Skip to main content
Resource Details
Resource

Opravdu máme každý na něco talent?

Proč se věnujeme svým koníčkům? Někdo lepí letadla, protože ho baví ta konstrukce, a někdo jiný je lepí, protože se s nimi chce pochlubit kamarádům. Už to o nás něco říká. Na téma rozpoznávání a vůbec uchopení pojmu talent jsme hovořili s psychologem Daliborem Špokem.

„Nesmíme ten pojem talent chápat příliš úzce. Berme to prostě jako naši silnou stránku. A ta silná stránka může být i silná potřeba. Například silná potřeba sociálního styku, pobývání mezi lidmi. Je to překryv mezi osobnostními vlastnostmi a mezi oblíbenými činnostmi, potřebami. Nemá smysl se příliš analyzovat. Z hlediska praktických voleb je to jedno. Pokud to chápeme takto široce, tak skutečně máme každý pro něco talent,“ říká psycholog Dalibor Špok. 

Jednou z možností, jak rozpoznat své silné stránky, je rozebrat si různé činnosti, koníčky nebo sociální situace z minulosti a zamyslet se nad tím, proč jsem to v tu chvíli dělal nebo o čem to svědčilo. „Stejný koníček můžeme dělat z různých důvodů. Někdo lepí letadla, protože ho baví ta konstrukce, a někdo jiný je lepí, protože se s nimi chce pochlubit kamarádům. Už to o nás něco říká. Takové koníčky si do dospělosti obvykle neneseme, ale ty silné stránky a potřeby, které se ozývaly v dětství nebo dospívání, nejsou až tak proměnlivé.“ 

Máme věřit tomu, co nám říká naše okolí? „Ve firemním prostředí se využívá 360° zpětná vazba, kdy se ptají kolegů, nadřízeného, podřízených nebo třeba i zákazníků na hodnocení jednoho zaměstnance. Na základě těchto různých perspektiv získají něco, co můžeme nazvat poměrně objektivním obrazem. Různé představy, kam nás chce kdo tlačit, se tímto způsobem zprůměrují nebo zmizí. Podobně můžeme postupovat i při hodnocení sebe sama. Není to však to nejdůležitější. Daleko důležitější je těžit z vlastní minulosti a analyzovat i svou přítomnost. Zamyslet se, co vyhledávám a co to o mně vypovídá,“ vysvětluje psycholog. 

Dítě se má zabývat skoro vším, mají se mu předkládat různé činnosti, různé aktivity a teprve tím, že se něco dlouhodobě učí, zjišťuje, jestli na to má talent nebo nemá.

„Jsou dvě pojetí, jak vůbec k vnímání talentu přistupovat. Jeden je právě ten, že se srovnávám s ostatními lidmi. To je ten případ, kdy studuji uměleckou školu a říkám si, jestli mám talent, ve smyslu, jestli jsem mezi deseti procenty nejlepších z ročníku. To je také někdy důležité, právě například v tomto případě. Ale to, na co se máme ptát psychologicky a co je mnohem důležitější pro náš život, je vnitřní srovnání talentů. Kdy se neptám, jestli toto je moje silná stránka ve srovnání s průměrem, ale jak je to uvnitř mne samotného, bez ohledu na to, jak si ten talent stojí objektivně. Protože pokud takový obraz o sobě mám, tak potom mohu začít v životě volit takové volby, které reflektují tyto mé silné stránky, a mohu je dále rozvíjet.“ 

„Často si neseme z dětství to pojetí, které je prospěšné pro děti. Dítě se má zabývat skoro vším, mají se mu předkládat různé činnosti, různé aktivity a teprve tím, že se něco dlouhodobě učí, zjišťuje, jestli na to má talent nebo nemá. Nikdo nevezme poprvé do ruky housle a nezahraje houslový koncert, i kdyby byl úplný virtuos. Musí se to učit. A teprve na základě nějaké doby potýkání se s tou činností můžeme říct, jestli má talent nebo nemá.“ To je princip, který je vhodné uplatňovat v dětství nebo dospívání, ale v mladé dospělosti, okolo 25 nebo 30 let máme dostatek zkušeností a materiálu, abychom naprosto přesně věděli, v čem jsou naše talenty. 

Velkou chybou je prý v dospělosti dělat totéž co v dětství, chtít kompenzovat deficity, zkoušet věci lámat přes koleno, myslet si, že tady mohu vybudovat svůj talent jen proto, že se mi oblast líbí. U dětí je důležité pěstovat sebekontrolu a vůli. Úlohou dospělých je rozpoznat talenty a hledat takové činnosti a takový životní styl i takové vztahy s druhými lidmi, které jim tyto silné stránky umožní využívat. Lidé, kteří se tímto pravidlem řídí, jsou úspěšní v pracovní i v soukromé oblasti a obecně spokojenější. Rozvíjení svého potenciálu není nic jiného než dnes tolik zmiňovaná seberealizace. „To není samoúčelný termín, ale je to vlastně cesta k osobnímu štěstí a naplnění,“ uzavírá vysvětlení Dalibor Špok. 

 

Pořad:             Universum 

Stanice:           ČRo Radio Wave

Čas vysílání:   15. prosince  2015 v 17:00

http://www.rozhlas.cz/radiowave/universum/_zprava/universum-opravdu-mam…

 

Resource Details
Resource author
Jana Římanová
Type of resource
Articles
Publication Date
Language of the document
Login (0)

Login or Sign up to join the conversation.

Want to add a resource ?

Don't hesitate to do so! Click the link below and start posting a new resource!