chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE - ríomhArdán d’Fhoghlaim Aosach san Eoraip

Acmhainn

Rozhovor s Janem Mühlfeitem

Teanga: CS

Postáilte ag Tomáš Langer

Jan je globální stratég, kouč a mentor. Jeho osobní poslání: “Pomáhám jednotlivcům, organizacím a zemím na celém světě, aby odemkli svůj lidský potenciál”.

/ga/file/janmuhlfeit1jpgjan_muhlfeit_1.jpg

Co pro Vás znamená další vzdělávání? Měla by se oblast dalšího vzdělávání zaměřit spíše na profesní sféru nebo i na další oblasti života? (zájmové, občanské, apod.)

Já tomu říkám digitální paradox - ačkoliv technologie budou všude a stane se z nich komodita, lidé a lidský mozek, ale hlavně silné stránky a talenty lidí bude to jediné, čím si organizace, ale i země budou konkurovat. Všude potkáme technologie, ale to nejdůležitější budou opět lidé. Z tohoto důvodu je celoživotní vzdělávání důležité a není to nějaká chiméra, ale nutnost. V dnešním systému globální propojenosti světa to znamená, že v práci bude také globální konkurence. A pro naše děti, obzvlášť pro mladou generaci, už to začíná platit.

Jestli se soustředit jenom na profesní, nebo i další oblasti života – já si myslím, že se to bude propojovat. Už 10 let studuji celoživotní univerzitu, a ta se jmenuje youtube. Když dneska člověk umí dobře anglicky, může se učit od těch nejlepších, kteří jsou na světě v různých oblastech. Pak se teprve rozhoduje, zda jít na jejich seminář nebo číst jejich knihy. Jsem rozhodně i pro širší pojetí. Lidé se budou muset vzdělávat i ve svojí profesi, když se například podíváme na oblast IT, kde jsou nové trendy – big data, sociální sítě, mobilní technologie nebo internet věcí, tak my ještě dneska nevíme, jaké „joby“, jaká pracovní místa budou kolem toho průmyslu v budoucnu existovat. Ta se teprve časem vytvoří.

Jak by podle Vašeho názoru, dle Vašich zkušeností manažera, mělo být financováno další vzdělávání?

V Microsoftu to bylo tak, že 70 % toho, co se lidé učili, se učili na momentálním pracovním místě, 20 % byl tzv. shadowing, tzn. stínování, koučování a mentoring, a 10 % byly kurzy. Ať už online, nebo face to face, kde byl přednášející. Já se ale domnívám, že dnes by celoživotní vzdělávání mělo být úlohou a rolí každého člověka. Protože ať člověk bude dělat cokoliv, i když to budou ne příliš vysoce kvalifikované práce, i tak jeho technologie dostihnou. Bohužel v Evropě, a teď nemluvím jenom o České republice, je ještě tak 35-38 % lidí, kteří vůbec s technologiemi pracovat neumějí. Rozhodně by v tom měla být souhra mezi zaměstnavatelem a pracovníkem, kde získávají oba.

Personalisté často říkají, že v ČR máme nevyhovující vzdělávací systém. Byl jste na svou práci dobře připraven? Můžete to srovnat se svými zahraničními kolegy?

Já jsem byl na tu práci dobře připraven, co se týče technologie. Sales market business se za totality nestudoval. Ekonomika socialismu a kapitalismu - tam se člověk téměř nic nenaučil. Byl jsem tedy na práci částečně připraven, zbytek jsem se doučil. Ale je třeba si říct, že za totality, co se týče tradičních disciplín, náš vzdělávací systém patřil k nejlepším na světě. Od roku 1990 se kvalita našeho školství a vzdělání propadá. Ještě v roce 1997 jsme byli 7., dneska jsme mezi zeměmi OECD průměrní až podprůměrní. Výsledky našich studentů nejsou v těchto mezinárodních testech zdaleka takové, jaké by měly být. Česká republika je malá země, otevřená ekonomika, která musí být agresivní v exportu, atraktivní pro investory a strategie by měla být jediná – musíme mít vzdělanou, flexibilní pracovní sílu. Obávám se, že vzhledem k tomu, jaké podávají čeští studenti výsledky, to do budoucna nebude možné, bohužel.

Co myslíte, že by se dalo změnit na českém systému vzdělávání?

Pro mě to je jasné - návrat ke Komenského škole hrou – to byla velká vize, kterou nemohl naplnit. Ta vize říká, že: když jim to řeknete, tak to zapomenou. Když jim to ukážete, tak si to zapamatují. Pokud je do toho zahrnete, zapojíte, tak to pochopí. A přesně tohle je o vytváření dovedností. A to dnes technologie mohou udělat. Myslím si, že je to kombinace dobrých učitelů a technologií, kde technologie částečně nahradí učitele v mentorování a v přednášení. Ale jenom částečně – a učitel bude moci být daleko víc kouč, bude se moci studentů daleko víc vyptávat a bude moci posílit jejich zvědavost, což v současném systému bohužel není dost dobře možné. Já vždy kritizuji český vzdělávací systém, ale nekritizuji učitele, protože si myslím, že hodně učitelů je na změnu připraveno, ale systém jim to nedovoluje. Existují dvě místa - „instituce“, které se za posledních 300 let nezměnily – hřbitov a škola. Propojení si můžete udělat sami.

Armádní, drilovací systém školství se nezměnil od Marie Terezie. A je potřeba si jasně říct, zda český školní systém bude o vyrábění automatů na správné odpovědi, anebo o myslících jedincích, kteří vrátí českého lva tam, kam historicky patří. To znamená k absolutní světové špičce. To je základní otázka, à propos podle mě se školství musí stát v naší zemi absolutní prioritou, absolutní mantrou, ať tady bude jakákoliv politická strana. Je potřeba vytvořit politický konsenzus, že se to nebude měnit. Ale v momentě, kdy je za 8 let 9 ministrů školství, tak by nám ani J. A. Komenský se změnami nepomohl.

Z pohledu mladého člověka na začátku kariéry - co byste mu poradil ohledně vzdělávání a práce?

Jak jsem trošičku naťukl, vzdělávat se ve škole, ale vzdělávat se i mimo. Na youtube si můžete dneska poslechnout přednášky od největších profesionálů v různých oborech, od lidí, kteří uspěli (!). Doporučil bych se vzdělávat hodně do široka. Třeba ve Finsku, kde jsem dělal konzultanta, je moderní škola, která propojila univerzitu umění, univerzitu technologickou a ekonomickou, a říkají tomu inovační univerzita. Dochází tam k velkému propojování jednotlivých oborů, což považuji za přínosné. A druhá věc, kterou bych doporučil - aby poznali sami sebe.

O tom bude i moje nová kniha - o pozitivním leadershipu, vychází na podzim ve Financial Times Publishing. Jde o pozitivní psychologii jako hledání toho, kde se v lidech skrývá talent, a pozitivní stránky, a na těch stavět. Bohužel dnešní škola už od mládí učí to, co je okolo vás, ale neučí vůbec, co je ve vás – sebepoznání. Sebepoznání je disciplína, kterou mladí vůbec neprojdou. V momentě, kdy rozumíte sami sobě, tak teprve můžete rozumět ostatním. Dnes koučuji top manažery, umělce, sportovce, jednoho olympijského vítěze a modelky a přednáším na Camebridge a na Harvardu o tom, jak by to mělo fungovat. Skutečně je to 20 % o oboru, co člověk dělá a dalších 80 % o hlavě a tom, jak rozumím sám sobě.

Jaké očekáváte trendy v dalším vzdělávání? Jsou věci jako gamifikace a digitalizace vzdělávání to, kam se bude naše vzdělávání ubírat?

Ano, pokud se skutečně naváže na to, co chtěl dělat J. A. Komenský. Není správná cesta, že děti budou hrát stupidní hry, anebo budou používat word, excel a další produkty de facto tradiční papírovou formou, ale na počítačích. Pokud samozřejmě vytvoříme systém, kde studenty a žáky co nejvíc zapojíme tak, aby se učili pro ně co nejlepším způsobem, to je přesně cíl, kam by školní model měl kráčet. A učitel musí být mentor a předávat znalosti a vědomosti, ale musí být také kouč – vyptávat se a vytahovat to, co ve studentech už je. Ovšem dneska na koučování učitelé nemají čas. V momentě, kdy to převezme částečně technologie, tak se učitelům uvolní ruce a budou to moci dělat.

Kdy jste se naposledy vzdělával a co Vám to přineslo?

Naposledy jsem se vzdělával asi před hodinou, kdy jsem sledoval, (protože budu mít přednášky), nějaký storytelling a to, jak budovat osobní značku. Sledoval jsem dva tři lidi, se kterými jsem měl tu čest vystupovat, a co oni řekli na toto téma. Já se každý den vzdělávám hodinu až dvě, a kromě toho se vzdělávám i jinak. Každý člověk, který mně položí jakoukoliv novou otázku, je můj učitel, protože takovým způsobem se člověk vzdělává a to mě nesmírně baví. V dnešní době mně přijde, že se všechno propojuje. Je mi 54 a pořád se učím – co jsem za osobnost, jak reaguji, v jakých chvílích atd. Jak člověk je schopen, nebo někdy taky není schopen se ovládat, a o tom to přesně je. Celoživotní vzdělávání je v podstatě – dělat věci, které vás baví. Opravdu je to škola hrou i v pozdním věku.

Otázky kladla kancelář AIVD ČR

Původní zdroj: Andragogika v praxi. Odborný čtvrtetník pro vzdělávání a rozvoj dospělých 9/2016. Praha: AIVD ČR, 2016.

Úda(i)r Acmhainne: 
AIVD ČR
Dáta foilsithe:
Dé Máirt, 13 Feabhra, 2018
Teanga an doiciméid
Cineál Acmhainne: 
Ailt
Tír:
Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn Share on email