chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE

Aikuiskoulutuksen eurooppalainen foorumi

 
 

Resurssi

Storytelling

Kieli: CS

Julkaisija Tomáš Langer

Podle odborníků na IT technologie nám naše informační kanály přerůstají přes hlavu. Jen během 1 minuty bylo na světě napsáno 168 milionů e-mailů, bylo spuštěno 700 000 vyhledávání na serveru Google a bylo nahráno 60 hodin videí YouTube, nemluvě o všech spamech, bannerových reklamách, příspěvcích na Facebooku, množství tweetů… Bylo spočítáno, že před úsvitem civilizace obsahovala planeta 5 exabytů informací. Dnes vyprodukujeme toto množství za pouhé dva dny!

Jak se máme vyznat v tom neskutečném přívalu informací a zpráv? Jak chceme zaujmout? Jak prolomit onen informační řev v pozadí a být slyšeni? Jedna možnost zde existuje. Možnost, která naši civilizaci doprovází po tisíciletí. Je jím vyprávění příběhů.

Příběhy jsou s námi od nepaměti. Známe je jako děti, vyprávíme je svým známým, jsou součástí románů, filmů nebo rozhovorů u piva. Náš život je protkán příběhy a vyprávěním. Není divu. Odnepaměti lidé příběhy sdělují a vyprávějí. Jednou z nejstarších podob vyprávění nalezneme v jeskyni v Lascaux. Řada tamních obrazů, která je datována mezi roky 15.000 až 13.000 let před Kristem obsahuje několik zvířat a jednu postavu člověka. Po sérii zkoumání se zjistilo, že nástěnné malby obsahují zjednodušenou sadu událostí popisující rituály a práci lovce. Obrazy vyprávějí příběh. Za ty desítky tisíc let se forma příběhů změnila a stále mění. Příběhy však zůstávají a lidé si je stále s oblibou sdělují. Dnes známe biblické příběhy, Ezopovy bajky, příběhy o Gilgamešovi, Shakespearovy hry a sonety, naše sny. Příběhy protkávají náš svět. Je otázkou, proč se příběhy tak silně zapisují do našich myšlenek? Proč je  potřebujeme a stále jim nasloucháme?

Odborná veřejnost se shoduje na několika závěrech:

  • Příběhy jsou důvěryhodné a vytvářejí prostor důvěry mezi vypravěčem a posluchačem. Ten kdo vypráví příběh, je důvěryhodnější než ten, kdo pouze prezentuje fakta.
  • Jde o jeden z nejlépe fungujících prostředků, jak přenést významy a hodnoty mezi lidmi.
  • Vyprávění pozitivně ovlivňuje vnímání a pozornost.
  • Příběhy oslovují emoční části našeho mozku.
  • Vyprávění dává smysl světu, ve kterém žijeme a umožňuje základní orientaci v něm.
  • Příběhy snižují frustrační zátěž a umožňují pozitivně přerámovat prožité negativní události.
  • Jennifer Aaker, profesor marketingu na Stanford Graduate School of Business říká, že lidé si pamatují více ty informace, které jsou „spoutány“ do vyprávění "…a to až 22krát víc než samotná fakta."

Důvodů pro vyprávění příběhů je tedy mnoho. Spisovatelé, herci nebo režiséři – tedy lidé, kteří jsou velkými vypravěči příběhů – patří mezi nejznámější osobnosti na planetě.

A jak příběh sdělovat? Metod je celá řada a pro účely tohoto článku uvádíme jen jeden z mnoha návodů, jak příběh vyprávět. Autorem je Bobette Buster, scénárista a producent dokumentárních filmů. Ten uvádí 10 zásad, jak vytvořit dobrý příběh. Můžeme se jím nechat inspirovat při vytváření vlastního vyprávění.

  1. Příběh vyprávějme tak, jako bychom ho sdělovali svým přátelům a známým bez ohledu na to, kde se nacházíme a jaká je skutečné složení posluchačů.
  2. Nastavme „příběhové GPS“. Uveďme místo, čas a kontext události.
  3. Používejme akce. Příběh zpestřeme přímou řečí, přidejme slovesa. Vyvarujme se dlouhý a cizích slov, vypusťme odborný slang, nadměrnému filosofování a speciální terminologii.
  4. Vezměme si dvě myšlenky, nápady nebo obrazy a položme je vedle sebe. Propojme je, pusťme je „proti sobě“, Nechme je, ať se spolu pustí do konfliktu. Podle teorie pana Hegela vznikne po střetu teze a antiteze nová kvalita, nová myšlenka.
  5. Najděte podstatu příběhu. Může to být detail nebo něco, co vyzdvihneme jako důležitý moment. Udělejme z obyčejného něco mimořádného.
  6. Najděme myšlenku, která nás původně zaujala a kvůli které jsme příběh začali vyprávět. Tu předejme v co nejryzejší podobě posluchačům.
  7. Odvažme se sdílet emoce, které jsme u příběhu zažívali my. Nebojme se být zranitelní. Sdílejme naše pochybnosti a obavy.
  8. Využijme smyslové vjemy. Najděme jeden smysl, který dominuje v příběhu a pomocí něj popišme událost. Vždy existuje jeden primární smysl, kterým můžeme událost ideálně popsat.
  9. Nezapomeňme, že příběh je i o nás. Uveďme v něm i naše hodnoty.
  10. Pusťme příběh do světa. V pravou chvíli příběh ukončeme. Méně je mnohdy více. Nechme příběh doznívat v posluchačích dál. Není mnohdy třeba dalších vysvětlujících komentářů.

Storytelling nám nabízí staro-novou formu předávání zkušeností. Je nyní důležité si odpovědět na otázku, kdy je metoda vyprávění příběhů vhodná a jak ji lze prakticky využít.

Vyprávění – podobně jako každá jiná metoda vzdělávání – má své silné a slabé stránky. Předností storytellingu je především schopnost předat osobní poselství, emoce a etickou rovinu situací. Hodí se tedy na začátek nebo konec seminářů a přednášek. Probírané téma tak lze vhodně otevřít nebo uzavřít.

Dalším doporučeným místem pro vyprávění jsou momenty, kdy potřebujeme uvádět praktické příklady nebo chceme, „vtáhnout“ posluchače do situace, kdy se musí rozhodovat. Zde se nabízí možnost vyprávěný příběh přerušit a nabídnout posluchačům dokončení nebo vytváření variantních „scénářů“ a jejich dopadů na modelovou situaci.

Řešení situací nebo postupů, která nemají jasná a přesná pravidla, kde existují dilemata nebo etické problémy, mohou být opět velmi vhodně demonstrovány na vyprávěném příběhu. Příběh může také přijít vhod tehdy, když posluchači ztrácejí koncentraci nebo jsou unavení z velkého množství předávaných informací. Příběh může oživit přednášku a současně shrnout podstatné body teoretické části.

Oborů, které mohou využít storytelling je nepřeberné množství. Rozhodně patří ke vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách. Rovněž lze velmi dobře využít vyprávění při přípravě budoucích pedagogů nebo manažerů. Možností je opravdu mnoho.

 

Příběhy patří k nám. Jsme jejími tvůrci i posluchači. Neseme je v sobě a můžeme je také využít k prospěchu jiných.

 

Autor: Petr Krohe, lektor, nemocniční kaplan a vypravěč příběhů

Původní zdroj: Andragogika v praxi. Odborný čtvrtetník pro vzdělávání a rozvoj dospělých 16/2018. Praha: AIVD ČR, 2018

Resurssin tekijä(t): 
Petr Krohe
Julkaisupäivämäärä:
Maanantai, 11 marraskuu, 2019
Asiakirjan kieli
Resurssin tyyppi: 
Artikkelit
Maa:
Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn