Když jsme se v roce 2019 poprvé setkali, byl jsi v oblasti vzdělávání dospělých úplným nováčkem. Zakrátko se však z Tebe stal člověk, který se v oboru velmi dobře orientuje. Jaká byla Tvá cesta k tématu vzdělávání dospělých?

Vždy jsem intuitivně cítil, že bych chtěl učit. Ale mým snem byla politologie. Intuici jsem proto v té době zabalil úhledně do krabice a šel za svým přáním. Při studiu politické teorie jsem začal dělat asistenta pedagoga pro děti s poruchou autistického spektra, a tak jsem poprvé přičichl ke vzdělávání. Mým obrovským štěstím bylo, že jsem asistoval dvěma skvělým učitelkám, které mě naučily o školství a vzdělávání strašně moc. Bylo to opravdové partnerství, vzájemný respekt a důvěra. To se projevovalo například tím, že jsme zkoušeli hodně pracovat skupinově a já měl možnost být plnohodnotným a prakticky rovnocenným partnerem své kolegyni – učitelce. Absolvoval jsem první kroky v oblast vzdělávání.

Jaké byly tvé začátky v tomto oboru?

Děti s poruchou autistického spektra mě na druhé straně zase naučily vnímat senzitivně náladu a emoce ve větším kolektivu. Jejich specifické potřeby mě nutily hrát si se vzdělávacím prostředím, upravovat a zpříjemňovat ho. Nikoli nutně pro ně, ale pro všechny učící se. Velkou školou byla nutnost vizualizace samotného procesu vzdělávání, nutnost ho skládat do přehledných, jasných a srozumitelných celků.

Zpětně je zábavné vzpomínat na to, jaké úskalí a radosti přinášela tahle práce. Naučila mě hledat nestandardní řešení, která ale chtějí dosáhnout stejného cíle jako ty standardní. Dítě na začátku hodiny již čtvrtý den kokrhá, je neklidné a zákazem to samozřejmě nevyřešíte. Tak jsme pátý den rozhodli, že začátek výuky věnujeme všichni kokrhání. Hle, vše se vyřešilo a příští týden jsme mohli začínat jako obvykle. Ač je katastrofou, když školské přístupy promítáme do vzdělávání dospělých, pro mě je těchto několik let v počátečním vzděláváním truhlicí zkušeností, které mi pomáhají rozumět logice interakce lektor – skupina, lektor – jedinec. Navíc, například individualizace, vizualizace a snaha přizpůsobit vzdělávací prostředí tomu, kdo se vzdělává a učí, jsou koneckonců moderní trendy vzdělávání dospělých.

Vždy mě bavilo nebýt profesně zaškatulkovaný. Nebýt jednorozměrný a hledat svůj vnitřní potenciál. Myslím si, že tohle mi zatím dává největší smysl v mém profesním životě. Nejlepším prostředkem, jak to realizovat, je samozřejmě celoživotní učení. To umožňuje otvírat skrytá vnitřní dvířka, za kterými se skrývají poklady. No, a já se nyní rozhodl, že chci ve své práci tuhle radost z hledání pokladů pomoc objevovat co nejvíce lidem.

Jsem pevně přesvědčen, že vzdělávání dospělých je tou oblastí, kde se bude lámat chleba, když půjde o charakter naši budoucnosti. A já chci být přímo v centru dění. Je to celkem dobrodružství, a když pracujete pro odbory, tak je to ještě větší dobrodružství. Ale vážně, odbory jsou organizace, která má nejlepší přístup k lidem, kterých se změny světa práce nejvíce dotýkají. Je to přesně ta organizace, kde vidím největší potenciál, ale také největší potřebu oblast vzdělávání dospělých přijmout jako integrální součást svojí identity.

Většina z těch, kteří jsou v oboru déle, jsou spíše skeptiky. Jak vnímáš vzdělávání dospělých ze svého úhlu?

Opravdu jsem byl překvapený, jak velká skepse v oblasti vzdělávání dospělých v České republice panuje. Myšleno tím v oblasti veřejných politik. Nejvíce je to patrné v rovině systémového uchopení této oblasti. Nedivím se skepsi, když stále a dokola zažíváte zklamání v tom, že něco nejde, někdo nemá zájem atd. Při některých jednáních jsem měl pocit, že jsem nahlížen jako blázen, kterému ještě nedala realita přes pusu. Bylo to v duchu: „Jasně, vypovídej se, ale víš co, stejně dojedeš na reálnou praxi.“ Ale tahle totalita praxe mě přivádí k šílenství.

Vzdělávání dospělých v České republice je nehezká kakofonie, ze které bolí uši. Neexistuje zákon o celoživotním učení ani nástin strategie; systémové nástroje, které máme, nikdo z těch, kteří je mají využívat, nezná nebo jim už nevěří; reálně nevíme, kdo vzdělávání dospělých dělá – koncepčně MŠMT, ale projektové peníze jdou přes MPSV a Operační program Zaměstnanost. Všichni jsou „pře-projektování“, výstupy z těchto projektů se málokdy promítnou do konkrétních politik státu. Trh se vzděláváním dospělých je nekontrolovaný, navíc neexistuje indikátor kvality.

Víš, řeknu to trochu frackovatě. Počáteční vzdělávání má všechno (politický zájem, stávky, určité finanční prostředky a jiné), vzdělávání dospělých nemá nic. Proč panuje taková disproporce, když reálným významem jsou obě srovnatelné. Navíc, jedna bez druhé nemůže fungovat. Jen si vezmi, jak máme propagovat u dětí kompetence k celoživotnímu učení, když vidí, že dospělí se neučí? Chceme, aby se děti vzdělávaly, ale vzdělávají se samotní učitelé pro potřeby 21. století? Ptám se samozřejmě trochu provokativně, ale mám za to, že ten „link“ mezi počátečním a dalším vzděláváním nefunguje. A tento link rozhoduje o kvalitě celoživotního učení, což je dle mého alfa a omega života v digitální společnosti a kvality života každého z nás.

Dobře. A proč bychom se tedy měli vzdělávat?

Jsme svědky technologických změn, klimatických změn, stárne populace. Tyto společenské transformace se dají zvládnout, když na ně lidi připravíme. My ale místo toho investujeme do betonu… Je jednoznačně prokázáno, že další vzdělávání zvyšuje psychickou odolnost, zlepšuje fyzickou kondici, posiluje mentální zdraví, zvyšuje bezpečnost ve společnosti, posiluje společenskou soudržnost, zvyšuje uplatnitelnost na trhu práce, vnáší radost a pohodu do vlastního prožívání světa kolem nás. Další vzdělávání je prostě vstupenkou do budoucnosti. Proč tohle není veřejným zájmem státu, nerozumím.

Ale dost bručounství. Osobně jsem za ten rok potkal taky strašně moc skvělých lidí, kteří dalšímu vzdělávání věří a vidí v něm smysl. Dělají skvělé věci, snaží se prosadit změny, píšou, telefonují, hledají možnosti. A tohle mi dává energii. Jasně, není to energie nekonečná, ale trochu spoléhám na to, že přicházející změny budou stát na straně těch, kteří vzdělávání dospělých tlačí a propagují. Jen se obávám, aby rozhodná akce nepřišla v momentě, když už to bude tak trochu jedno…

Roli odborů v rozvoji lidí vidím v mnoha rovinách, ale osobně bych se chtěl zmínit o jedné oblasti, kde je velký prostor pro reálné zlepšení a pokud by k tomu došlo, byla by to skvělá zpráva. Mám na mysli podnikové kolektivní smlouvy, kde stále ve velké míře chybí pasáže věnující se odbornému rozvoji zaměstnanců. Na straně zaměstnanců chybí vědomá poptávka po takových ustanovení v kolektivních smlouvách. A odbory by měly dělat takové kroky, aby tato poptávka nechyběla. Jejich role v tomto směru musí být organizační, metodická, advokační a mobilizační. Musíme se vzdát bláhové představy, že každá firma se připravuje na budoucnost a každá firma vzdělává své zaměstnance. Tak to není. Role odborů by měla být v tom, že to tak bude. Tlačit nároky na profesní vzdělávání a osobnostní rozvoj do kolektivních smluv je cestou, jak zaměstnancům pomoci připravit se na nároky Společnosti 4.0 a stát nad logikou ekonomického cyklu – adaptabilita je jedním z velkých benefitů vzdělávání.

Mají odbory možnost prosazovat změny i v této oblasti? Podle mne jsou stále vnímány jako spolek bojující za vyšší platy či mzdy...

Ano, taková představa může být a není rozhodně špatná. Je ale třeba si položit kardinální otázku, zda boj za vyšší mzdy a platy bude to jediné dostačující pro zachování odborové relevantnosti v 21. století. Osobně si myslím, že odbory musejí do svého DNA integrovat nové „služby“ pro své členy, ale nejen pro ně. Vnitroodborové vzdělávání založené na inovacích a vysokém impaktu pro učícího se, kariérové poradenství na pracovištích poskytované přímo odbory, všeobecně vzdělávající kurzy zaměřené na získání kompetenci pro život v digitálním světě, laboratoře virtuální reality, kde můžeme simulovat kolektivní vyjednání, školit BOZP, e-learningové kurzy, principy hybridního učení. Vzdělávání a jeho možnosti mají fascinovat, nikoli nudit k smrti.

Prosazovat změny samozřejmě můžeme, a to už jen tím, že jsme členy Rady hospodářské a sociální dohody (tzv. Tripartita), kde vedeme dialog se zaměstnavateli a vládou o podobách hospodářského a sociálního rozvoje v České republice, vzdělávání (počáteční + další) nevyjímaje. Důležitým místem pro definování politik v oblasti vzdělávání je také Pracovní tým Rady hospodářské a sociální dohody pro vzdělávání a lidské zdroje, kde v užším formátu spolu se zaměstnavateli a představiteli MŠMT řešíme otázky týkající se oblasti vzdělávání. Škoda jen, že z 95 % řešíme počáteční vzdělávání.

Změny můžeme uplatňovat také skrze další mezinárodní, mezi-vládní, vládní a ministerské pracovní orgány, kde jsme členy nebo formálními schůzkami s důležitými hráči. Zajímavou možností do budoucna může být přímá spolupráce s inovačními lídry. Například na konci roku 2019 daroval Googlu.org, nadace internetového giganta Google, 2 miliony amerických dolarů britské inovační organizací Nesta na navázání partnerství s odbory ve Finsku, Švédsku, Dánsku, Nizozemsku a Belgii. Cílem je vytvořit vzdělávací program, který poskytne školení těm zaměstnancům, jejichž pracovní místa se budou v důsledku automatizace a digitalizace proměňovat nejrychleji.

Naše úsilí vzdělávat zaměstnance pro 21. století a pomoci zdokonalovat jejich potenciál je financováno nejen ze zdrojů Českomoravské konfederace odborových svazů, ale zejména prostřednictvím Evropského sociálního fondu a prostředků státního rozpočtu. Na základě těchto možností vytváříme také půdu pro změny tím, že systémově testujeme prostředí pro naše požadavky.

Máš nějaké konkrétní „trumfy v rukávu“?

V roce 2019 jsme například zahájili projekt „Sociální dialog a Společnost 4.0“, v jehož rámci se mimo jiné budeme až do konce roku 2021 věnovat celoživotnímu učení, respektive roli odborů v dalším vzdělávání. Výstupem projektu na konci roku 2021 bude „Návrh koncepce pro další vzdělávání v ČR z pohledu sociálních partnerů“. Již nyní jsme připravili krátký materiál s názvem Vzdělávání 4.0 a sociální partneři v České republice shrnující realitu vzdělávání dospělých v České republice. V tomto materiálu jsme popsali základní statistické údaje, popsali Národní soustavu kvalifikací a podívali se na možnosti, které existují v zahraničí.

Brožuru naleznete zde: https://ipodpora.odbory.info/dms/soubory/index?file=Vzdelavani%204.0%20a%20socialni%20partneri%20v%20CR_20200127074609.pdf 

Co mě však těší nejvíce, je možnost po celý rok 2020 a 1. pol. 2021 jezdit po celé České republice a pořádat diskusní fóra k celoživotnímu učení a vzdělávání dospělých. Chceme zvát zaměstnance, odboráře, zaměstnavatele, odbornou veřejnost a diskutovat roli dalšího vzdělávání ve společnosti, vědomě artikulovat pozitiva, definovat si systémová negativa, dívat se na trendy v oblasti firemního vzdělávání. Součástí těchto diskusních fór bude také propagace jednoho z mála systémových nástrojů v oblasti dalšího vzdělávání, a to Národní soustavy kvalifikací.

Dobrá otázka! Zaprvé, vědomí toho, že další vzdělávání a celoživotní učení obecně jsou vstupenkami do budoucnosti a nástrojem, jak zvýšit svoji uplatnitelnost na trhu práce nebo jak být sebevědomým a asertivním občanem, kterému záleží na demokracii a kvalitním životě ve společnosti ostatních. Zadruhé to je představení Národní soustavy kvalifikací, která je pružným a praktickým nástrojem k uznávání skutečných znalostí a dovedností osob bez ohledu na to, zda je získali ve škole, v kurzu, praxí nebo samostudiem. Zatřetí je to debata nad možnostmi rozvoje dalšího vzdělávání v České republice. Začtvrté jsme vytvořili pro diskusní fóra dotazník, kde se snažíme získat mínění a názory účastníků / účastnic na další vzdělávání a z těchto názorů pak sestavovat „Návrh koncepce pro další vzdělávání v ČR z pohledu sociálních partnerů“. Zapáté je součástí diskusních fór debata na téma inovativních metod ve vzdělávání, kde chceme ukázat, že o vzdělávání jde přemýšlet nově, moc to nestojí a má to obrovské výsledky.

Pokud bys měl neomezenou moc, co bys pro podporu vzdělávání dospělých v ČR udělal?

Zaprvé bych ustanovil Národní koordinační radu pro vzdělávání dospělých a rozvoj lidského potenciálu, založenou na tripartitní logice, s úlohou být autoritativní organizací v dané oblasti, a to od metodického vedení až po financování rozvoje této oblasti. Zadruhé bych nastavil předvídatelný, dostačující a transparentní systém financování oblasti vzdělávání dospělých, který bude vycházet minimálně z projektové logiky a maximálně z prostředků státního rozpočtu České republiky. Legislativně bych ukotvil celý systém vzdělávání dospělých v České republice. Beton bych postavil stranou a do popředí bych postavil člověka a jeho potřeby. Vytvořil bych veřejné inovační laboratoře dalšího vzdělávání, kam by lidé mohli přijít a vyzkoušet si, co to vzdělávání v dospělém věku vlastně je a jak nám může pomoci. Realizoval bych veřejné a osvětové kampaně na podporu vzdělávání v každém věku. Například.

Ptal se: Tomáš Langer, expert EPALE