chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE

Elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě

 
 

Blog

Svět za zrcadlem: virtuální realita I.

28/11/2019
od Martin Dobeš
Jazyk: CS

 

Zatím jen pár autoškol v Česku nabízí klientům jízdu virtuálním vozem a ve virtuálním silničním provozu. Nasadíte headset, chytnete volant a vřítíte se na silnici, která vypadá jako skutečná. A dostáváte se do skutečných, mnohdy ošemetných dopravních situací. Hrozí vám úplně všechno, včetně fatální nehody. Máte ovšem jistotu, že to přežijete, což se docela hodí.

Podobným virtuálním trenažérem dnes procházejí například piloti dopravních nebo vojenských letadel či konstruktéři průmyslových zařízení. NASA používá již nějakých dvacet let virtuální realitu k výcviku astronautů na Zemi. Díky virtuální, případně rozšířené realitě lze nejen nasimulovat realitu našeho světa a jeho různé procesy, ale především přiblížit skutečný zážitek a skutečné emoce.

Každý, kdo kdy navštívil nějaký ten virtuální svět, maje na hlavě nejmodernější VR headset a v prostoru snímaném senzory, pochopil, že se nejedná o žádnou technologickou libůstku. Ani o drahou hračku pro mládež pařící virtuální hry.

Troufám si říci, že jde o zlomovou revoluci v historii lidstva. Jde o něco, v čem budeme jednou dožívat my jakožto střední generace a co bude v masivním měřítku zcela běžné pro naše děti. Věřím, že virtuální realita bude do 10 až 15 let součástí životů většiny lidí na této planetě a bude ovlivňovat každou oblast našich životů. Budou ji denně prožívat děti, pracující, matky v domácnosti i senioři. Bude běžná v Evropě, Americe i v Asii či Africe. Bude součástí naší práce, našeho odpočinku, našeho životního stylu. Budeme ji vynášet do nebes i proklínat.

A samozřejmě, virtuální realita dočista změní i veškeré koncepty ve vzdělávání, ať už se bavíme o školním, odborném, firemním či zájmovém. Proč?

 

Co nám Karel Čapek zapomněl vyprávět

Než si pohraji s touhle otázkou, zkusím nastínit svou vizi budoucnosti. A dopředu zdůrazňuji, že se nepočítám mezi technologické nadšence, kteří žádostivě prahnou po využití kdejaké technologické inovace. Ona revoluce, která je ještě v plenkách, totiž přijde bez ohledu na to, zda to chceme či nechceme. Neboť, jako každá technologie, přinese mnoho dobrého i mnoho zlého. Změní náš svět, nebo lépe řečeno, umožní nám žít v naprosto jiných světech, než které známe. Prostě je nutné to pragmaticky přijmout a minimálně se na to připravit. Štěstí přeje připraveným, ač je to klišé.

Pro lepší představu: pusťte si Spielbergův film Ready Player One z r. 2018. Stačí úvod filmu, zbytek je spíš taková pohádka. Děj je sice zasazen do r. 2045, ale z dynamiky současného vývoje lze odhadovat, že svět popisovaný ve filmu může přijít ještě rychleji. Bude to zřejmě svět, kde lidé budou trávit stále delší a delší dobu ve fiktivních světech, kam budou utíkat před upadajícím světem reálným. Virtuální světy budou mnohým lidem sloužit jako světy pracovní. Budou v nich existovat obchody, kde si kartou koupíte vše od oblečení, auta, přes nějakou službu až po vzdělávání. Budou v něm existovat místa pro naše dovolené, dobrodružství i války a mučení. Budete v nich moci dělat vše, co vás napadne, aniž byste museli opustit domov či pracoviště. A je vysoce pravděpodobné, že se v něm v budoucnu bude odehrávat i část výuky pro děti školou povinné i pro dospělé.

Většina lidí se bude ve virtuálním světě pohybovat prostřednictvím svého avatara. Jeho vizuální podoba, včetně oblečení, bude podléhat dobovým trendům a dočasným módám, podobně jako v našem světě. Někteří bohatší z nás budou ochotni platit za svého lepšího, sofistikovanějšího avatara nemalé peníze. Lidé jako já nebo vy se v těchto světech budou potkávat, budou spolu pracovat, hrát si, podnikat cesty za zábavou i poznáním. Jsem si jist, že si tam lidé postupně budou dávat i rande. Jistě, proč ne. Pozvat dívku do kavárny na planetě Zemi je fajn, zvlášť když se jí můžete dotknout. Ve virtuálním světě si jí sice nedotknete, ale zase ji můžete pozvat na vrcholek Kilimandžára, do pravěku, do kráteru vybuchující sopky nebo na oběžnou dráhu Jupitera. Stihnete to klidně za dvě hodinky a kávu si s ní dáte až po návratu na Zem. A někteří lidé budou dokonce dávat přednost virtuálnímu sexu před tím skutečným, ostatně už dnes se v Japonsku vyrábí virtuální souprava „all in one“, tedy se vším všudy. Zdá se vám to přemrštěné?

Lidé budou selhávat v osobních, partnerských, rodičovských a sexuálních vztazích, ale excelovat ve vztazích virtuálních. Stačí vzít headset a problémy jsou tytam. Kromě avatarů skutečných lidí se totiž ve virtuálním světě budou pohybovat fiktivní lidé, lidé vytvoření pokročilou umělou inteligencí. Nedávno jsem v Lineckém Ars Electronica viděl první virtuální lidské bytosti vygenerované umělou inteligencí. Tedy tělesné schránky lidí, kteří ve skutečnosti neexistují a nikdy neexistovali, jedinečné, nikoli metamorfované. Představuji si to tak, že v budoucnu si každý bude moci s pomocí UI „naprogramovat“ svého virtuálního partnera, kolegu či kamaráda sám. Jak to známe ze starých scifi – blondýna, pas, boky, prsa tolik a tolik, samostatná, tolerantní ke všemu, hlavně ke mně, úslužná a klidně i vášnivá. Jak je libo.

Říkáte si, že přeháním?

 

Technologický vývoj

Technologie virtuální reality, zobrazovací schopnosti VR brýlí, schopnosti senzorů zaznamenávat pohyb objektů, včetně vás, jsou zatím omezovány nepříliš rychlým vývojem vhodného hardwaru, především grafických čipů. Je to ale jen otázka času. Jakmile technologie výroby klíčových komponentů pokročí a zároveň zlevní – jinými slovy, až se toho chopí i čínské a tchajwanské firmy – dostane se virtuální realita do domácností a firem raketovou rychlostí, podobně jako před lety chytré telefony. 

Už dnes některé VR headsety využívají technologii eye-trackingu, která dokáže sledovat pohyb vašich očí v brýlích a přizpůsobit tomu rozlišení a kvalitu zorného pole. Čekají nás však ještě mnohem převratnější změny v technologii VR. Díky dosud netušeným grafickým výkonům budou VR headsety zprostředkovávat tak ohromující zážitek, že řada lidí bude mít problém rozlišovat mezi realitou a virtuálem. A s tím, jak se budou lidé hromadně přesouvat do virtuálních světů, které budou díky novým technologiím nadmíru realistické, vyvstanou nové, palčivé otázky, týkající se samotné existence a pravidel lidského bytí. Jak bude lidský mozek vnímat novou virtuální realitu? Bude virtuální reality nabourávat hranice mezi realitou a imaginací?

Lidská mysl je neuvěřitelně adaptabilní. To, co je námi vnímáno jako empirický svět, závisí na našem smyslovém vnímání a jisté kolektivní zkušenosti, předávané od generace ke generaci, jak praví fenomenologie. Vnímání virtuální reality bude ovlivněno naší schopností vracet se do dětských let, protože děti mají schopnost přisuzovat imaginárním nebo i skutečným věcem jiné významy. Jak říkal Ludwig Wittgenstein: „Děti hrávají tuto hru: říkají např. o nějaké bedně, že je teď domem; a ta je nato brána úplně jako nějaký dům. Je do ní vetkán určitý smysl.“

Pokud vás blog zaujal a chcete se se mnou podívat do křišťálové koule na budoucí světy, zde je druhý díl. Ten je věnován přímo budoucnosti vzdělávání. 

Štítky:
Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn