chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE - Elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě

Blog

Ti, kteří se naučí efektivně používat informační a komunikační technologie, budou výrazně zvýhodněni. Rozhovor EPALE s Jaroslavem Jindrou z AISIS

24/05/2020
od Tomáš Langer
Jazyk: CS

Deset let pracoval jako ředitel střediska volného času a pedagogického centra. Založil občanské sdružení AISIS, kde je v současné době místopředsedou správní rady. Pracuje v projektech zabývajících se rozvojem organizací a jejích vedoucích pracovníků. Řídí projekt Rubikon, který se zabývá zodpovědným rozhodováním. Více než patnáct let spravuje e-learningový portál s desítkami na míru vytvořených e-learningových kurzů. Řídí evaluační a hodnoticí nástroj „How2Know“, on-line nástroj pro evaluaci organizací a hodnocení úrovně kompetencí pracovníků. Má třicetiletou lektorskou, facilitátorskou a konzultantskou praxi v rozvoji organizací a vedoucích pracovníků.

Vystudoval jsi andragogiku, přesto se spíše pohybuješ v počátečním vzdělávání. Které ze získaných znalostí či dovedností při studiu využíváš dodnes?

Když už bych se měl někam zařadit, tak spíš do zájmového vzdělávání, kde už více než 20 let máme tříletý kurz s 11 čtyřdenními moduly, kterým každoročně projde 60 vedoucích pracovníků ze středisek volného času. Já mám na starosti stavbu celého kurzu. Lektoruju manažerské témata, zároveň působím jako jeden z konzultantů. Na každé téma navazuje e-learningová podpora. Tu jsem vytvořil a dodnes zde funguju jako tutor. 
Dalším mým tématem je Rubikon (projektrubikon.info), kde učíme děcka správně se rozhodovat. Pracujeme ale s učiteli a pedagogy, kde je učíme, jak úspěšně zavádět naše programy do škol a středisek volného času (SVČ). Pak jim dáváme řadu podpor, ale s děckama sami nepracujeme. To samé platí i u projektů Dobrá škola, Školy v pohybu, Dobré SVČ, Digitální škola…, kde pracujeme s vedením a učiteli a pedagogy – samí dospělí, kam se podíváš. 
Občas si zajedu zalektorovat nebo zafacilitovat. Cílová skupina jsou opět dospělí.
Co se týče znalostí a dovedností, tak já měl to štěstí, že jsem školu začal studovat v době, kdy jsem začal dělat ředitele, což bylo v roce 1990. Tehdy žádné pořádné vzdělávací programy nebyly, tak jsem doslova „hltal“ nové poznatky ve škole – jak vést organizaci, jak motivovat a hodnotit pracovníky, jak udělat dobrý výzkum… Všechno jsem zaváděl okamžitě do praxe. K tomu umím napsat vzdělávací projekt, ten umím rozepsat do minutového scénáře, k tomu zvolit vhodné didaktické pomůcky. Využívám šikovné lektorské nebo i facilitátorské metody, které vhodně střídám. Umím pracovat s cílovou skupinou. Mám pár osvědčených evaluačních nástrojů, které využívám. Umím evaluovat lekci i celý program. To samé platí i u klíčových kompetencí. Mou snahou také je, aby to nebyla nuda.     

Známe se již delší čas, k užší spolupráci jsme se však dostali až před několika lety v souvislosti s projektem MPSV (dříve FDV) na téma digitálních kompetencí. Tam jsme společně vyvíjeli nástroj EVALDO na měření kompetencí, které myslím v současnosti získaly ještě na větší důležitosti a aktuálnosti. Už jsou k dispozici výstupy?

EVALDO je online nástroj určený pro hodnocení úrovně digitálních kompetencí dospělých. Kdo má zájem dozvědět se, jaká je jeho úroveň 21 digitálních kompetencí, ten projde zdařile udělanou simulací digitálního prostředí, kde plní řadu úkolů. Na základě toho získá informace o úrovni svých digitálních kompetencí. V návaznosti na dosaženém výsledku pak EVALDO doporučí uživateli další individuální postup pro rozvoj digitálních vědomostí a dovedností: to znamená videa, online kurzy, učebnice atd.
Na dokončení nástroje se v současné době pracuje. Probíhají workshopy, kde si účastníci vyzkouší demoverzi a dozvědí se další informace. Ohlas je vesměs pozitivní. Zároveň jsou získávány podněty a připomínky k dalšímu rozvoji a úpravám EVALDA.
Co se týče mého stanoviska k digitálním kompetencím, tak je jednoznačně pozitivní. Vezmi si teď tu situaci s koronavirem. Kdo měl dostatečné digitální kompetence, ten to měl daleko jednodušší. Dokázal si objednat jídlo a zaplatil ho on-line, komunikoval on-line s úřady nebo si telefonicky s lékařem dokázal zařídit e-recepty.  Dále pracoval z domova a k tomu využíval digitálních technologií, například organizoval nebo se účastnil on-line porad. V soukromém životě se účastnil tzv. on-line restaurací (parta kamarádů si on-line spolu popovídá, protože se teď nemohou jinak vídat). Do budoucna se tento trend bude prohlubovat ještě více. Kdo si bude chtít udržet kvalitu svého života, nebo ji dokonce zvyšovat, bude muset vlastnit potřebné digitální dovednosti, aby dokázal naplnit požadavky společnosti, které na něj bude klást, ať už se jedná o zdraví, spravování financí, komunikace s úřady, cestování a dopravy, či vyhledávání dat a informací na internetu. Ti, kteří se naučí efektivně používat informační a komunikační technologie, budou výrazně zvýhodněni proti lidem, kteří se s nimi ve svém životě setkají později.

V projektu jsi mj. vytvářel scénáře na hodnocení digitálních kompetencí, třeba nákup v e-shopu či zajištění oslavy narozenin v rodině s využitím digi nástrojů. Jak se Ti pracovalo a odkud jsi bral inspiraci?

Už skoro 20 let se zabývám e-learningem jak z pohledu tvůrce, tak z pohledu tutora. Celou dobu nám jde o to, aby z toho účastníci něco odnesli. No a v nějaké době jsme si napřemýšleli strukturu kapitoly, která začínala příběhem ze života, který je postaven na tom, že ústřední postava je dost nešikovná v tématu kapitoly, nic jí nejde, moc toho neumí. Právě na těch nešikovnostech jsme postavili celé e-learningové učení. Účastníci pak pomáhají hlavní postavě zvýšit vědomosti a dovednosti. Tím se sami učí a navíc to baví. Mělo to jeden kardinální problém: někdo ty příběhy musel napsat. Nikomu se do toho nechtělo, tak jsem to zkusil sám. Časem jsme takto začali zpracovávat měkké kompetence, kdy nezůstalo jen u psaných příběhů, ale převedli jsme je do formy vzdělávacích videí. Příkladem může být plánování a organizace práce (https://youtu.be/VSQ_9-sZC4U).
Tím vším jsem získal novou dovednost, kterou jsem teď uplatnil při psaní příběhů do EVALDA. Tady jsme už dodělali příběhy ke všem 21 digitálním kompetencím. Teď jsme dva příběhy rozpracovali do scénáře k videím, která se právě dotočila a zpracovávají se ve střižně. Pokud se budou líbit, tak tímto způsobem zpracujeme i ty další digitální kompetence.

Pokud vím, tématem kompetencí (nejen těch digitálních) se ale zabýváš již delší dobu…

Je to tak. Mně se na tom líbí ten princip, kdy jsou kompetence rozsekané do úrovní. Hezky je to uděláno u měkkých i odborných kompetencí dle Národní soustavy povolání (www.nsp.cz). Ty si vybereš kompetence, které potřebuješ, aby tvoji lidé měli. Ke každé úrovni máš určenou požadovanou a popsanou úroveň kompetence. Odborníci tomu říkají kompetenční profil. Pak už jen uděláš hodnocení úrovně kompetence a víš, jaké vědomosti a dovednosti máš u svých lidí rozvíjet, abys jejich kompetence dostal na potřebnou úroveň. To je pak předpoklad, že svoji práci budou dělat opakovaně dobře.
My si s tím hrajeme ještě dál. Máme takovou on-line mašinku na evaluaci organizací a hodnocení úrovně kompetencí, která funguje na principu hodnocení prostřednictví 360stupňové zpětné vazby. A na kompetencích jsme v dávných dobách měli postavená development a assesment centra.

Tvým srdcovým tématem je ale myslím volný čas. Jak jsou na tom Češi se vzděláváním ve svém volném čase?

Takhle řečeno mě to vůbec nebere a ani nikdy nebralo. Já jsem hravý typ, a to až takový, že denně musím něco hrát a tak 3–5krát se za tímto účelem scházím s jinými lidmi. Jsem například fanda do deskových her, nejenom... Zajímá mě, co se kde ve volném čase děje, co je nového, kdo co pořádá. Řadu nových věci si rád vyzkouším. Zajímám se o trendy ve volném čase. Jednak mě to zajímá osobně a druhak k tomu máme seminář v rámci našeho studia, o kterém jsem mluvil na začátku našeho povídání. Dokonce k tomu mám webovou stránku (www.svetvolnehocasu.com), o kterou se v dobrovolnickém režimu starám.

Zastavme se ještě u tématu her. Má hra své místo ve vzdělávání dospělých?

Nezastupitelné, tedy alespoň pro mě osobně. Pokud je ve vzdělávacím programu hra, tak se toho daleko víc naučím, odreaguju se a navíc při hře načerpám nové síly, na rozdíl od klasické přednášky, kde mám po 15 minutách jediný cíl – neusnout. Hra mi navíc přináší řadu zážitků, které můžu dál zpracovávat. Na hře je dobré to, že poznávám sám sebe v bezpečném prostředí, poznávám ostatní účastníky, sleduji, jak se mezi nimi chovám, jak reaguji, učím se na tom a rozvíjím se.
I pro mě jako vzdělavatele je hra důležitá. V dobách, kdy jsme procházeli development centry, tak hra byla nutnou podmínkou. Dlouhodobý kurz pro vedoucí pracovníky, o kterém jsem mluvil, začíná benchmarkingovou návštěvou v SVČ. Obsahem je zpravidla několikahodinová hra, během které účastníci sbírají celou řadu inspirací pro svou práci. Během samotného programu zařazujeme jednu hru dopoledne i odpoledne. Večer je strategická hra s tématem managementu. Ve volném programu nabízíme deskové hry, které jsou výtečnou simulací, která nám snadněji pomáhá dosahovat našich vzdělávacích cílů. Hru zařazujeme i během evaluace programu. Když tohle někomu vyprávím, tak obvykle rozhovor končí tím, že já si jen hraju, zatímco on/ona musí tvrdě pracovat.

Nemohu se nezeptat, jak dopadá aktuální situace kolem pandemie koronaviru na AISIS, tedy vzdělávací instituci zaměřenou na inovace ve vzdělávání?

Žijeme teď všichni tzv. on-line a musíme se hodně učit, abychom měli školám, střediskům volného času a dalším organizacím co nabídnout. Tématem jsou digitální technologie a on-line výuka. Učitelé zvládli během několika týdnů učit své žáky a studenty pomocí digitálních nástrojů. Od posílání e-mailů s úkoly se posunuli k natáčení výukových lekcí, kde v těchto videích sami vystupují, a dokonce je i sami stříhají a jinak upravují. Některé školy učí stejně jako před koronavirem, jen s tím rozdílem, že výuku živě přenášejí žákům a studentům, kteří leží doma na posteli a komunikují se svým učitelem. Také se objevila řada učitelů, kteří se snaží on-line výuku udělat zábavnější a vnáší do ní řadu herních prvků. 
To samé musíme zvládat my. Přesunuli jsme se z učeben do on-line prostředí, kde semináře nahrazujeme webináři, výukovými videi, e-learningovými kurzy, on-line setkávání s účastníky… Sami máme on-line schůzky, kde vymýšlíme, jak to celé posunout na vyšší úroveň. Děláme pro sebe webináře s externími lektory, kde se učíme jak pracovat s novými digitálními programy, jak pracovat ve skupinách, jak využívat QR kódy, jak dělat testy a kvízy… 
U dalších programů vymýšlíme nové věci. Já například vymýšlím v rámci Rubikonu novou webovou stránku plnou on-line herních prvků. Vedle toho nabízím on-line soutěže na rozhodování a rozvoj právního vědomí. do škol a SVČ. Rozhodně se nenudíme a posouváme věci dopředu.

Máš pro naše čtenáře nějaký tip na vzdělávací akci/web/video, které považuješ za přínosné a inspirativní?

Trochu marketingu nikdy neuškodí, tak si dovolím dát odkazy na všechny mé weby, o kterých jsem v předchozím textu mluvil:
www.estudovna.cz a její facebooková stránka: www.facebook.com/estudovna.cz.
www.projektrubikon.info
www.svetvolnehocasu.com
Evaluační a hodnotící nástroj H2K najdete zde http://h2k.aisis.cz

A na závěr možná neobvyklá otázka. Pokud bys měl neomezenou moc, jak a čím bys vzdělávání dospělých v ČR pomohl?

Mám rád fantasy, tak něco v tom duchu: zařídil bych, aby všichni občané naší krásné země považovali to, že se člověk vzdělává po celý svůj život, za normální a samozřejmou věc. Změnil bych nastavení většiny společnosti, která si myslí, že vzdělávání končí ukončením školy. Přesvědčil bych lidi, že investice do sebe je výhodná investice do lepší budoucnosti a lepší kvality svého života. Zařídil bych, aby bylo normální platit za své vzdělávání, nikoli platit za to, že jdou lidi do vzdělávacího programu. A poslední věc: omezil bych úředničinu a nechal bych lidi pracovat na obsahu. A víc bych jim věřil.

Ptal se: Tomáš Langer, expert EPALE

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn