chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE

Eiropas Pieaugušo izglītības e-platforma

 
 

Ziņu sadaļa

Reminiscenční divadlo

01/07/2019
Valoda: CS

Projekt "Oživené vzpomínky napříč generacemi" (Erasmus+ - 2018-1-CZ01-KA104-047516) se věnoval využití metody reminiscence s konkrétním zaměřením na techniku reminiscenčního divadla. Tato technika byla zatím v České republice využívaná zřídka a spíše intuitivním způsobem, hlavním cílem projektu bylo tedy vzdělat se v této technice a nově nabyté zkušenosti předávat dále v České republice jak formou vzdělávání, tak dalších diseminačních aktivit. Proto se chceme s vámi podělit o základní informace o reminiscenčním divadle a také nabídnout případným zájemcům spolupráci s naší organizací Reminiscenční centrum, z. s. (www.reminiscencnicentrum.cz).

 

Reminiscenční divadlo

Autor: Renáta Nentvichová Novotná

Reminiscenční divadlo, jehož základem je dramatizace vzpomínek seniorů, má schopnost „oživit” minulost. Reminiscenční divadlo patří mezi kreativní reminiscenční techniky (jako například kresby, reminiscenční krabice, knihy života, koláže, výstavy), které fantazii a imaginaci starých lidí oslovují více než verbální techniky, které se zaměřují spíše na proces a na obsah.

Cílem kreativního využití vzpomínek je především pobavení, pozitivní naladění zúčastněných a radost z výsledku.

Významnou osobností v oblasti práci se vzpomínkami je anglická autorka Pam Schweitzerová, která v roce 1983 založila The Age Exchange Reminiscence Theatre (Reminiscenční divadlo působící při charitativní organizaci Age Exchange), což je profesionální divadelní společnost, která vytváří představení na základě vzpomínek seniorů.

Na základě sběru vzpomínek vyprávěných seniory připravila 30 divadelních přestavení. Uspořádala lokální i národní divadelní festivaly, jejichž cílem bylo budování dobrých multikulturních a mezigeneračních vztahů (Janečková, Vacková, 2010).

Divadelní představení vzniklé na základě vzpomínek seniorů mohou hrát samotní senioři nebo jsou přizváni profesionální scenáristé, herci a dobrovolníci.

Příprava divadla – je dlouhodobý proces, při kterém je nezbytná velmi úzká a empatická spolupráce se vzpomínajícími seniory.

 

  1. Na počátku je skupinové vzpomínání, kdy se hledá vhodné téma (např. jak se kdysi žilo v naší ulici, jak vypadaly naše první lásky, jak to bylo ve škole, co jsme dělali rádi apod.). Tyto nejpřístupnější vzpomínky posilují komunikaci, interakci i pocit společného sdílení ve skupině. Senior nachází prostor pro své vzpomínky, který mu mnohdy neposkytnou jeho blízcí, kteří jsou často vyčerpaní opakujícím se tématem rozhovorů. Pokud jsou vzpomínky sdíleny, nabývají na své hodnotě a senior tak posiluje svou sebeúctu, bez hodnoticí atmosféry. Mohou se objevit i smutné vzpomínky, exprese těchto vzpomínek je vhodná, jejich dramatické ztvárnění může napomoci smíření se s minulostí.

 

  1. Nahrávání vzpomínek, psaní scénáře (tvorba dialogů, choreografie), studium rolí – v této fázi je nezbytné zohlednit možnosti členů skupiny, snažit se jim maximálně přizpůsobit a přitom využít co nejvíce stávající potenciál. Vhodná je přímá aktivní účast vzpomínajících při zkouškách.

 

  1. Volba kostýmů a doprovodné hudby, výroba scény, kulis – pro autentické dokreslení příběhu je namístě zvolit vhodné aranžmá, které co nejvěrněji doplní ztvárněné vzpomínky. Rekvizity a kostýmy mohou dodat celému procesu a výsledku vzpomínání další rozměr. Spotřební věci z dob minulých mohou obstarat nejen pracovníci, ale i vzpomínající senioři mohou zapůjčit autentické dobové předměty a oblečení.

 

Účastníky reminiscenčního divadla mohou být:

  • herci – senioři, profesionálové,
  • pracovník, který se věnuje práci se seniory a je s nimi v kontaktu,
  • dramatické kroužky,
  • žáci ZUŠ, konzervatoří,
  • ochotnické spolky,
  • rodinní příslušníci.

 

Reminiscenční divadlo může mít rozmanitý obsah, například písničky, které se vážou k určitému životnímu období seniorů a měly, případně mají pro ně důležité místo v jejich životním příběhu. Vyprávění krátkých historek a hraní jednoduchých scének ze života, které odrážejí nezapomenutelné okamžiky, často s významným emocionálním nábojem. V neposlední řadě jsou to celá divadelní představení, která vyžadují větší časovou náročnost pro konečnou realizaci.

 

Dramatizace vzpomínek může mít i podobu drobných scének sehraných samotnými seniory na téma:

  • můj první den ve škole,
  • školní výlety, prázdninové činnosti,
  • dodržování tradic a zvyků v rodině,
  • koníčky a činnosti vykonávané ve volném čase, o dovolených,
  • v obchodě,
  • u kadeřníka,
  • seznámení s první láskou, první rande,
  • představení rodičům, námluvy,
  • příprava svatby, svatba apod.

 

Shromažďování a uspořádání materiálů pro reminiscenční divadlo

 

Pokud se skupina rozhodne pro ztvárnění příběhu formou reminiscenčního divadla, je možné postupovat v následujících krocích (Schweitzer, 2007):

 

1. Senioři sdílejí své vzpomínky k předem určenému tématu

Rozhovory mohou probíhat individuálně, v soukromí (ve vlastním prostředí seniora) nebo ve skupině. Výhodou individuálního rozhovoru je to, že senior má pro své vzpomínky větší prostor, není omezen časovým rámcem, může se dostat hluboko do svých vzpomínek, také snadněji naváže vztah s dotazujícím a vznikne tak mezi nimi vzájemná důvěra. Při skupinovém setkání dochází k tomu, že senioři navazují na vzpomínky dalších účastníků, poznají se navzájem, rozvíjí se pocit sounáležitosti ke skupině. V úvodu práce se skupinou je vhodné najít seniory z různého prostředí, aby se jejich vzpomínky mohly doplňovat. Nezbytností jsou (písemné) souhlasy seniorů s celým procesem dramatizace vzpomínek.

 

2. Záznam a přepis vzpomínek

Veškeré reminiscenční rozhovory by měly být zaznamenány (podle technických možností) a bezpečně uchovány. Při setkání „jeden na jednoho” je namístě seniorovi předat záznam rozhovoru, pokud by chtěl sdělené údaje upravit, případně doplnit. Jednou z možností je záznam ze setkání nahrát a následně přepsat.

 

3. Připojení dobových informací, doplnění dokumentárního materiálu

Je vhodné věnovat pozornost dějinným souvislostem. Je možné doplnit rozhovory se seniory o citace z oficiálních dokumentů, novin, knih a jiných veřejných zdrojů. Pro diváky jsou tyto faktografické náležitosti možností, jak se více propojit s dobou, kdy se příběh odehrával. Hudba, písně dané doby jsou také vhodným stimulem pro připomenutí událostí, lidí, míst, které pro ně byly důležité.

 

4. Propojení všech dostupných materiálů a vytvoření struktury

Tým podílející se na procesu kreativního zpracování vzpomínek pročte veškerý shromážděný materiál a vytvoří z nich strukturovaný souvislý celek. Může tak učinit následujícími způsoby:

  • chronologická posloupnost příběhů,
  • organizace materiálu podle různých témat,
  • organizace materiálu podle klíčových postav,
  • návštěva klíčových míst, kde se příběh odehrál,
  • zdokumentovat události jednoho dne nebo roku apod.

I přes různorodost týmu je nutné, aby se zajistila tvůrčí integrita díla, která bude mít svá pevná vodítka.

 

5. Použití doslovných citací

Není bezpodmínečně nutné využívat přesné citace, ale pokud se jimi hra oživí, dodá to celému ději autenticitu. Na druhou stranu, pokud divadlo hrají neprofesionální herci, mohou využívat improvizaci.

 

6. Sestavení hereckého a produkčního týmu

Všichni členové kreativního týmu se zaměřují na vizuální a hudební vyjádření příběhu. Pokud jsou cílovým publikem především starší lidé, kteří mohou mít smyslová omezení, je vhodné přemýšlet o jejich reakcích, o tom, jak jim poskytnout multisenzorickou stimulaci. Pro lepší zachycení momentu v příběhu je přínosné mít v týmu umělce, zpěváky, hudebníky, kteří mohou svým výkonem napomoci vzpomínkám a emocím divákům. Je nezbytné i vytvoření dobových kulis, které jsou snadno rozpoznatelné a je s nimi následně i možná manipulace pro případ, že by se představení odehrávalo na různých pódiích.

 

7. Povzbuzení seniorů, kteří sdíleli své vzpomínky, k účasti na divadelních zkouškách

Senioři mohou poskytnout doplňující drobné informace, které mohou příběhu dodat autenticitu (např. jak správné používat dobové nástroje apod.).

 

8. Vytvoření diskusních setkání po vystoupení

Velkým přínosem je, aby se po každém představení sešli členové divadla a publikum. Při neformálním rozhovoru u čaje vznikne prostor nejenom pro sdílení vzpomínek, ale i pro možnost pocítit, jak představení působilo na jednotlivé členy publika.

 

9. Hledání způsobu, jak prodloužit proces vzpomínání

Po skončení představení může následovat výstava fotografií, vzpomínkových předmětů, nahrávky z představení apod., které mohou stimulovat vzpomínky nejen mezi publikem, ale i mezi zaměstnanci.

 

10. Zaznamenávání projektů reminiscenční divadla tak, abych se uchovaly do budoucna

Je vhodné veškeré záznamy z výsledného přestavení i příprav přehledně označit a bezpečně uložit (digitalizované i fyzické záznamy), tak aby byly přístupné pro ostatní zájemce.

 

Během procesu dramatizace vzpomínek se můžeme setkat i se situacemi, které můžeme označit jako možná úskalí při dramatizaci vzpomínek, jsou jimi například: nedostatečná příprava (např. chybějící texty pro nápovědu – písně), nedodržení časového rozvržení, nedostatečná znalost příběhu, velká očekávání (rozsáhlý plán aktivity), nepřítomnost některých aktérů. Je vhodné těmto situacím předcházet a věnovat procesu přípravy dostatek prostoru a času.

 

Mezi výhody reminiscenčního divadla bezpochyby patří to, že role jsou napsány na míru každému účinkujícímu tak, aby byly pro herce dobře zvládnutelné a ti se v nich cítili dobře. Monology i dialogy ponechávají dostatek prostoru pro improvizaci. Role mnohdy nepotřebují dlouhodobý nácvik, hercům často dostatečně napomáhá samotné prostředí a chování účastníků, každý může být vtažen do hry během produkce. Jde především o radost ze hry, nikoliv o perfektní herecké výkony.

 

Zdroje

  • Janečková H., Vacková M. Reminiscence. Portál, Praha, 2010.
  • Schweitzer, P. Reminiscence Theatre. Londýn, 2007.
  • Špatenková N., Bolomská B. Reminiscenční terapie. Galén, Praha, 2011.

 

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn