chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE

Eiropas Pieaugušo izglītības e-platforma

 
 

Emuārs

Dobrovolnická práce při vzdělávání dospělých v Evropě: různé kontexty, společné výzvy

13/08/2019
by Daniela Krtičková
Valoda: CS
Document available also in: EN DE

Lesedauer circa 9 Minuten - Lesen, liken und kommentieren!

Originalsprache: Englisch


/cs/file/volunteering-activitiesVolunteering activities

Volunteering activities
Aleksandra Kozyra z Evropského sdružení pro vzdělávání dospělých EAEA srovnává dobrovolnické praktiky ve vzdělávání dospělých ve Finsku, Belgii a Řecku.

 

Neformální vzdělávání dospělých v Evropě by nebylo možné provozovat bez rozhodující pomoci dobrovolníků. V zemích, ve kterých je vzdělávání dospělých podporováno jen nedostatečně, tvoří dobrovolníci základ pro práci s dospělými nebo pro práci v nejrůznějších spolcích. To často slýcháme od našich spolupracujících organizací. Jaké jsou rozdíly v rámci práce dobrovolníků v různých evropských zemích? Jaké výzvy jsou pro ně společné? Moje kolegyně z Finska, Belgie a Řecka, které mají všechny osobní i odborný zájem na dobrovolnické práci, sdílejí své myšlenky k tomuto tématu.

Norské tajemství

„Já sama jsem dobrovolníkem od doby mých teenagerovských let,“ vypráví Marion Fields z finského studijního centra Sivis  (externí link) [EN]. Jak zdůraznila, nasbíraly jsme obě dvě zkušenosti jako dobrovolnice u Amnesty International - ačkoliv já musím dodat, že Marion byla mnohem aktivnější než já. Kromě jiného pracovala pro místní skupiny, patřila k Národní radě Finska, pracovala tam s dotazníky a překládala.

Marion není se svými zkušenostmi sama – přinejmenším ve Finsku.

„Naší povinností v organizaci bylo vypracovat studii k dobrovolnické práci ve Finsku, při které bylo dotázáno 1000 lidí,“ sděluje Marion. „Skoro 40% dospělých (lidí nad 15 let) udalo, že měli za poslední měsíc zkušenost s dobrovolnickou prací. Tento počet by byl ještě vyšší, pokud bychom se ptali na posledních 12 měsíců a ne jen na jeden měsíc.“

„Ze sociologického hlediska je situace v Finsku stále stejná – dobrovolnická práce je v severních zemích hodně rozšířená,“ vysvětluje. „Jedním z důvodů je, že jsme zde zvyklí starat se o sebe i mimo vlastní rodinu. To je odvislé od různých politických, náboženských a kulturních faktorů.“

Finská civilní společnost se kromě jiného vyznačuje tím, že je silně vnitřně organizována. Historicky to souvisí s naší občanskou válkou před sto lety. Obě strany chtěly demonstrovat svoji moc, takže zakládaly nejrůznější organizace, které by jednotlivé strany reprezentovaly. Napětí mezitím vyprchalo, ale následkem toho je, že zůstala naše formální civilní společnost.

Studijní centrum Sivis je dobrým příkladem této strukturované civilní společnosti. Zabývají se tam liberálním neformálním vzděláváním dospělých. Nabízejí například studijní cykly, z nichž většina je organizována právě dobrovolníky: řízené učení o umění, o kultuře, o správě organizací, o podpoře pro rodiny. „Já jsem pro svoji doktorandskou práci v oblasti celoživotního učení prováděla výzkum v civilních společenských organizacích. Přitom jsem zjistila, že studijní cyklus tady u nás je třikrát běžnější než ve Spojeném království. Myslím, že to spočívá v tom, že Finsko vynakládá potřebné finanční prostředky,“ myslí si Marion.

Horizontální struktury

Také v Belgii má dobrovolnická práce dlouhou tradici. DINAMO (externí link) [EN], nezávislá obecně prospěšná organizace ve městě Turnhout, je skoro 40 let aktivní na lokální úrovni. Veškeré nabídky v oblasti vzdělávání dospělých jsou poskytovány bezplatně.

„Z našich 250 dobrovolnických pomocníků je 80 učitelů. Ostatní nás podporují během pauz na kávu, při sociálních nebo kulturních aktivitách nebo na výletech,“ říká DINAMO koordinátorka Bieke Suykerbuyk. „Mnoho lidí je činných v nejrůznějších organizacích. Lidé nás znají a někdy jednoduše přijdou a ptají se, jestli by mohli pomoct.“

„V našich kurzech není žádná hierarchie a naši vyučující dospělých pracují často sami jako dobrovolníci v různých organizacích. Někdy najdeme nové učitele právě díky našim kurzům. Například by se někdo mohl kreativně projevit v kurzu angličtiny. Potom za ním jednoduše jdeme, oslovíme ho, zda by třeba nechtěl vést kurz umění.“

Tento postup znamenal úspěch doložený  více než 6000 přihláškami za rok.

Budování solidarity v Řecku

„Po krizi byla dobrovolnická práce znakem solidarity,“ říká Vassiliki Tsekoura z DAFNI KEK (externí link). DAFNI KEK je centrum pro vzdělávání dospělých se sídlem v Patras, v Řecku. „V Patras máme asi 80 dobrovolnicky činných organizací, které spolu někdy spolupracují. Mnoho sociálních aktivit a představení je organizováno ve prospěch rodin, které byly nějakým způsobem stiženy nezaměstnaností nebo starším osobám, které trpí osamělostí. Mnoho nabídek je podporováno státem a v posledních letech vzrostla podpora i pro sociální podniky,“ vysvětluje Vassiliki.

Aktivity v DAFNI KEK

Práce s migranty byla pro DAFNI KEK klíčovým bodem. „Bylo to a stále je velká výzva pro Řecko. Obce musí spolupracovat, aby byly senzitivnější a podařilo se vymýtit stereotyp, musíme se vzájemně setkávat. Během rozvoje našeho nového projektu (externí link) jsme kontaktovali dřívější studenty řečtiny, kteří jsou již řeckými občany nebo jsou na cestě se jimi stát, stejně jako migranty ve městě Patras. Hlavní zájem je o poskytování konkrétních prostředků a nástrojů ke zprostředkování kompetencí stejně jako o poradenství. Tyto lidi podporujeme díky našim kurzům a oni jsou schopni lépe podporovat migranty ve svých komunitách.“

 

/cs/file/dafni-kek-activitiesDAFNI KEK Activities

DAFNI KEK Activities

Školy nebo žádné školy?

Při diskuzích na téma dobrovolnická práce s mými evropskými kolegy vždycky narazíme na stejné otázky. Jak důležité například je, abychom dobrovolníky proškolovali a co je tou správnou variantou?

„Na začátku jsme je neškolili,“ vypráví mi Bieke. „Vždycky jsme si mysleli: oni přece vědí, jak to chodí, koneckonců jsou přece oni našimi experty. Pracujeme v podstatě s důchodci, kteří mají například dlouholeté pracovní zkušenosti jako učitelé ve formálním sektoru. Kromě toho jsme měli pocit, že už toho od nich vyžadujeme dost. Ale v posledních letech jsme se více zaměřili na kvalitu a měli jsme rozmanitou skupinu dobrovolníků, mezi nimiž měli všichni zkušenosti s výukou. Zjistili jsme, že takzvaný „Appreciative Inquiries“ (oceňující dotazování) vede k dobrým výsledkům.“

„Moji kolegové provádějí domluvené hospitace – podívají se na hodinu a potom vedou s vyučujícím rozhovor o pozitivních aspektech, kterých si všimli. Dobrovolníci jsou tím velmi motivováni. Nejdříve se možná trochu obávají, že je to nějaký druh kontroly, ale v průběhu času zjistí, že je to v podstatě forma poznání jejich dobrých vlastností,“ říká Bieke.

„Musíme přivést občany k tomu, aby mysleli jako dospělí vzdělavatelé a musíme jim pomáhat porozumět tomu, jak by se o své znalosti mohli podělit s ostatními a jak mnohovrstvé může učení být. K tomu musíme využívat metody neformálního učení ve vzdělávání dospělých,“ přidává k tomu Vassiliki.

Uznání dobrovolníkům

Naši finští kolegové vyslovili otázku, jak je možné oficiálně projevit uznání. „Mnoho z našich organizací už oficiálně oceňuje dobrovolnickou práci. Používáme k tomu příklad digitálních certifikáty, které jsme vyvinuli spolu s našimi partnerskými organizacemi a které také samy tyto organizace vystavují.“

„Při oceňování získaných kompetencí je výhodou, že jsou studující blízko k dobrovolníkům, kteří tuto práci převzali na sebe. Je to spolehlivější, než kdybychom to dělali my – bylo by pro nás nemožné to zvládnout. Koneckonců pracuje v členských organizacích dohromady mezi 100 000 a 200 000 dobrovolníků. Takže naše členy školíme. Máme vlastní certifikáty k tématu jako NGOs a kompetence vedení – lidé ukáží svá portfolia a my jim vystavíme certifikát.“

„Toto,“ zdůrazňuje Marion, „je dobrovolníky vyžadováno stále víc a víc. Provedli jsme krátkou anketu v dobrovolnickém sektoru k tématu potřeb kvalifikací. Mladí dobrovolníci a organizace, které jsou školeny pro práci s mladšími lidmi, považují uznání v současné době za velmi důležité. Obzvláště mezi mladými lidmi panuje potřeba – skoro 60% dotázaných uvedla, že poznání schopností a kompetencí v jejich organizacích je důležité. Nezaměstnaní dobrovolní pomocníci by byli za ocenění s největší pravděpodobností vděční. Ale jsou zde i jiné cílové skupiny, které chtějí dosáhnout svých osobních cílů.“

„Důležité je, že projev uznání je dobrovolný – jinak by se jednalo o rozšíření formálního sektoru. Já jsem sice zastánce ocenění, ale na druhou stranu k tomu musíme přistupovat i kriticky. Mělo by to zůstat dobrovolné. Nesmí se vše točit jen kolem kompetencí,“ myslí si Marion.

Potřeba většího povzbuzení

Tyto tři kolegyně, se kterými jsme mluvila, jsou zajedno, že jsou výhody dobrovolnické práce dostačující. „V podstatě nabízí dobrovolnická práce některým lidem cestu, jak se cítit opravdovými. Je důležité, že lidé cítí, že mají co nabídnout. Ale k tomu je potřeba čas a upřímné cíle,“ říká Vassilki.

„Existuje mnoho studií o výhodách dobrovolnické práce, které dokládají, že se dobrovolníci dožívají vyššího věku, že jsou šťastnější a cítí se zdravěji,“ přidává Marion. „Jsou zde i další společné znaky charakterizující vzdělávání dospělých. Je zde stejný vzorec: čím vyšší úroveň vzdělání, tím pravděpodobnější je, že bude člověk činný i jako dobrovolník.“

Je zde ale i důvod ke starostem o podílu na dobrovolnické práci, například pokud se správně prokáže slavný Matthäus-Effect (externí link) také ve vztahu k dobrovolnické práci? Budou konečně pochyby se zřetelem k pochopení problematiky vzdělávání dospělých hlasitější?

Marion je optimistická – podle jejího názoru by se dobrovolnické práci v Evropě mělo věnovat mnohem více pozornosti. „Nová generace by měla být povzbuzována k dobrovolnické práci, to se ale nestane přes noc. Je třeba povzbuzení, dokonce i tady ve Finsku. Pokud to přijmeme jako součást demokratického vzdělávání – což v dnešním kontextu není vůbec samozřejmostí  - stane se to stejnou samozřejmostí jako potřeba vzdělávání.“

 

 


O autorce: Aleksandra Kozyra je členkou a zplnomocněnkyní evropského spolku pro vzdělávání dospělých EAEA a je zodpovědná za organizaci EAEA konferencí a každoroční Younger Staff Trainings. Dříve byla učitelkou jazyků dospělých studentů v Polsku.

 

Přečtěte si také:

Volunteers4Europe: Internationale Ausstellung über freiwilliges Engagement in 5 Ländern!

Netzwerktreffen: Flüchtlingsarbeit und Ehrenamt

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn