chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE

Elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě

 
 

Blog

Kulatý stůj EPALE na téma zájmové vzdělávání dospělých

05/05/2017
od Martin Dobeš
Jazyk: CS

Kde leží hranice mezi zájmovým a profesním nebo občanským vzděláváním? Jaká je situace tohoto vzdělávacího odvětví v našem vzdělávacím systému? Jaké jsou konkrétní příklady dobré praxe zájmového vzdělávání dospělých u náš a ve světě? A jaké jsou překážky a výzvy pro jeho budoucí rozvoj?

To jsou otázky, jimiž se zabýval kulatý stůj EPALE, jenž se konal 27. 4. 2017 v pražském Domě zahraniční spolupráce.

Diskuse českých odborníků na toto ne příliš frekventované téma byla nejen zajímavá, ale právě velmi konkrétní. V panelu diskutujících vedle sebe zasedli zástupci akademické sféry, neziskových organizací, knihoven, vzdělávacích institucí dospělých, galerií a muzeí a dokonce i komerčních firem. Program byl nabitý, diskutéři se vystříhali zbytečného teoretizování a mluvili o konkrétních a zajímavých příkladech.

V úvodu si Michal Šerák z Univerzity Karlovy pohrál s definicí zájmového vzdělávání. Zdůraznil přitom, že zájmové vzdělávání je spíše teoretický konstrukt vzniklý v sedmdesátých letech minulého století a že je velmi těžké jej přesně vymezit. Jde o heterogenní, značně nesourodou skupinu vzdělávacích aktivit. I to je důvodem, proč termín zájmové vzdělávání nemá přesný ekvivalent v angličtině. Z jeho pohledu stojí zájmové vzdělávání dospělých na principu dobrovolnosti, tedy že se ho člověk účastní zcela dobrovolně, dále na principu vnitřní motivace a principu nepragmatičnosti. Ač velmi často nelze říci, kde je hranice mezi pragmatickým a nepragmatickým, v obecnosti jde o to, že dospělý člověk absolvuje zájmové vzdělávání ne proto, aby zlepšil svou pozici na trhu práce, ale čistě pro svůj zájem a radost. I z pozdější diskuse pak jasně vyplývalo, jak se hranice mezi jednotlivými kategoriemi vzdělávání stírají, zejména mezi profesním a zájmovým vzděláváním.

V Česku se zájmově, tedy neprofesně či neformálně, vzdělává necelých 10% dospělých lidí. Těchto 10% se ponejvíce rekrutuje z lidí, kteří dosáhli vyššího vzdělání a kteří si během svého života osvojili vzdělávací návyky a jsou zvyklí se neustále rozvíjet.

Dagmar Hartmannová z Agentury DAHA vnesla do diskuse svůj osobní, ženský a výsostně umělecký pohled. Mluvila o své zkušenosti s pěveckými a rozvojovými kurzy v belgickém Valónsku a Alsasku nebo o vzdělávacích kurzech ve Španělském El Espinaru. Místní vzdělávací zařízení se převážně věnuje výuce španělštiny, matematiky a občanské výchovy pro lidi, kteří si potřebují doplnit vzdělání, ale ve volném čase nabízí zájmové vzdělávání dospělým zájemcům, například trénování paměti nebo kadeřnický kurz. Zajímavá byla zkušenost z irského Londonerry, kde obec podporuje místní „Playhouse“, rozvojový prostor s různými ateliéry, učebnami apod., který se stal přirozeným kulturním středem obce. Jiným příkladem a zároveň funkcí zájmového vzdělávání byl portugalský storytelling, jenž je v Portugalsku využíván i jako nástroj práce se sociálně znevýhodněnými lidmi, kteří se tak učí lépe se vyjadřovat a zapojovat do komunity.

Kateřina Klementová představila organizaci NIPOS. Národní informační a poradenské středisko, jak zní celý název, je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury, které se zaměřuje na amatérské umělecké vzdělávání. Mluvila o scénickém tanci, jehož výuka představuje úzké propojení odborníků na scénický tanec, aktivistů, porotců účastníků a pedagogů. Jak už to u zájmového vzdělávání bývá, nejde jen o čistě vzdělávací eventy, ale o přehlídky, workshopy, festivaly, přednášky, soutěže apod. Značnou pozornost věnují vzdělávání pedagogů a to především v měkkých dovednostech.

Roman Giebisch, všestranně zaměřený knihovník z Národní knihovny, si všímá role knihoven jako poskytovatelů zájmového vzdělávání pro různé skupiny obyvatel. Díky nejhustší síti knihoven na světě jsou české knihovny schopny nabídnout kulturní aktivity včetně zájmového vzdělávání širokému spektru lidí i v menších obcích. A to i přesto, že veřejností jsou knihovny vesměs chápány jako kulturní instituce a nikoli jako poskytovatel vzdělání. Zajímavé jsou vzdělávací aktivity knihovny pro skupiny migrantů, neslyšících, zdravotně postižených a žen na mateřské dovolené.

Tomáš Drobný z Moravského zemského muzea stručně představil činnost Metodického centra muzejní pedagogiky, které funguje právě při muzeu. Muzeum je tradiční kulturní institucí s původně sbírkotvornou funkcí, ale jeho činnost se postupně rozšiřovala a skrze práci s veřejností pronikla i do zájmového vzdělávání nebo zážitkového či objektového učení. Je škoda, že muzea zatím nejsou veřejností vnímána jako prestižní poskytovatel vzdělávání v oblasti kultury, ač pro širokou veřejnost pořádají besedy, přednášky a vzdělávací programy a často fungují jako sociální komunitní centra.

Velmi podobný trend směrem ke vzdělávacím aktivitám nastínil i Daniel Hochmut z Národní galerie. Kromě klasických přednáškových aktivit nabízí Národní galerie spektrum aktivit, od ateliérové činnosti, kde si člověk může zkusit vytvořit své vlastní dílo a porovnat je s cennými originály ve fondu, až po čím dál populárnější besedy o teorii výtvarného umění. Zájem je také o přípravné kurzy ke studiu dějin umění, kterých se ovšem účastní nejen středoškoláci s cílem dostat se na následné studium, ale i dospělí lidé, kteří mají prostě jen touhu umění porozumět.

Jana Brabcová ze společnosti Grafia představila projekt inspirovaný pařížským konceptem otevřeného umění pro všechny a přenesený do plzeňského prostředí. Projekt nese název Víkend otevřených ateliérů a jde o akci nadšených lidí, kteří se rozhodli nápad zrealizovat i bez dotací a podpory ze strany obce nebo státu. Pro komerční firmy je v českém prostředí nesmírně těžké získávat finance na podobné neziskové a zájmové aktivity, protože jsou tradičně chápány jako ziskutvorné. Víkendu otevřených ateliérů se nakonec účastnila řada uměleckých škol a galerií, svobodných umělců a akci navštívilo přes dva tisíce lidí. Lidé měli nejen možnost podívat se na současné umění v kontextu regionu, ale i tvořit.  Jana Brabcová zmínila i další vlastní projekt: přednášky a diskuse na téma zdravotní vzdělávání.

Jitka Doležalová byla ten den první zástupkyní neziskového sektoru v diskusi. Představila školu zájmového vzdělávání s názvem Pampaedie. Škola provozuje řadu kurzů pro širokou veřejnost v Olomouckém kraji a okolí, od gastronomie po fyziku ve zdravotnictví. Aby nezisková organizace nabízející dostupné kurzy zájmového vzdělávání mohla uspokojit široké spektrum zákazníků, musí jednak neustále zjišťovat skutečné potřeby a zájmy svých klientů a průběžně je reflektovat, a jednak spolupracovat s ostatními neziskovými organizacemi, které nevnímají jako konkurenty, nýbrž jako partnery. Řeč byla i o kvalitě lektorů v daném sektoru, kteří jsou často odborníci na problematiku a nadšenci, ale často jim chybí základní lektorské dovednosti.

Další dva řečníci zastupovali v diskusi hlas komerčního sektoru. Klára Marečková z O2 Czech Republic  mluvila o vzdělávacích aktivitách, které firma O2 připravuje pro své zaměstnance. Lidé ve firmě si sami vybírají témata, která je zajímají, od různých motivačních a osobnostních témat až po vyloženě zájmové oblasti jako sport nebo hudba. Některé akce jsou pro zaměstnance zdarma, za jiné platí, ale v obou případech je zachován princip dobrovolnosti a vnitřní motivace, typický pro oblast zájmového vzdělávání. Patří sem i různé sociální a komunitní aktivity jako sdílení zkušeností a zájmů, společné snídaně, káva, běžecký klub apod.

Obdobné zkušenosti na pomezí zájmového a firemního vzdělávání sdílí i Pavla Havlíčková z České spořitelny. Kromě přednáškových akcí a besed pro zaměstnance fungují ve firmě i tzv. týdny zdraví, které kombinují workshopy a besedy, nebo i interaktivní setkávání na podporu koučinku.

Michaela Sládkayová a Miroslav Krystoň ze slovenské  Univerzity Mateja Bela se zaměřili na oblast občanského vzdělávání dospělých na Slovensku. Zajímavým projektem je Café Europa, které funguje jako občanský a politický diskusní klub, kde mají lidé možnost poznat názory ostatních na politické otázky současnosti. Představené aktivity mají často protidiskriminační a protiextrémistický charakter a snaží se podporovat kritické myšlení, čímž přerůstají do sféry mediální výchovy.

Příklady z kulatého stolu a následná diskuse ukázaly, jak rozmanité je pole zájmového vzdělávání, a to i navzdory tomu, že toto pole nedokážeme přesně ohraničit a popsat. Je pro něj příznačný široký záběr, snaha o sílu prožitku, zájmový a občanský aktivismus a neustálé stírání hranic, například ve vztahu k profesnímu vzdělávání. Mnohé vzdělávací aktivity na tomto poli mají inovační náboj, a tím zpětně ovlivňují i mainstreamový vzdělávací obsah. A zmínit je třeba i potenciál k využívání moderních technologií, včetně využití sociálních sítí, gamifikace či rozšířené reality.

Kulatý stůj natáčela vzdělávací instituce MotivP a s jejím svolením uvádíme odkaz, kde je možné celou zajímavou událost zdarma shlédnout.

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn