vám v poslední době povedlo?

Já nevím, jak moc je to inovativní, ale zcela jistě to pomáhá našim zadavatelům v naplnění jejich cíle. Tak například máme gamifikovaný program, ve kterém je lektor pouze průvodcem pravidly a účastníci se sami učí to, co potřebují. Určují si cíle, vybírají si metody a odnášejí si to, co skutečně potřebují. Mají velikou svobodu a výsledky jsou fascinující. Účastníci jednoho takového programu na jeho konci upřímně poděkovali svým přítomným šéfům, že je „konečně nechali pracovat“. :)

 

Můžeš být trošku více konkrétní?

Je to dost komplexní zpracování programu a vytáhnout jednu věc bude nepřesvědčivé. Je tu ovšem jeden vskutku podstatný prvek, bez kterého to nejde. A je to prvek, který působí jako klišé a navíc je vlastně velmi nekonkrétní. Nicméně, je zásadní. Je nutné věřit lidem. Věřit jim musí zadavatel, metodik, lektor, trenér… Tedy věřit účastníkům, že TO (svůj rozvoj, osvojení kompetencí atd.) zvládnou a že je opravdu není třeba vodit za ručičku. Mé doporučení je: „Věřme lidem víc, než si teď myslíme, že můžeme.“ Já jsem říkal, že to bude klišé...

 

Kterou zajímavou vzdělávací/rozvojovou aktivitu jsi v poslední době absolvoval?

Point of you v podání Radka Pernici. Zaujala mě přístupem, hloubkou a obrazotvorností skrze obraz, zvuk a poznání sama sebe.

 

Ptal se: Tomáš Langer, expert EPALE

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn