chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE

Elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě

 
 

Zdroj

Co brání účasti dospělých na vzdělávání?

Jazyk: CS

Zveřejnil(a) Tomáš Langer

V mnoha politických dokumentech se můžeme dočíst a na mnoha konferencích vyslechnout, že zásadním problémem vzdělávání dospělých v České republice je nízká účast na aktivitách dalšího vzdělávání. Zejména pokud ji poměříme s průměrem Evropské unie.

Je to tak. Jak ukazují výzkumy realizované EUROSTATem, účast dospělé populace na dalším vzdělávání, definovaná jako procento populace ve věku 25–64 let, která se v posledních čtyřech týdnech přecházejících šetření účastnila aktivit dalšího (formálního i neformálního) vzdělávání, je v ČR ve srovnání s průměrem EU na nižší úrovni, ačkoliv od roku 2011 se významně zvyšuje (viz tabulka 1). Na tom má zásluhu především možnost čerpání finančních prostředků na další vzdělávání z Evropského sociálního fondu (ESF), ale také změna životního stylu a přístupu ke vzdělávání, kdy dochází k přerušování a rozvolňování formální vzdělávací dráhy související mimo jiné se zvyšující se nabídkou kombinované formy (především vysokoškolského) studia, a v neposlední řadě také větší propagace dalšího vzdělávání (např. v rámci každoročních Týdnů vzdělávání dospělých).

V zemích EU mají tradičně nejvyšší účast na dalším vzdělávání severské země (Dánsko Švédsko, Finsko), Francie, Nizozemí, Velká Británie, z našich sousedních zemích pak Rakousko, naopak nižší účast dospělých na vzdělávání než v České republice je překvapivě v Německu, méně překvapivě pak v Polsku, Maďarsku, na Slovensku, nejnižší pak v Bulharsku a Rumunsku.

Tabulka 1: Účast dospělé populace na vzdělávání ve vybraných zemích EU (v %)

/cs/file/dvorakova-obr001jpgdvorakova_-_obr_001.jpg

Zdroj: NOZV-NVF. Konkurenční schopnost České republiky 2015: soubor indikátorů, 2015.

Co je příčinou této nízké účasti? I na to nám mohu dát alespoň částečnou odpověď výzkumy. Bariéry v přístupu dospělých ke vzdělávání a učení začaly být systematičtěji zkoumány v 70. letech ve Spojených státech amerických. Jednou z nejznámějších (mimo jiné z ní vychází i obě šetření provedená v posledních letech v ČR) je typologie, v níž jsou rozlišeny tři typy bariér:

bariéry situační, které souvisí s aktuální životní situací a mezi něž patří především finanční náklady (včetně školného, nákupu knih, hlídání dětí, cestování atd.), nedostatek času, povinnosti v práci, nevyhovující prostory pro studium či nesouhlas přátel nebo rodiny,
bariéry institucionální jako například množství času potřebného pro studium, nevhodný/nevyhovující rozvrh, nedostatek informací o nabídce, přísné požadavky na docházku, nedostupnost kurzů, o které má člověk zájem, příliš „papírování“ spojených se studiem, nenaplnění požadavků pro vstup do studia a
bariéry dispoziční, které jsou spojeny s postoji a sebe-pojetím člověka jako učícího se a mezi něž patří například obava, že je člověk příliš starý, aby studoval, nízká důvěra ve vlastní schopnosti, nedostatek energie nebo výdrže, otrávenost ze škol a školních tříd, člověk neví, co by s učil a/nebo k čemu by to vedlo, obava, aby nevypadal příliš ctižádostivý apod.

Tyto bariéry jsou poměrně stabilní v čase – například v šetřeních realizovaných v České republice (máme zde na mysli šetření Vzdělávání dospělých-2005 realizované na Masarykově univerzitě a Adult Education Survey) lidé nejčastěji uváděli jako překážky v přístupu k dalšímu neformálnímu vzdělávání nedostatek finančních prostředků, pracovní zaneprázdněnost, nedostatek času, ale také, což je alarmující, přesvědčení, že daný člověk další vzdělávání nepotřebuje.

Pro to, aby se zvýšila míra účasti na dalším vzdělávání, je bezesporu třeba zajistit určité podmínky, odstranit co nejvíce institucionálních bariér, tedy zajistit dostatečné množství vzdělávacích aktivit a míst v nich, rozšířit spektrum poskytovatelů vzdělávacích aktivit určených pro dospělé (nejen firmy, ale i školy, neziskové organizace, vzdělávací organizace), vytvářet dostatečně rozmanitou nabídku vzdělávacích aktivit a zajistit rovný přístup ke vzdělávání. Velmi žádoucí je také odstranit co nejvíce bariér situačních, souvisejících především s financováním dalšího vzdělávání. Zároveň je ale potřeba také motivovat dospělé k účasti na vzdělávání a pokusit se změnit mentalitu dospělých, jejich postoj k potřebnosti dalšího vzdělávání. Ideální příležitostí k tomu jako například právě vrcholící Týdny vzdělávání dospělých.

Autorka: PhDr. Miroslava Dvořáková, Ph.D., odborná asistentka, PdF UK

Původní zdroj: Andragogika v praxi. Odborný čtvrtetník pro vzdělávání a rozvoj dospělých 10/2016. Praha: AIVD ČR, 2016.

Autor/ři zdroje: 
Miroslava Dvořáková
Datum zveřejnění:
Sobota, 26 Květen, 2018
Jazyk dokumentu
Typ zdroje: 
Články
Země:
Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn