chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE - E-Plattform für Erwachsenenbildung in Europa

Ressource

Rozhovor s Anrtonínem Malachem

Sprache: CS

Eingesandt von Tomáš Langer

Antonín Malach pochází z početné rodiny v malé horské vesnici Kuničky, ležící  na okraji Moravského krasu. Své životní poslání začal jako mladý učitel a se zaujetím se mu věnoval. V době, kdy s rodinou bydlel na škole, kde byl kratší dobu ředitelem, byl povolán na dlouhodobé vojenské cvičení podle § 39 br. zák. Jako voják z povolání pak vykonával různé velitelské funkce u vojenských útvarů a škol. V roce 1953 byl vyslán jako pobočník vedoucího čs. delegace OSN pro kontrolu příměří do Koreje. Po návratu do vlasti vystudoval Vojenskou technickou akademii jako strojní inženýr. Po vojensko technické praxi u vojsk byl poslán jako učitel do vojenského učiliště v Nitře, kam se s rodinou přestěhoval. Své profesní úsilí věnoval výzkumu a realizaci světově zaváděného programovaného učení, které k nám přišlo z USA. Jeho princip spočíval v rozdělení učiva na části. Jejich zvládnutí bylo prověřováno zpětnovazební informací. To přineslo usnadnění a zefektivnění učení v rozvíjejícím se světě. Toto uspořádání učení umožnilo přechod na počítačovou výuku, realizovanou nejprve vyučovacími stroji a trenažéry, později počítači a simulátory a stalo se základem eLearningu. V rámci prosazování této myšlenky, podporované Akademií ČSSR a velením armády byl pověřen založením a řízením armádního pracoviště při Vojenské akademii s názvem Středisko pro výzkum učebních metod a prostředků v Brně. Stal se iniciátorem moderního systému přípravy vojenských specialistů včetně tvorby učebnic, výcvikových filmů, trenažérů a dalších pomůcek. Je autorem patentu mikroprocesorového systému k řízení výuky , který byl zaveden v několika stech soupravách u vojenských útvarů a ve školách u nás i v zahraničí. Napsal několik učebnic, mezi nimi např. první čs. publikaci v oblasti trenažérového výcviku a v oblasti metod vojenského technického výcviku. Svoji odbornou kvalifikaci postupně rozšířil jako kandidát věd (CSc.) a docent v oboru pedagogiky. Podobný moderní didaktický systém, který se osvědčil v armádě, pomáhal zavádět jako poradce pro výcvik personálu jaderných elektráren, kde je nezbytná spolehlivá činnost operátorů. Po třicetileté službě v armádě odešel do zálohy v hodnosti plukovníka. Po té působil téměř stejně dlouhou dobu jako vysokoškolský učitel na Masarykově univerzitě v Brně a na třech dalších soukromých vysokých školách. V této souvislosti řešil několik výzkumných projektů, organizoval národní i mezinárodní odborné konference a napsal řadu odborných knih a článků. Má velmi rozvětvenou a soudržnou rodinu. Od dcery a tří synů má deset vnoučat a šestnáct pravnoučat. Rád si zazpívá jihomoravské písničky. V době vydání těchto poznámek oslavuje své devádevadesáté narozeniny.

Dostal jsem redakční úkol dělat rozhovory se seniory, kteří nějak ovlivnili vývoj v oblasti vzdělávání dospělých. Čímž pochopitelně nemůžu vynechat Tebe, jako osobnost, která zásadním způsobem ovlivnila didaktiku v celém rozsahu vzdělávání. Zde mám na mysli nejen řadu Tvých publikací, ale především Tvoje působení ve Středisku pro výzkum učebních metod a prostředků v Brně, které jsi zakládal a potom 20 let vedl. Moje první otázka tedy zní: jaké byly počátky programovaného učení u nás?
Počátky rozvoje programovaného učení u nás jsou spojeny s mimořádně významnou a při tom přátelskou vlnou v pedagogické teorii a praxi. Iniciátorem byl v roce 1956 Pedagogický ústav Jana Amose Komenského  Akademie věd (škoda, že byl zrušen). Pozoruhodné je, že inspirací byli američtí psychologové v čele s prof. B:F: Skinnerem, a to v době naší východní politické orientace. Objev zpětné vazby v učení, rozčlenění učiva na „stravitelné“ dávky bylo nadšeně přijato jak ve vědeckých, tak i učitelských kruzích po celé zemi. Vznikaly seminární debaty, programované učebnice, technické prostředky a probíhalo  mnoho pedagogických experimentů na různých typech škol. Tento systém se pak stal počátkem vstupu počitačů do vzdělávání v osvojování vědomostí a  trenažérú a simulátorů v oblasti efektivního získávání dovedností v mnoha oborech činností. Šlo o celosvětové hnutí a docházelo k vzájemným setkáváním s vědci  a pegagogy ze západu i z východu. V této souvislosti jsem byl např. na dvou konferencích, pořádaných organizací  UNESKO, a to na téma vyučovací metody (1972) a Programované učení (1968). Programované učení se stalo teoretickou základnou k dnešnímu e learningu a simulátorovému výcviku složitých psychomotorických dovedností.

V 70. letech jsi pracoval na dílčím úkolu Podniková výchova a vzdělávání dospělých státního plánu vědeckého výzkumu, jehož koordinátorem byl Emil Livečka. To bylo Tvoje první působení v oblasti vzdělávání dospělých?
Původním povoláním jsem učitel, Zamiloval jsem si je a bral jsem je jako poslání. Tím si vysvětluji, že mi nevadilo  i veliké časové i myšlenkové  nasazení  ve výzkumu, publikování,  redigování časopisu Modernizace vzdělávání, ale naopak  které mi přinášelo radost.
Povoláním do armády jsem pokračoval v pedagogické činnosti, konkrétně v modernizaci výcviku vojenských specialistů a později i v přípravě personálu jaderných elektráren, tedy v profesích, které vyžadují zvýšenou přesnost výkonů. Rychlost a důkladnost osvojování jsme experimentálně ověřovali. V této souvislosti jsem byl přizván k podílu na státním plánu výzkumu, organizovaný katedrou vzdělávání dospělých, vedené  prof Hyhlíkem  filozofické fakulty Karlovy univerzity. Vyšla z toho dvousvazková publikace Programované učení ve vzdělávání dospělých (1978).

Celý tvůj profesní život provázela snaha o nový didaktický systém. Tvojí doménou byly vyučovací stroje, trenažéry, simulátory. Nabízí se otázka: do jaké míry ovlivňuje tyto didaktické prostředky rozvoj vědy a techniky?
I dnes platí, že podstatné změny ve vzdělávání nedocílíme aplikací některého jednotlivého prvku. My jsme komplexní pojetí nazvali Novým didaktickým systémem. Začínali jsme získáváním a přípravou učitelů, tvorbou programovaných učebnic, pokračovali jsme vytvářením didaktiky a metodik technického výcviku,  vývojem a výrobou nových vyučovacích strojů, trenažétů a dalších prostředků, natáčením výcvikových filmů, výrobou souborů folií pro tehdy používané zpětné projektory. Tím jsme dospívali postupně k názorné, zajímavé a efektivní výuce, což jsme pravidelně ověřovali soustavou testových úloh v různých posádkových městech a na vysokých školách, kde tehdy probíhal  zkrácený  jednoroční výcvik důstojníků v záloze. Na základě mého patentu byl seriově vyráběn počítačový systém Hvězda 1, který tvořil základ t.zv. automatizovaných učeben.

Edison, když viděl zvukový film, tak prý prohlásil, že je to konec školy. Od té doby jsme zaznamenali celou řadu nových komunikačních prostředků a zdá se mi, že klasický průběh učení příliš nepoznamenaly. Co si o tom myslíš ty?
Je to otázka cílů učení a volby prostředků jejich efektivního dosažení, nákladů, zájmu a motivace učících se osob. Bohužel pro tuto práci nejsou vytvočeny dostatečné podmínky. Škola, jako součást společnosti, která má pozitivně ovlivňovat její vývoj a musí držet krok s vědeckotechnickým rozvojem. V tomto smyslu vidím dnešní chybné zaměření v tom, že represivní složky jako soudci nebo policisté  jsou výrazně platově a tím i personálně preferovány před výchovnými institucemi a povoláními. Pokud se ve výchově nepodaří zaujmout děti a mládež, pak drahá represe už mnoho nespraví. 
     
Myslíš, že Tvůj syn, vedoucí katedry andragogiky PdF OU se didakticky „potatil“?
Mám z toho velkou radost. Zvlášť v jeho přínosu k rozvoji pedagogické diagnostiky, andragogiky a podnikové didaktiky. Debatujeme spolu o různých pedagogických problémech. Např jsme spolu dělali na jeho publikaci Přínos programovaného učení pro rozvoj pedagogické teorie a praxe, která hodnotí začátky, vývoj i výsledky tohoto hnutí u nás. Zajimavý byl v té souvislosti výzkum současných učebnic pedagogiky a didaktiky, který odhalil jak cenné zkušenosti, tak i chyby, což by v učebnicích nemělo být. Potěšilo mě, že syn, tehdy děkan pedagogické fakulty  participoval na jubilejní konferenci, pořádáné čtyřmi vysokými školami k mým  85 narozeninám a která probíhala na Masarykově univerzitě v Brně na téma  Vzdělávání jako významný faktor konkurenceschopnosti. Výchovné práci se věnují i některé z mých početných vnoučat, takže na našich rodinných setkáních se bavíme třeba o systému Montessori nebo  o pojetí didaktiky matematiky.

Překročil jsi devadesátku a jsi stále aktivní. Nabízí se dvě otázky. Jaký máš recept na aktivitu ve vyšším věku? A druhá otázka – čím se v současné době zabýváš?
V mém životě se potvrdila myšlenka čínského mudrce Konfucia.“ Najdi si práci, kterou máš rád a nemusíš celý život nic dělat“  a francouzského osvícence  Voltaira: „Práce od nás odvrací tři velká zla: Nudu, neřesti a nouzi“.. To jsem v posledních dvaceti letech doporučoval i svým vysokoškolským studentům.  Sám se podivuji nad výsledky své pedagogické, publikační práce, nad zdařilými výsledky mého výzkumného pracoviště, řady výzkumů i konferencí. Pomohlo mi to překonat i pokročilý stav rakoviny, kdy  jsem v době léčení pociťoval radost nad novou publikací, úspěšnou konferencí před potížemi s radioterapií a chemoterapií. Kromě profesní náplně vidím v životě i dnes podceňovaný význam rodiny. Dnes mám radost nejvíc z šestnáctičetné čtvrté generace pravnoučat,.od níchž se teď učím třeba ovládat novější typy mobilů.

Čím se zabýváš? 
Nějak přecházím k filozofii, když sleduji vývoj současného světa, Na jedné straně překvapivé vymoženosti, na druhé straně neschopnost řešení konfliktů, přinášejících obrovské lidské i materiální hodnoty, konkrétně aktuální vývoj situace na Korejském poloostrově.  Vracím se ke svým zkušenostem válečného veterán a. Působil jsem totiž  jako pobočník vedoucího čs. delegace OSN pro kontrolu příměří v Koreji v letech 1953-54., Dokončuji  knihu o svých zážitcích  a názorech  s názvem Co vyřeší válka? 
Rád bych, aby si na tuto otázku, která tolik působila i na životy našich předků a  je přízrakem budoucnosti –  zamysleli  zodpovědní politici celého světa.

Ptal se Zdeněk Palán, čestný prezident AIVD ČR

Původní zdroj: Andragogika v praxi. Odborný čtvrtetník pro vzdělávání a rozvoj dospělých 17/2018 Praha: AIVD ČR, 2018

Autor(en) der Ressource: 
Zdeněk Palán
Datum der Veröffentlichung:
Freitag, 6 März, 2020
Sprache des Dokuments
Art der Ressource: 
Artikel
Land:
Schlagwörter:
Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn