chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE

EPALE A felnőttkori tanulás elektronikus európai platformja

 
 

Forrás

Na jevišti vzdělávání dospělých: Průběh a závěr představení

Nyelv: CS

Megosztotta Tomáš Langer

V tomto čísle Andragogiky v praxi ukončíme téma Na jevišti vzdělávání dospělých tím, že se zaměříme na průběh a závěr představení. Navazujeme přitom na téma Styl představení z předchozích článků této série.

V závislosti na cíli, resp. cílech vzdělávání rozlišujeme dva základní přístupy ke vzdělávání, tedy dva styly výuky, a to „tradiční“, informativní a „alternativní“, facilitační, aktivizační, participativní. V každém z nich lektor pracuje trošku jinak, používá jiné metody, jiné pomůcky a techniku. Oba přístupy je samozřejmě možné využít v rámci jednoho kurzu, lektor by si ale měl být vědom, že (a proč) přechází z jednoho stylu do druhého a výuku tomu přizpůsobit.

Tradiční představení, tedy informativní výuku lektor zvolí v případě, že naplňuje cíle v oblastech zapamatování a porozumění (viz téma Za oponou vzdělávání dospělých – Scénář). Lektor tu vystupuje jako expert, odborník na určité téma. Aktivita je tedy hlavně na straně lektora, který musí vybrat, uspořádat a předat účastníkům informace co nejefektivněji, tedy tak, aby si je účastníci osvojili, zapamatovali a byli schopni si je později znovu vybavit a eventuálně použít.

V tomto typu výuky je obsah většinou spíše teoretičtějšího zaměření. Je samozřejmě nezbytné, aby splňoval obecné požadavky na obsah vzdělávání, tedy aby byl vědecky správný, aktuální, logicky uspořádaný, systematický, strukturovaný a lektor by měl opravdu důsledně dbát na to, aby byl také propojený s praxí a pro účastníky využitelný.

V tomto typu výuky většinou lektor využívá tři základní metody a jejich kombinaci. Jsou to:

  • Přednáška. Obvykle podobu jednosměrného, systematického a souvislého výkladu určitého tématu lektorem skupině účastníků, zpravidla je zaměřena na zprostředkování faktických informací či teoretických znalostí.
  • Přednáška s diskusí. Umožňuje jednak ucelený výklad určitého tématu, jednak podněcuje účastníky k diskusi o sporných otázkách nebo otázkách lektorem nedořešených apod., diskuse může být zařazena buď během přednášky, nebo na jejím konci, na vznesené otázky nemusí odpovídat jen lektor, účastníci je mohou řešit mezi sebou ve dvojicích nebo malých skupinách. Úkolem či smyslem zapojení diskuse do přednášky je přimět účastníky, aby se aktivně zapojili do učení, poskytnout jim možnost učit se ze zkušeností ostatních a pomoci jim, aby pochopili jiné názory.
  • Demonstrování. Jedná se o zprostředkovávání znalostí a především dovedností názorným způsobem, které je založeno na tom, že účastníci vzdělávání pozorují činnost, kterou demonstruje (předvádí) lektor, popř. která je jim zprostředkovaná prostřednictvím video či audio záznamu, trenažérů apod.

Mezi nejčastěji používané pomůcky a techniku pak patří tabule, flipchart, dataprojektor, počítač a prezentace (powerpointová, Prezi apod.).

Využití tohoto přístupu s sebou nese řadu nevýhod. Jednou z největších je to, že to, že lektor účastníkům v poměrně krátkém čase předává poměrně velké množství informací, což s sebou nese problém se zapamatováním a uchováním těchto informací v paměti účastníků a také s jejich pozdějším vybavováním. Z toho důvodu je nezbytné zabezpečit průběžné opakování a procvičování nově naučeného, a to například prostřednictvím kladení otázek, diskuse, práce s dokumenty apod.

Samozřejmostí by mělo být také průběžné i závěrečné prověřování nově naučeného, tedy zjištění toho, co se účastníci vzdělávací akce naučili a zda se to naučili správně (bez chyb). K tomu může lektor využít například kladení otázek, diskusi, různé druhy a typy testů či zkoušek atd. Je to velmi užitečná zpětná vazba jak pro lektora, který zjistí případné chyby či nedostatky ve svém působení, tak pro účastníky, kteří tak vidí pokroky při svém učení.

Alternativní, tedy facilitační styl výuky volí lektor v případě, že naplňuje cíle na úrovni aplikace, analýzy a syntézy. Smyslem výuky v tomto přístupu je podpora učebních aktivit a celého procesu učení účastníka. Aktivita je tedy na straně účastníků, lektor má funkci facilitátora, usnadňovatele učení, který jim pomáhá v procesu učení, přičemž velkou hodnotu přikládá tomu, jaké zkušenosti si účastník do vzdělávání přináší. Nejde tedy o to jednostranně předat účastníkům určitý předem daný obsah, ale různými způsoby je podporovat v jejich aktivním učení založeném na jejich zkušenosti.

I v tomto typu výuky je samozřejmě nezbytné, aby lektor velmi dobře znal a měl předem připravený obsah dané vzdělávací aktivity, ten ale částečně tvoří sami účastníci.

V tomto typu výuky lektor využívá zpravidla tzv. aktivizační / aktivizující / participační metody výuky, které podněcují aktivitu účastníků tím, že umožňují jejich aktivní zapojení do výuky. Účastníci zde tedy zpravidla pracují samostatně, ve dvojících či malých skupinách, popř. jako celá skupina pod vedením lektora. Mezi typicky využívané metody v tomto přístupu patří:

  • Diskusní metody. Metody založené na diskusi mezi účastníky a jejichž primárním cílem může být naučit účastníky komunikovat mezi sebou. Diskuse je obvykle založena na existenci nějakého problému, rozporu, který vyvolá výměnu názorů účastníků diskuse.
  • Inscenační metody / hraní rolí. Účastníci v rámci této metody hrají role různých osob, které vystupují v určené problémové situaci a mají svým jednáním na sebe vzájemně reagovat tak, jako by šlo o reálnou situaci. Cílem není jen řešení dané situace, ale i poznání a ověření nejrůznějších variant řešení, pochopení motivace činů svých i ostatních aktérů apod.
  • Situační metody / případové studie. Jedná se o skutečný nebo smyšlený popis nějakého organizačního problému, který mají účastníci buď samostatně, nebo ve dvojicích či v malých skupinách vyřešit.
  • Workshop. Jedná se o pracovní setkání, na kterém vybraná skupina lidí (odborníků na určité téma) v uzavřeném prostředí pracuje na konkrétním a předem zadaném tématu s cílem získat a vyhodnotit nové nápady, námitky, objevovat nové souvislosti, přicházet na nová řešení problémů souvisejících s daným tématem apod.
  • Projektová výuka. Lektor účastníkům zadá projekt, tj. komplexní praktickou úlohu (problém, téma) spojenou s životní realitou, kterou je nutno řešit teoreticky i praktickou činností a smyslem je vytvořit komplexní řešení úkolu.

Lektor v tomto typu výuky zpravidla získává zpětnou vazbu o tom, co a jak se účastníci naučili z výsledků jejich aktivit, takže může průběžně velmi dobře zjišťovat a korigovat případné problémy.

Jak již bylo řečeno, oba styly výuky je možné v rámci jedné vzdělávací aktivity kombinovat. Je ovšem třeba mít na paměti, že jejich využití závisí především na správně stanovených cílech vzdělávání. To, zda je lektor použije správně, využije jejich výhody, eliminuje nevýhody, to zda nadchne účastníky pro téma a pro učení se vůbec, závisí na jeho znalostech, dovednostech a zkušenostech, ale i na jeho osobnosti, nadšení, přístupu. Přeji vám hodně sil, energie a chuti do vaší práce na rozvoji a vzdělávání dospělých.

 

Autorka: Miroslava Dvořáková, lektor, konzultant, metodik v oblasti dalšího vzdělávání

Původní zdroj: Andragogika v praxi. Odborný čtvrtetník pro vzdělávání a rozvoj dospělých 16/2018 Praha: AIVD ČR, 2018

Forrásszerző(k): 
Miroslava Dvořáková
Közzététel dátuma:
hétfő, 11 november, 2019
A dokumentum nyelve
Forrástípus: 
Cikkek
Ország:
Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn