chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE

Elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě

 
 

Blog

Měkké dovednosti, obtíže a širší perspektivy – rodičovská dovolená jako zkušenost neformálního učení

26/06/2019
by Kristýna Fantová
Jazyk: CS
Document available also in: EN HU EL SL ET

Jak by asi dosvědčil jakýkoliv rodič, mít dítě a vychovávat ho je úkol a zkušenost, která vás transformuje. Ale považují rodiče malých dětí každodenní směs chaosu a požehnání za zkušenost neformálního učení?

Abychom lépe porozuměli učebním aspektům rodičovské dovolené, EPALE uskutečnilo rozhovor s třemi rodiči malých dětí, všemi se zkušeností domácí peče o děti.

 

Ruth Sarrazin: „Získala jsem nové pohledy na život a práci“

/cs/file/ruth-sharrazin-epaleRuth Sharrazin EPALE

Ruth Sharrazin EPALE
Ruth Sarrazin, 38, žije v Bonnu v Německu. Spolu s manželem jsou rodiči Marthy, tříletého uzlíčku energie. Když se Martha v roce 2016 narodila, zdálo se Ruth jasné, že nejlépe si zvykne na novou situaci tak, že si vezme v práci volno.

 “Zároveň jsem ale věděla, že nechci zůstat doma na nějakou příliš dlouhou dobu. V Německu matky často zůstávají doma dlouho – často mnoho let – a potom pracují na částečný úvazek, což samozřejmě ovlivňuje jejich příjem a kariéru. Ale mění se to, díky novému pohledu na role a zlepšujícímu se systému péče o děti.“

Ruth nakonec zůstala doma na mateřské dovolení 9 měsíců, a pak Martha přešla do jeslí.

Během dnů, které strávily doma, provázel matku a dceru pomalý stereotyp v podobě návštěv parků, procházek a setkání s dalšími rodiči, to všechno v rytmu kojení.

„Bylo to dobré a velmi šťastné období, ale bylo paradoxní. V prvních měsících jsem často cítila zároveň přehlcení i nedostatečné podněty. Měla jsem na starosti úplně všechno, ale to všechno bylo na oplátku, pochopitelně, diktováno potřebami dítěte.“    

Mnoho z pocitů zahlcení mělo původ v nedostatku spánku způsobeném nočním krmením a péčí. Ruth byla překvapená prostou fyzickou náročností potřebnou k překonání dní s minimem spánku. Důležitost péče o sebe a svoji pohodu, jako předpoklad péče o druhé, se v těchto dnech zhmotnila. Dokonce i krátká chvíle pro sebe byla tehdy užitečná. 

Pro Ruth se učící zkušenost v průběhu mateřské dovolené scvrkla na „naučit se organizovat sama sebe v neorganizovaném okolí“. Mluví také o větší flexibilitě a dovednosti využít maximálně daný čas k dokončení úkolu nebo činnosti. Zdá se, že její zkušenost také přesahuje osobní dovednosti.

„Myslím, že jako rodič jsem získala širší náhled na život, díky čemuž se méně stresuji kvůli maličkostem, dokonce i v práci. Také pociťuji údiv nad zázrakem vnitřního naprogramování nás lidí. Všichni jdeme tou stejnou cestou neustálého učení, jak se stát tím, kým jsme.“

 

Mikko Salokangas: „Díky rodičovské dovolené jsem lepší v práci“

/cs/file/mikko-salokangas-epaleMikko Salokangas EPALE

Mikko Salokangas EPALE
Mikko Salokangas, 33, žije ve Helsinkách, ve Finsku a je hrdým otcem dvou dětí. Jeho prvorozená, holčička, už brzy sfoukne 4 svíčky na narozeninovém dortu. Jejímu bratříčkovi budou brzy dva.

Mikko je povoláním pečovatel, pracuje s lidmi s postižením, a s poruchami autistického spektra.

Mikko si vzal půl roku rodičovské dovolené se svojí dcerou, následované sedmi měsíci se synem. V době rozhovoru mu zbývaly dva měsíce dovolené. Mluví o smíšených pocitech, když myslí na návrat do práce.

"Mám rád svoji práci, ale času stráveného doma s dětmi si cením ještě víc! Když jsem nastoupil na první rodičovskou dovolenou, trochu jsem se bál, ale to ustoupilo, když jsem zjistil, že jsem v péči o děti docela dobrý.“

Ve Finsku je otcovská domácí péče o děti stále více společností přijímaná jako normální, ale přesto mají matky stále lví podíl na využití rodičovské dovolené. V Mikkově rodině matka a otec zůstali doma s dětmi po zhruba stejnou dobu. Podobný příjem obou partnerů znamenal, že se nikdo z nich nemusel vyhýbat rodičovské dovolené, aby zajistil tučnější výplatu.

Vstanou okolo sedmé, v klidu posnídají, a pak se vydají do školky, kde Mikkova dcera tráví půl dne. Jasně daný režim vytváří pro otce i děti hladkou a bezpečnou cestu dnem. Před polednem je čas jít na hřiště; Mikko parkuje kočárek do dlouhé řady kol a kočárků ostatních návštěvníků parku.

„V parku potkáte další rodiče. Máme takovou síť otců, je to dobré místo pro vzájemnou podporu!“

Mikkovi se zdá, že jeho rodičovská dovolená má jasný dopad na jeho profesionální dovednosti. Aby si přivydělal, Mikko chodí pomáhat na jednotlivé služby svému zaměstnavateli i v průběhu rodičovské.  Všiml si, že lépe rozumí duševním stavům svých klientů, protože si právě doma vybrušuje tyto dovednosti.

„Někteří z lidí se speciálními potřebami, o které se starám jsou sice dospělí, ale dokážou se vztekat jako batole. Mám teď okamžitý vhled do této emoční dynamiky. I když odmyslíme práci, můžu vřele doporučit rodičovskou dovolenou otcům. Rodič se učí stejně tolik jako dítě, a vaše dítě si vytvoří stejně intenzivní vazbu k oběma rodičům!“

 

Teresa La Marca: „Vidím dítě v každém člověku“

/cs/file/teresa-la-marca-epaleTeresa la Marca EPALE

Teresa la Marca EPALE
Úsměv rozzáří tvář Teresy La Marca, když popisuje svého šestiletého syna Francesca.

„Máme velmi pohodového, šťastného kluka! Myslím, že byl jediným dítětem, které nebrečelo, když jsme ho poprvé nechali ve školce

Teresa La Marca, 47, žije v Neapoli v Itálii a pracuje jako učitelka. Ten první den ve školce, který si Teresa teď vybavuje nastal, když byl Francescovi jeden rok. Předtím se o něj starali doma. Matka si vzala plné dva měsíce volna a zbytek pokryla péče, na které se domlouvali manžel a babička. V Itálii je také častěji než dřív vidět otce, kteří se starají doma o děti, ale plně placená rodičovská péče pokrývá jen několik dní.

„Musím přiznat, že jako žena jsem měla strach, jestli si udržím práci, když si vezmu volno“.

Kromě strachu o zaměstnání Teresa vzpomíná na mateřskou dovolenou jako na naplňující čas plný malých, ale důležitých chvil: sdílený čas matky a miminka na dětské józe, společná péče o květiny, procházky na pobřeží. A Mozart.

"Mozarta jsme poslouchali pořád! Věřím, že to zlepšuje kognitivní schopnosti. Pouštěla jsem mu ho ještě když byl v děloze.“

Pro Teresu se mateřská dovolená a celá cesta rodičovství ukázala jako učící zkušenost. Pracuje s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami, takže tvrdší dovednosti jako je plánování, time-management, a prostě „dokončovat věci“ jsou stejné jako ty, které jsou potřeba doma. Jsou to ale měkké dovednosti, které jsou pro Teresu typické pro rodičovství.

„Francesco mě naučil aktivně naslouchat druhým a být citlivý k jejich potřebám. Myslím, že si v práci velmi rychle vybuduji vztah s žáky, protože ze mě vycítí tuto otevřenost. Je to jako bych v každém viděla dítě. Také vnitřní dítě v dospělých – všichni ho máme!“

Mohlo by být neformální učení na rodičovské dovolené formálně uznáno?

EU podporuje členské státy v tom, aby nastavili opatření pro uznávání neformálního a informálního učení, například prostřednictvím doporučení 2012 Council Recommendation.

Kdyby Ruth, Mikko nebo Teresa z výše uvedeného článku chtěli, aby bylo uznáno jejich učení, které proběhlo v době jejich rodičovské dovolené, jaké konkrétní kroky by měli udělat, aby toho dosáhli?

Odd BjØrn Ure(link is external) je konzultantem a nezávislým výzkumníkem v oblasti vzdělávacích a pracovních organizací. Uznávání vzdělávání je jednou z jeho specializací.

Odd BjØrn Ure: „Osoba, která si přeje uznat zkušenosti získané v průběhu rodičovské dovolené by se měla nejdřív ptát: pro jaký vzdělávací směr chci uznat tyto zkušenosti? Když si dopoví, měla by kontaktovat vzdělavatele, který toto vzdělávání poskytuje. Ale upozorňuji, že studující mohou potřebovat odbornou konzultaci, než udělají toto rozhodnutí. To je obvykle nejlepší postup, v případě, že neexistuje zvláštní program pro uznávání zkušeností získaných v průběhu rodičovské dovolené. Neznám žádný takový program.“

Vím, že některé školy umožňují studujícímu požádat o přijetí (ale jen obecně, nikoliv o zkrácení studijního programu) na základě rodičovských zkušeností. Ale to se primárně týká programů, kde jsou takové zkušenosti zvláště relevantní pro odbornou praxi.

EPALE:: „Existuje systematický program pro uznávání informálního učení na evropské úrovni?“

Ure: „Neexistuje systematický program pro informální vzdělávání, který by se dal srovnat se systémem ECTS credit transfer system ve vyšším vzdělávání. Ale každá země systematizovala způsob uznávání do určité míry. Pohled do European Inventory on validation of non-formal or informal learning ukáže tu míru.“

EPALE: „Jak byste shrnul současnou diskusi o uznávání vzdělání v akademické a odborné komunitě?“

Ure: „V oblasti uznávání vzdělání jako takové je žhavým tématem to, jak posuzovat nezdokumentované kompetence, které mají imigranti, zvláště ti, kteří přišli do Evropy v roce 2015 a později.

V užších kruzích pokračuje diskuse o tom, jak navázat uznávání neformálního a informálního učení na národní kvalifikační rámce a na politické nástroje EU obecně. Například dovednosti získané v průběhu rodičovské dovolené by mohly být zahrnuty do životopisu podle vzoru Europass. Nicméně jak pokročit od tohoto prvního kroku k například k automatickému zahrnutí rodičovských zkušeností do přílohy vysvědčení zůstává nejasné.

Další literatura

Caring for children in Europe(link is external) (European Commission, 2014), odborný článek o tom, jak se v Evropě vzájemně ovlivňují péče o dítě a rodičovská dovolená


Markus Palmen je novinář, spisovatel a producent audiovizuálního obsahu na volné noze. Od srpna 2017 je tématickým koordinátorem EPALE pro vytváření politik. Osm let byl hlavním editorem a šéfredaktorem European Lifelong Learning Magazine(link is external).

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn