Výchova a učení jsou od nepaměti propojeny a jsou staré jako lidstvo samo. Tento přenos z člověka na člověka zpočátku neprobíhal tak, jak jej známe dnes. Byl spontánní, neinstitucionalizovaný, často vynucený z obavy o přežití, avšak více, či méně bylo vždy záměrné. Předávání zkušeností a dovedností probíhalo po staletí mezigeneračně, jinak řečeno člověk se přirozenou formou učil od starších a zkušenějších.

Dnes, na počátku třetí dekády 21. století, snad již jen málokdo může pochybovat o tom, že je andragogika samostatnou společenskou vědní disciplínou a jako každá věda si vytváří svůj systém subdisciplín, jejíž struktura se dá členit na základní, aplikované a hraniční. Sociální a kulturní andragogiku pak můžeme zařadit mezi andragogické disciplíny aplikované, spolu s personální andragogikou, speciální andragogikou, gerontagogikou, andragogickým poradenstvím a multikulturní andragogikou.

V následující stati, bych se chtěla pokusit shrnout své poznatky z pohledu vzdělavatele dospělých, který se zabývá vzděláváním, edukací a osvětou v oboru památkové péče a pokusit se o úzké propojení sociální a kulturní andragogiky a gerontagogiky ve vztahu k památkové péči.

Nejprve se pojďme v krátkosti seznámit s historickými souvislostmi a významem památkové péče, následně si přiblížíme obecný kontext sociální andragogiky, kulturní andragogiky a gerontagogiky. Poté se na příkladech z praxe pokusím andragogické subdisciplíny propojit a ukázat, že výchova a vzdělávání v oboru památkové péče, které lze zařadit mezi neformální a informální učení, které nezaměnitelným způsobem ovlivňují socializaci, enkulturaci a personalizaci člověka ve všech rolích a situacích jeho života, má nezastupitelnou úlohu ve vývoji člověka a v jeho vztahu k ochraně kulturního dědictví. Je proto naším úkolem (vzdělavatelů, učitelů a lektorů) veškerou populaci vzdělávat, vychovávat a vkládat do ní myšlenku, že je naší morální povinností uchovat památky i pro budoucí generace.

Památková péče

Ke vzniku památkové péče jako uznávaného oboru přispělo v 18. století osvícenství.  Docházelo k rozšiřování vzdělanosti a rozvoji věd např. historie, archeologie, dějiny umění. Ke zrodu přispěl i romantismus, obrozené vlastenectví evropských národů, historismus a stylové oživení v architektuře a umění druhé poloviny 19. století. Ve většině vyspělých evropských zemí se v té době začala budovat státní památková péče. Uveďme si základní úkoly, které památková péče v současnosti plní:

1. průzkum, identifikace hodnot a výběr památek, které je v obecném zájmu žádoucí uchovat pro budoucnost
2. hledání optimálních způsobů péče o ně
3. jejich prezentace a popularizace, tedy zpřítomňování a zpřístupňování památkových hodnot veřejnosti
4. výchova, vzdělávání a pomoc dětem, dospělým, ale i seniorů a osobám se speciálními potřebami při objevování hodnot památek a vytvoření si k nim trvalý vztah

Je to stále se vyvíjející obor, který přejímá a integruje narůstající poznatky řady vědních a technických oborů a citlivě reaguje na vývoj společnosti i na proměny dobové architektury a umění. Pro již téměř dvousetletý vývoj památkové péče je charakteristické postupné rozšiřování pole její působnosti, reflektující proměny zájmu společnosti o její minulost. V počátcích se soustředila jen na solitérní „monumenty“, jako jsou hrady, opatství, katedrály či archeologicky cenné zříceniny, postupně se její působení rozšířilo i na a ochranu celých urbanistických a vesnických souborů, archeologických lokalit či souborů industriálního dědictví. V současnosti na to navazuje ochrana celých vybraných částí kulturní krajiny. Došlo i k výrazným proměnám v aplikaci metod péče o památky, do nichž se promítá dobový vývoj architektury a umění. Tzv. purismus, jenž v 19. století „očišťoval“ středověké památky od mladších slohových projevů a přestavoval je ve jménu fiktivní stylové jednolitosti, v první polovině 20. století vystřídala přísná konzervace, která byla doprovázena analytickým odkrýváním a uplatňováním otisků staršího vývoje památky a postupně docházelo k nekompromisnímu modernismus všech dostaveb a doplňků. Oproti tomuto je současná památková péče ve svých přístupech a metodách pluralistická. Hledá a nalézá řešení vždy individuálně, případ od případu, s přihlédnutím k hodnotě a charakteru dotčené památky, stupni jejího dochování i povaze soudobých potřeb, které má obnova naplnit. Současná památková péče uznává význam živé funkce památek, potřebu plánovitého, trvale udržitelného rozvoje chráněných měst a krajiny a nutnost průběžné komunikace se společností, jejíž veřejný zájem má chránit. Na mezinárodní úrovni šíří úctu ke kulturní rozmanitosti a uznává hodnoty dědictví všech světových kultur. (www.npu.cz)

Sociální andragogika  - předmětem zájmu je vztah mezi sociálním prostředím a výchovou dospělého člověka. Cílem sociální andragogiky je (auto)edukace, rozvoj a kultivace osobnosti dospělého do jeho maximální možné míry, harmonizace inter- a intrapersonálních vztahů, předcházení běžným, ale i složitým životním situacím, převážně sociální a výchovné povahy. Zjednodušeně řečeno je jejím cílem pomoci dospělému člověku na cestě jeho životem, pokud o to projeví sám zájem. (Barták, Demjanenko, 2021, s. 22)

Kulturní andragogika jejím předmětem je pomoc dospělému člověku při enkulturaci (včlenění jedince do kultury) a kultivaci osobnosti prostřednictvím kulturně výchovné, vzdělávací, zájmové a občanské činnosti. V této souvislosti se realizují a nejčastěji rozvíjejí výchovně-vzdělávací aktivity v muzeích, galeriích a jiných kulturních zařízeních, mezi které lze zařadit i Národní památkový ústav, příspěvkovou organizaci MK ČR. V rámci těchto organizací jsou rozvíjeny činnosti, které v sobě promítají poměrně široké andragogické procesy v oblasti kultury a vzdělávání a jsou tradičně spojovány s osvětovými a popularizačními aktivitami. (Průcha, Veteška, 2014, s. 166)

Gerontagogika je zaměřena na výchovně – vzdělávací práci s dospělými a seniory, a to jak ve smyslu výchovy a vzdělávání ke stáří, učení se stárnout, tak se zaměřuje na studium mezigeneračních vztahů. Využívá při tom didaktické a metodické postupy, které zohledňují specifické sociální potřeby, situace a zájmy seniorů, ale i fyzická a psychická omezení jejich výkonu, která jsou dána věkem. Nedílnou součástí gerontagogiky je poradenství, které se zabývá mimo jiné sociálně-edukační prací. V tomto pojetí je velmi úzce provázána se sociální andragogikou. (Průcha, Veteška, 2014, s. 118)

Nyní, když jsme si jednotlivé pojmy osvětlili, tak je na řadě si na příkladech ukázat, jak se sociální a kulturní andragogika a gerontagogika promítají do výchovně vzdělávacích a edukačních aktivit v oboru památkové péče. Vzdělávací aktivity jsou poskytovány odborem edukace a dalšího vzdělávání generálního ředitelství Národního památkového ústavu.

Příklady z praxe

Dvouletý rekvalifikační kurz památkové péče, který je akreditován ministerstvem školství a je určen všem zájemcům o památkovou péči, kteří mají středoškolské vzdělání ukončené maturitou, vychází z potřeb památkářské praxe a poskytuje účastníkům ucelený přehled o všech činnostech souvisejících s péčí o památky. Studenti se seznamují od základní charakteristiky památkové péče přes právní ochranu až k problematice péče o jednotlivé druhy památek a základní technologické postupy při opravě, obnově a restaurování památek a jejich prezentaci. (www.npu.cz)

Památková akademie třetího věku si klade za cíl vzdělávat seniory v oblasti památkové péče, rozšiřovat jejich dosud již nabyté vědomosti a znalosti. Teorie, ale i příklady z praxe rozšiřují posluchačům poznatky o památkách a péči o naše kulturní dědictví. Vnímání památek pak může automaticky přecházet do jejich každodenního života. Mohou objevovat a pozorovat hodnoty vytvořené našimi předky s větším porozuměním. Studijní plán je koncipován tak, aby nabídl praktické informace a rady, podněcoval účastníky k dalšímu vzdělávání a případně je vedl k zapojení se do dobrovolnických aktivit na poli ochrany památek. (Pávková, 2021)

Oba zmíněné vzdělávací programy a jejich vzdělavatelé nabízejí po celou dobu své realizace posluchačům prostředí, které jim umožňuje se setkávat s podobně naladěnými lidmi, a tím posilují jejich sociální kontakty. Zároveň se posluchači seznámí s kulturou organizace Národního památkového ústavu, tj. se souborem hodnot, norem a postojů, které jsou sdíleny členy organizace. Při některých odborných přednáškách se pak seznámí s  kulturou v pojetí etnologie, která obsahuje hodnotové systémy, normy sociálního styku, způsoby myšlení a komunikace, tradice, rituály a zvyklosti, které jsou charakteristické pro členy určitého etnického společenství či národa. (Průcha, Veteška, 2014, s. 165)

Z průzkumu, který jsem na přelomu r. 2020/2021 u posluchačů Památkové akademie uskutečnila, prostřednictvím dotazníkového šetření vyplynulo, jak pozitivní a přínosné je vzdělávání seniorů v oboru památkové péče, a to z pohledu výchovně-vzdělávacího. Senioři si v rámci celoživotního vzdělávání měli možnost osvojovat hodnoty a význam kulturního dědictví a tyto nabyté vědomosti a dovednosti potom v roli prarodičů (tato sociální role je nezastupitelná) mohli přenášet na další generace v rámci svých rodin. Rodina je primární sociální skupinou, do které se člověk rodí, ve které si osvojuje společenské hodnoty, normy a své postoje k sobě, ke svému okolí a k životu samotnému. Na výuku Památkové akademie lze nahlížet jako na mezigenerační učení. Senioři budou umět svým vnoučatům lépe osvětlit, jak důležitá je ochrana a péče o památky, a že je jejich morální povinností uchovat je i pro budoucí generace.

Literatura a jiné zdroje:

BARTÁK, J., DEMJANENKO, M. 2021. Sociální andragogika, andragogika v procesu socializace člověka. Praha: Grada Publishing, a.s. ISBN 978-80-247-3997-7

PÁVKOVÁ, K. 2021. Tvorba vzdělávacího programu v kontextu celoživotního učení/vzdělávání. Praha. Diplomová práce. Univerzita Jana Amose Komenského Praha, Katedra andragogiky

PRŮCHA, J., VETEŠKA, J. 2014. Andragogický slovník. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a.s. ISBN 978-80-247-4748-4

Vývoj a současné principy památkové péče. Národní památkový ústav [cit. 7. 7. 2021]. Dostupné z: https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-pece/pamatky-a-pamatkova-pece/vyvoj-a-soucasne-principy