© Verein Orient Express

Průsečíkové perspektivy ve vzdělávání dospělých a v základním a nižším vzdělávání [1]:

Zkušenosti ze tří projektů

„There is no thing as a single-issue struggle because we do not live single-issue lives“ vysvětlovala básnířka, autorka a aktivistka Audre Lorde v roce 1982 ve své slavné promluvě na univerzitě v Harvardu a odvolávala se přitom na nutnou alianci mezi bojem proti sexismu, rasismu, klasicismu a ostatním formám nerovností. Několik let zpátky vytvořila americká právnička Kimberlé Crenshaw pojem průsečíkovosti, díky kterému se daří vytvářet prolínání mocenských sil. Vysvětlovala tím, že Černé ženy [2] mají diskriminační zkušenosti, o které se nedělí s Černými muži nebo Bílými ženami a tyto se dají označit nejen za rasistické ale zároveň i za sexistické. Pojem průsečíkovost, který znamená to stejné jako překrývání, odvodila následovně:

Vezměme jako příklad křižovatku [anglicky: intersektion], do které vede provoz ze všech stran. Stejně jako tento provoz může i diskriminace přicházet z více stran. Když dojde na křižovatce k nějaké nehodě, může být způsobena kterýmkoliv z vozidel z jakékoliv strany – někdy dokonce ze všech stran najednou. Podobně to platí i pro Černou ženu, která je zraněna na nějaké křižovatce. Příčinou může být jak sexistická tak i rasistická diskriminace.

-Kimberlé Creshaw

Uznání mnohastranného překrývání mocenských sil vyžaduje komplexní a diferenciovanou analýzu a protichůdné strategie. Na následujících stránkách jde na základě krátkého představení tří Erasmus+ projektů o možné průsečíkové perspektivy ve vzdělávání dospělých. Vzdělávací centrum vídeňského spolku Express – poradenské, vzdělávací a kulturní organizace pro ženy, která se jako projektový partner podílela na praktickém využití, využila své dlouholeté zkušenosti v oblasti vzdělávání žen ze znevýhodněného prostředí jako výchozí bod svých úvah.

Účastníci základního vzdělávání jsou většinou z řad osob znevýhodněných ve více oblastech (znevýhodnění ve vzdělávání, nízké ekonomické zdroje, zvláštní okolnosti pobytu, zkušenosti s rasismem atd.) a vzájemně se povzbuzují. Kromě toho se zpět do svého mládí ohlížejí i mnohé osoby s válečnými zkušenostmi nebo s utečeneckou minulostí, což mohlo ovlivnit jak jejich psychické, tak i tělesné zdraví.

Za těchto okolností vyvstává otázka pro instituce angažované ve vzdělávání dospělých, které pracují v mnoha oborech s diskriminovanými osobami, jak by se daly zlepšit šance na vzdělávání se základními potřebami díky průsečíkové analýze a přístupu. Rozhodující je v tomto vztahu empatické pochopení ve vzdělávání, které upřednostní zájmy, dobrý pocit, autonomní přístup k učení, zdroje a potřeby jednotlivých účastníků.

Průsečíkovost: Když se střetávají nejrůznější zkušenosti s diskriminací

Nejotevřenější z dále popsaných tří projektů se jeví EquALL(ING): Equality in Adult Education Lifelong Learning (Intersectionality and Gender) se svým konceptem průsečíkovosti. V centru dvouletého Erasmus+ projektu stojí vzájemné působení diskriminace. Během průsečíkových teorií a praxí je většinou zohledněno pohlaví, rasa a společenské postavení, ale najdeme zde i další narůstající sociální kategorie jako stáří, sexualita, schopnost/neschopnost atd.

EquALL(ING) je zaměřen na výměnu zkušeností v oblasti rovnosti pohlaví v evropské rovině a na formulování návrhů, jak tyto vzájemně se prolínající nevýhody analyzovat a odbourávat ve vzdělávání dospělých. V následujících měsících půjde také o identifikování kompetencí ve vzdělávání dospělých v oblasti rovnosti pohlaví a průsečíkovosti a zpracování praktických cvičení.

V první projektové fázi se konala kola rozhovorů (v našem výukovém centru v arabštině nebo v perštině). Díky zkušenostem feministického spolku se potvrdila  některá již předem známá fakta. Ženy disponují v globálním měřítku mnohem menším počtem vzdělávacích možností než muži. Pravděpodobnost dobrého školení se snižuje díky ekonomickému znevýhodnění rodiny. Pečovatelské povinnosti vůči dětem a rodinným příslušníkům stejně jako činnosti v domácnosti berou masivně čas a energii, kterou by ženy mohly investovat do vzdělávání. Pokud se nějaká žena rozhodne-z jakýchkoliv důvodů pro emigraci nebo je k emigraci donucena díky válce a pronásledování, potká ji v jejím novém bydlišti pravděpodobně i pocit vyloučenosti a rasismu. Dlouhá cesta po úřadech, úřední překážky, urážky a nadávky stejně jako opodstatněné starosti o svoji budoucnost a o budoucnost dětí působí nepříznivě také na oblast vzdělávání – kdo se v myšlenkách zabývá životními potřebami, nestaví vzdělávání ze zcela zřejmých důvodů na přední místo svých potřeb. Pokud je schopnost koncentrace navíc omezena díky výukovým potížím, které mohou být způsobeny nejrůznějšími faktory, jako je masivní znevýhodnění ve vzdělávání, negativní školní výsledky, kognitivní faktory ale také zkušenosti s násilím, jako je válka, útěk nebo trauma, potom jsou povinné jazykové zkoušky pro tyto lidi jen vzdálenou budoucností.

Kromě toho jsme díky průsečíkovým dotazníkům během pohovorů zjistili, že některé dotázané starší ženy oproti mladším účastníkům  pociťují stud v souvislosti s jejich pomalejším učebním tempem. Kategorie věku hraje přes poznatek, že je možné dosáhnout celoživotního vzdělávacího cíle, jistou roli v sociálním učebním prostředí.

Ačkoliv mohou učební procesy přinášet znevýhodněným lidem především v kontextu nejistých životních podmínek velké úsilí, zdůrazňují mnohé účastnice svoji dobrovolnou účast a svůj postoj ke vzdělání a vyprávějí, že by rády zažily více každodenní komunikace s lidmi v německém jazyce – a to jsou prohlášení, které neodpovídají panujícím stereotypům, že se tito lidí učí „proti své vůli“ a „odmítají integraci“.

Během projektu byl na jedné straně sledován cíl zdůraznit pospolitost s ohledem (se sdílenými) marginalizačními zkušenosti a z toho odvozené základy a směry konání ve vzdělávání dospělých, tak aby to v žádném případě nesklouzlo k zevšeobecnění. Neboť ani ženy migrantky ani ve vzdělávání znevýhodněné ženy s migračním původem, které  vytvářejí své potřeby a přání založené na úspěšném vzdělání, netvoří jednotnou skupinu. V každé jedné osobě se svým způsobem odrážejí její vlastní zkušenosti a tyto vytvářejí své vlastní zdroje.

Bezbariérovost v základním vzdělávání z hlediska Disability Studies

Zatímco kategorie jako pohlaví, rasa, třídní klasifikace a národnost stojí již dlouhou dobu v centru pozornosti průsečíkové perspektivy, bylo postižení přijato teprve v nedávné minulosti jako marginalizační příčina. V podstatě jsou lidé s postižením stiženi mnohočetnými riziky, jako je například finanční znevýhodnění, nezaměstnanost a sociální vykořenění, což je podmíněno do značné míry díky omezenému podílu na formálním a neformálním vzdělávacím systému. Tak může vzdělávání dospělých představovat důležitý zdroj, jak zvýšit kvalifikaci a životní úroveň lidí s postižením. Nicméně tito lidé přijímají jen deset procent učebních nabídek, což odpovídá polovině účastnických kvót veškerého obyvatelstva v rovině Evropské unie (Eurostat 2018). Při bližším posouzení toto není absolutně žádným překvapením, protože osoby s postižením čelí mnoha organizačním a prostorovým překážkám.

V této souvislosti se zabývá projekt IEDA: Inclusive education: ensuring participation of persons with disabilities in non-formal adult education příčinami a následky těchto bariér v oblasti neformálního vzdělávání dospělých. Konsorcium se skládá z organizací, které pracují v poradenství a podpoře lidí s postižením nebo v oblasti vývoje asistenčních technologií (AT) a na druhé straně z poskytovatelů vzdělávání dospělých, kteří jsou školeni v oblasti inkluze lidí s postižením.

Bariéry, kterým musí čelit lidé s postižením v zařízeních pro vzdělávání dospělých, jsou odlišné a rozdílné podle forem postižení. Od prostorové dostatečnosti, takže nejsou omezené v přístupu pro lidi, kteří sedí na kolečkovém křesle nebo mají postižení zraku až po chybějící kompetence a přizpůsobení vzdělavatelů dospělých až po chybějící využití asistenčních technologií (AT). Asistenční technologie (AT) obsahují technické nástroje, které by měly ulehčovat podíl lidí s postižením na komunikativních procesech-tedy Hardware nebo Software, jako je například konvertor textu do jazyka, zařízení periferie pro počítače, které jsou vhodné pro lidi s tělesným postižením, indukční smyčky, které ulehčují komunikaci ve vnitřním prostoru pro lidi se sluchovým postižením atd.

Díky podílu na tomto projektu má spolek Orient Express v plánu rozšiřovat svoje kompetence a cílené specifické vzdělávací nabídky a v dlouhodobém horizontu zvýšit podíl lidí s postižením v základním vzdělávání. Zároveň zde z našeho pohledu organizace pro migranty vyvstává do budoucnosti otázka, jak co nejlépe podporovat lidi, kteří jsou zrakově nebo sluchově postižení a nevyrostli v německy mluvícím prostředí. Jak mohou být podpořeni lidé s žádným nebo jen velmi nízkým školním vzdělání v jejich vzdělávacím procesu, kteří neměli příležitost naučit se znakovou řeč nebo Braillovo písmo? Jaké kompetence potřebují lektoři ve vzdělávání dospělých a konkrétně v základním vzdělávání, aby napravili tyto překrývající se diskriminační zkušenosti, a jaké spojenectví je vyžadováno, aby došlo k vytvoření inovativních praktik?

Zatímco je projekt krátkodobě i dlouhodobě zacílen na inkluzi lidí s postižením v základním vzdělávání, jde především o zařazení lidí s postižením do perspektivního studia, což se ukázalo již po tři čtvrtě roku od zahájení projektu ještě velmi nedostatečné a vyžaduje tak další přemýšlení o bezbariérovosti a inkluzi již v základním vzdělávání a vyžaduje poskytování důležitých poznatků s ohledem na účastníky široké veřejnosti.

Kritické pochopení požadované odolnosti

Poslední v tomto článku představený projekt RESET:Building Resilience in Basic Education se zabývá klíčovým tématem odolnosti a samoobslužnosti v oblasti základního vzdělávání.

Díky ukotvení odolnosti do klíčových kompetencí v základním vzdělávání cílí projekt na prostor konání pedagogů stejně jako účastníků, který odpovídá jejich osobním potřebám a tyto potřeby rozšiřuje. Rozhodující přitom byla otázka, jak lidé se zkušenostmi s násilím, diskriminací a traumaty (které často souvisí s válkou nebo zkušenostmi z útěku ze země) mohou najít v základním vzdělávání bezpečné místo, kde by se cítili dobře, autonomně a vypracovávali by si pro sebe sebejistě učební strategie a mohli zažít pocit sebejistoty. Tento přístup a metody jsou založené na vznikajících zdrojích a ne na údajných deficitech vzdělavatelů.

Kritické jednání s názvem odolnost stojí také v centru pozornosti, neboť se o tom nyní všude mluví. S ohledem na třídní diskriminaci musí být jisté, že odolnost nesmí vycházet z akceptování nepřijatelných okolností a s tím spojeným přizpůsobením, ale na uznaném přístupu sama k sobě a k ostatním, na posilování již vznikajících zdrojů, na sebejistých vzdělávacích procesech a na vybudování jisté pracovní atmosféry.

Vědomě jsou oslovovány jako cílové skupiny studující prvního nebo druhého jazyka společně s lektory. Praktiky k získání samoobslužnosti se tedy nezaměřují jen na účastníky ale také na vzdělavatele v základním vzdělávání. Ve virtuálním vzdělávání si vyměňujeme mezi dvaceti vedoucími kurzů z Německa, Itálie, Rakouska a Řecka svoje praktická cvičení v oboru sebeobslužnosti. Kdo je totiž angažován v prekérní práci ve vzdělávání dospělých a chce zůstat schopný navazovat vztahy a tyto také umět regulovat a chce v účastnících vzbuzovat pocit naděje a nabízet jim jisté prostředí, ten by měl zvážit, jak integrovat strategie vykořenění a redukce stresu do každodenního osobního života.

Závěr: Vytvoření široké aliance proti diskriminaci

Využití mnohonásobné diskriminace ukázalo, že sociální vztahy nevznikají ve vzájemné izolaci, ale jsou vzájemně propojené. Z pohledu kritické vzdělávací práce vyvstává otázka, jak uchopit heterogenní perspektivy mnohonásobně diskriminované osoby a jak by mohla být integrována do zpracování využití a metod. Důležité postavení přitom zaujímá také vzdělávání a další vzdělávání vzdělavatelů v základním vzdělávání, kteří by mimo jiné mohli tato témata a otázky obsahovat. Praktické znalosti o působení mocenských sil v asymetrických mocenských vztazích ve společnosti ve vzdělávacím systému. Reflexe osobní zodpovědnosti a privilegií a/nebo diskriminace a její působení na činnosti a sebepochopení jako lektora, zpracování sebejistých vzdělávacích procesů namísto paternalismu, orientace na zdroje účastníků místo obětování atd. Tyto snahy by mohly vytvořit prostor „where different can their realitites and be heard, but also active integration of differences“ (Ghai 2002).

Zahrnout mnohonásobnou perspektivu do vzdělávání znamená v podstatě vytvořit alianci s nejrůznějšími emancipovanými snahami a lidmi, iniciativami a organizacemi, které se zabývají otázkami inkluze žen, dále s lidmi s migrační minulostí, s lidmi s omezeným přístupem ke vzdělávání, s lidmi s postižením, s lidmi nejrůznějšího věku, s lidmi s různou sexualitou atd. a snažit se o vytvoření spolupráce.

Literatura:

Audre Lorde (2021) Sister Outsider »Nicht Unterschiede lähmen uns, sondern Schweigen«. Dt. v. E. Bonné und M. Kraft, Hanser.

Kimberlé Crenshaw (1989): Demarginalizing the Intersection of Race and Sex, in: The University of Chicago Legal Forum 140, S. 139-167.

Anita Ghai (2002): Disabled Women: An Excluded Agenda of Indian Feminism, in: Hypatia, Vol. 17, No. 3, Feminism and Disability, Part 2, S. 49-66

[1] V tomto textu jsem použila pojem z Rakouska „Basisbildung“, který mimo jiné cílí na získání a prohloubení následujícího pole kompetencí: čtení a psaní, jazykové znalosti, počítání, digitální kompetence a výukové strategie. V Německu je tento termín běžné označován jako „Grundbildung“.

[2] Psaní velkého písmene u označení Černý nebo kurzívou psané bílý znamená „být černý“ a „být bílý“ jako politická a společenská kategorie na jedné straně označená podle biologických znaků, které s sebou přinášejí diskriminaci nebo privilegia.