chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE - e-Platforma za obrazovanje odraslih u Europi

Vijesti

Mezigenerační dialog mezi seniory a studenty

04/02/2020
po Pavla JANOSCHOVÁ
Jezik: CS

 

Inclusice Senior vzdělávání prostřednictvím Virtuální U3V

2017-1-CZ01-KA204-035438

 

 

 

Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah publikací (sdělení ) odpovídá výlučně autor. Publikace (sdělení) nereprezentují

názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.

 

 

“Já vám přeju, aby vás Havel nezklamal tak jako nás Gottwald”.
Pamětnice z Ostravska po třiceti letech reflektují období normalizace

Paní Jana (*1949) touto citací své matky na sklonku rozhovoru trefně ilustrovala jednak jistý odstup od nezastavitelného vývoje společnosti, tak i pohled na události listopadu roku 1989, který je spíše střízlivý nežli mýtický.

V první polovině listopadu roku 2019 jsme měli příležitost v rámci mezigeneračního dialogu uspořádat dvě sezení se skupinou seniorek narozených povětšinou ve 40. letech a žijících téměř celé sledované období na Ostravsku. Projekt byl iniciován doktorkou Zdeňkou Telnarovou z Přírodovědecké fakulty, která se už léta podílí na fungování univerzity třetího věku při Ostravské univerzitě. Na tomto projektu s ní spolupracovali studenti Filozofické Fakulty – v prvé řadě Tomáš Herman, student doktorského programu na katedře historie, zabývající se kulturou a společností Ostravy (i zbytku Československa) v časech normalizace, dále pak Jindřich Martínek, student druhého ročníku magisterského studia učitelství pro střední školy. Rozhovory byly uskutečněny v rámci ERASMUS+ projektu Inclusive Seniors Education through Virtual U3V (ISEV), jehož jedním z pilířů bylo nastartovat mezigenerační dialog mezi seniory a studenty.

Náplň rozhovorů byla do značné míry podmíněna okruhy témat, kterými se odborně zabýváme; čili každodenností obyvatel Československa ve 2. polovině 20. století, jako byly přechodové rituály, rodinný i pracovní život či vybavení domácnosti, stravování nebo odívání; v druhé řadě reflexí časů normalizace, sociální reality, volným časem a kulturou, kterou konzumovali.

 Jak tomu u lidí bilancujících svůj dosavadní životní příběh bývá, z vyprávění čišelo mládí, nostalgie a pochopitelný sentiment. Samozřejmě došlo na porovnávání dané doby se současností; v tomto případě dámy vyzdvihovaly klasické “výdobytky socialismu”. Po výčtu kladně vnímaných věcí, jako byla dostupnost bydlení nebo sociální jistoty, plynule přešly k limitům minulého režimu, a to zejména jeho hospodářským možnostem, které se jim otevřely až od 90. let; ať jde o dostupnost jistých komodit (výběrové kusy masného průmyslu, domácí spotřebiče, automobily...) nebo novým možnostem cestování, kterých ve vyšší míře ovšem využila jen menšina narátorek.

 

Nutno dodat, že pamětnice se za socialismu dokázaly v systému orientovat a žili své naplněné životy, ke kterým patřily i drobné problémy na pracovišti, shánění méně dostupných produktů, starání se o rodinu i chvíle zábavy – navštěvování kin, divadel či sport. 

Prvomájové průvody, spartakiády či průvody lampionové, které dnešní věda charakterizuje jako ideologické a politické rituály, pamětnice hodnotili jako naprosto přirozenou součást ročního cyklu a do značné míry takové akce kolonizovaly vlastními významy. Na prvního máje se těšily, jelikož to pro ně byl den, kdy potkají mnoho přátel a známých; se kterými po odbytí stěžejní části programu usednou v restauračním zařízení a stráví příjemnou večeři i příjemný večer.

Při vzpomínkách na spartakiády, kterých se zúčastnily některé z přítomných narátorek - ať už jako účinkující nebo jako organizátorky - jsme se dozvěděli, že některé si tuto událost užily čistě jako sportovní aktivitu aniž by řešily politické pozadí, jedna z nich nám sdělila, že socialistickou propagandu přijímala a tvrdila, že upřímně věřila v to, že socialismu je systém lepší a humánnější než kapitalismus - což, jak víme z výzkumů veřejného mínění i po listopadových událostech, sdílela drtivá většina československých občanů.

 Setkání se seniorkami nám ukázala, jak mnohovrstevnaté mohou být ohlédnutí do dob socialismu skrze poválečnou generaci a jak složité může být pro generaci 90. let (která pochopitelně plně vstřebávala rozličné zkušenosti nejbližších i diskurz veřejného prostoru se všemi vzdělávacími institucemi, médii a ideologickým jazykem) si se starší generaci porozumět. Všechny zúčastněné dámy spojovala obdobná generační zkušenost, která výrazně definuje jejich dnešní názory a preference. Více než kdykoliv předtím si uvědomujeme, že dějiny nejen českých zemí 20. století jsou stále živé a vyvíjející se téma, k jehož výzkumu nám rozhodně nepomohou dogmatické přístupy a jen s kvalitní analýzou historické matérie (včetně vzpomínek pamětníků) můžeme konstruovat plastičtější obraz doby a společnosti.

Tomáš Herman

Jindřich Martínek

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn