chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE

Elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě

 
 

Blog

ONi učení. Co se může společnost naučit od zdravotně postižených sportovců?

05/08/2019
od Daniela Krtičková
Jazyk: CS
Document available also in: PL DE FR

Účast na sportovních soutěžích je otázkou charakteru. Toto jsou slova Tomka  - vícenásobného polského mistra republiky v ragby na kolečkovém křesle, účastníka evropských a světových mistrovství a vícenásobného kapitána polského ragbyového národního týmu.

 

Konečně chci stát na stupni vítězů na paralympiádě, nejradši v Tokiu – říká Marta o svých nejbližších plánech. Nerealistické? Zcela naopak! S největší pravděpodobností je to možné, neboť Marta reprezentovala Polsko na paralympiádě v Londýně (2012) a na paralympiádě v Riu (2016), kde získala individuální šesté místo v šermování. Od roku 2016 sbírá systematicky medaile na světových a evropských mistrovstvích.

 

Nejhorších je prvních deset let, potom je to jednodušší – to říká Grzegorz, který svoji první medaili vyhrál na světovém poháru v Seville v roce 2001. Později stál ještě na stupních vítězů během závodů v Turíně, Lonatu a Montrealu. K tomu získal ještě bronzové medaile na evropském mistrovství ve Štrasburku, zlatou medaili v šermu na evropském mistrovství a účast na paralympiádě v Aténách.

 

Sotva by někdo uměl lépe vyprávět o tom, co cítí při létání a co všechno přitom může vidět než Bartosz, vícenásobný medailista na polských mistrovstvích v alpském lyžování. Od roku 2013 stojí stále na pódiu a posbíral již mnoho medailí všech barev. Aktuálně se věnuje vzdělávání na pilota bezmotorového letadla.

 

Dále jsou zde ještě Norbert, Kuba, Michal, Marcin, Zbyszek, Rafal, druhý Rafal a Adrian. To jsou ONi (zkratka  pro Osoby s postižením). Reprezentují Polsko na polských mistrovstvích  stejně jako evropských mistrovstvích a také na světových pohárech, jsou to medailisté, mají zkušenosti a ještě mnohem více. Bojovali sami se sebou a chtějí pomáhat ostatním. Chtějí rehabilitovat lidské kompetence a psychiku, chtějí se stát trenéry různých kompetencí. To jsou cíle, které si stanovili v polovině roku 2018.

Víra, disciplína a stanovení cíle – tyto tři pojmy jsou rozhodující pro charakter autorského projektu, který i díky jejich podílu odstartoval v minulém roce. Předpoklady jsou jednoduché. Skupina více než deseti zdravotně postižených sportovců (ONi) získává nové kompetence a inspiruje díky nim ostatní lidi ke změnám, motivuje tyto lidi k jednání a ukazuje, že je všechno možné.

  

/cs/file/oniwwwjpgoniwww.jpg

   

Proč se vyplatí věnovat tomuto projektu pozornost?

Někdy si při velkých sportovních událostech vzpomeneme na atlety, kteří nám před pár lety nebo před nějakým časem dopřáli prožití pěkných emocí. Jen zřídka se ale mluví o tom, co tito lidé dělají dnes. Mezi nimi se najdou takoví, kteří zůstali sportu nablízku, zatímco trénují ostatní sportovce nebo jsou činni ve sportovních spolcích. Mnoho příběhů ale ukazuje, že pracovní trh vždy není připraven  nebo ochoten využít jejich služeb nebo neví, jak tyto služby využít. Sportovci sami nejsou často v pozici vyznat se správně v životě po ukončení své aktivní sportovní kariéry.

 

Podobně nebo ještě hůře je to u sportovců s nějakým tělesným postižením. Část z nich zůstává přirozeně u sportu, kdy trénují ostatní sportovce. Většinou se ale neví, jak by se dalo jejich zkušeností využít a zdá se obtížné u nich zároveň rozvíjet nové kompetence. Chybí projekty, které by nabízely během sportovní kariéry možnost naučit se ještě nějaké další povolání, rozvíjet nové kompetence nebo se jednoduše připravit na život po kariéře. Projekt ONi dokazuje, že to jde i jinak.

 

Proč právě postižení sportovci?

Společně máme 187 let zkušeností s aktivním sportem ve více než deseti disciplínách. Disponujeme pokladnicí zkušeností, která zahrnuje jak úspěchy tak i neúspěchy. ONi jsou lidé, pro které je disciplína, tvrdost a boj o vlastní budoucnost každodenním chlebem. Kdo ví lépe než oni, jak formulovat cíle, jak se rozvíjejí strategie, jak vzdorovat nesnázím, kterých je více než dost a co je cena za úspěch? To představuje cenu, kterou ONi chtějí sdílet s ostatními.

 

Začátky

Už dlouhou dobu jsem myslel na to, jak využít zkušenosti postižených sportovců. Nevěděl jsem ale, jak to mám udělat. Chtěl jsem připravit projekt, díky kterému by se účastníci seznámili se základy didaktiky a základy psychologie, což by jim umožnilo vést vlastní vyučování a workshopy. Tak vznikla myšlenka projektu „ONi učí“. Když byl hotový koncept, potkal jsem se s Tristanem Tresarem. Tato myšlenka se mu zalíbila natolik, že ihned vypracoval krátký program a převzal vedení výukových celků. Později jsme se dozvěděli o nápadu paní Darie Andrews. Díky její podpoře byly uskutečněny výukové celky v Akademii Leona Koźmińskiego (Leon – Koźmiński – Akademie). A tak vlastně  začal tento příběh – vzpomíná iniciátor projektu Tomasz Szklarski z nadace Reaxum.

 

Jak projekt vypadá?

Projekt „ONi učí“ zahrnuje 128 hodin workshopů, seznamování se s učebními nástroji se zvláštním zaměřením na naučení se povolání a jeho komerčního udržení. To znamená, že je vyučování pojato jinak. Workshopy jsou koncipovány tak, aby umožňovaly získání nových kompetencí během aktivní kariéry profesionálního  sportovce v rámci jasně doložené praxe. Autorem GDZ (Glaube – důvěra, Disziplin – disciplína, Zielsitzung – stanovení cíle) je Tristan Tresar. Tento projekt je prosazován díky spolupůsobení a podpoře hostů s akademickými a obchodními zkušenostmi. Sportovci, kteří se na projektu podílejí, si vyzkoušeli své nově získané kompetence také při vlastních přednáškách mimo jiné ve firmách Cisco nebo Valeo.

 

Kdo z toho může mít prospěch?

Začněme s trenéry. Mám štěstí, že patřím k lidem, kteří byli pozváni ke spolupráci a k vedení workshopů. Podle mého názoru naplňuje tento projekt úžasně svůj název a svá očekávání shrnuje společný koncept. Projekt ONi mi zprostředkoval tolik poznatků, mnohem více, než jsem mohl nabídnout já sám. Jsem přesvědčen, že i experti, kteří vedou přednášky: Slawomir Jarmuź, Andrzej Koniuk, Tomasz Szpikowski a Anna Wandzel mají z této spolupráce prospěch. Podobné to bude i u organizátorů projektu.

Samozřejmě nám bylo od začátku projektu jasné, že máme co do činění s lidmi, u kterých visí na zdech medaile z paralympiád, světových a evropských mistrovství. Ale teprve když jsme se seznámili s jejich příběhy, tak jsme zjistili, jak velký didaktický potenciál se v nich nachází – říká Tomasz Szklarski.

 

Jaký užitek vidí sami účastníci?

Objevil jsem v sobě nové možnosti a začal jsem rozumět i ostatním lidem. Dívám se na svět zcela jinak než dříve a je pěkné, že mohu v budoucnosti pomáhat ostatním lidem a udělat svoji budoucnost smysluplnou – takto shrnuje své zkušenosti Bartosz. Nejdůležitější u tohoto projektu je to, že se učíme od lidí z praxe, kteří své znalosti již otestovali v životě i v ekonomickém světě. Učím se také díky praxi, díky cíleným cvičením ve vyučování a také díky svým vlastním testovacím přednáškám – říká Marcin.

Hodně jsem se naučil. Nyní už vím, jaké techniky bych měl zohlednit při prezentacích a veřejných vystoupeních a jak správně a cíleně zaměřit prezentaci na posluchače. Také jsem zjistil, jak důležité při takových vystoupeních je dýchání, modulace hlasu a kontakt s publikem – přidává k tomu Norbert.

 

Místo shrnutí

Profesionální sportovec může dělat sport, ale to mu neumožňuje věnovat čas i rozvoji nesportovních kompetencí nebo věnovat čas užívání si i jiných radostí. Totální nasazení pro sport ale nemusí nutně znamenat vyloučení didaktického vlivu dalších lidí. Vyplatí se vyprávět lidem o naší sportovní cestě, podněcovat je ke zvědavosti, otvírat jim oči. Už jsem také zažil, jak lidé otvírali oči úžasem, když jeden z mých „kulhavých“ přátel vyprávěl o sportovních soutěžích, extrémních cestách, létání s čápy, potápění nebo, což se mi zdá ještě mnohem těžší, o výchově dětí s oběma postiženými rodiči – říká Rafal.

Pokud přemýšlím o shrnutí tohoto textu, pak vždy dojdu k závěru, že se vyplatí poslouchat Rafala a absolventy tohoto projektu „ONi učí“ a pozvat k jejich projektu i další lidi. Jedná se zde o sociální experiment, který je úspěšný. Určitě se vyplatí prosazovat projekt, který se stará o podporu druhé kariéry aktivních sportovců.

 

 

 

***

Monika Dawid-Sawicka je autorka textů, analýz a studií o pracovním trhu, personálním managementu a o lidských zdrojích. Již 15 let je činná v oblasti lidských zdrojů. Je certifikovanou lektorkou v oboru využívání diagnostických nástrojů FRIS. Je ICF koučkou na úrovni ACC, kde se specializuje na koučování lidí, kteří chtějí změnit svůj pracovní život. Je také EPALE velvyslankyní.

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn
Refresh comments Enable auto refresh

Zobrazuje se 1 - 3 ze 3
  • Obrázek uživatele Nina Woderska
    Bardzo wartościowy projekt!
    Ten tekst przypomniał mi, że i ja mam do podzielenia się pobnym tematem:) Przez ostatnie 3 lata współracowałam z osobami z niepełnosprawnością ruchową, którzy poruszali się na wózku. Część z nich zaczęła uprawiać sport wyczynowy po wypadku. W ramach projektu, który współkoordynowałam, przeprowadzali zajęcia w szkołach ponadpodstawowych, gdzie rozmawiali z młodzieżą na temat niepełnosprawności. Co słyszeli, jakie pytania im zadano? Myślę,że podzielą się swoimi doświadczeniami.
  • Obrázek uživatele Sebastian Cieślak
    Przekwalifikowanie się w pracy to trudny temat a co dopiero kariera "po sporcie". Kiedy poświęcają się oni w 100% celowi sportowemu i w pewnym momencie po zakończeniu kariery nie wiadomo co robić dalej. Uważam, że Projekt ONi uczą to fantastyczna sprawa i przykład, jak można zarządzić karierą, wykorzystać swoje mocne strony ze sportu i przełożyć ja na codzienne życie, kiedy on staje się już nie pracą a hobby. Świat biznesu chętnie czerpie ze świata sportu i jak widać coraz częściej świat sportu czerpie z biznesu.    Fajnie gdyby podobne inicjatywy, na wzór tej powstawały również w innych sytuacjach, kiedy np. trzeba przekwalifikować dużą grupę osób z jednego zawodu na drugi.  
  • Obrázek uživatele Piotr Maczuga
    Bardzo trafiony pomysł, nie tylko dlatego, że to ON itd., bo ja właśnie boję się robienia z osób niepełnosprawnych chwilowych celebrytów i rzucania ich na głęboką wodę. Widziałem różne przypadki, w tym próby zaistnienia jako coach tylko dlatego, że ktoś jeździł na wózk (biedny...) i miał życiowe doświadczenia. Niestety, to było za mało. A do tego niebezpiecznie - ktoś, kto motywuje innych wyłącznie w oparciu o własne doświadczenia jest dobrym "elementem" danego programu rozwojowego czy szkolenia, ale na pewno nie powinien być jego filarem. Dzięki wam grupa ON dostanie szanse, aby wejść na wyższy poziom zawodowstwa i to mi się bardzo podoba. To inwestycja długookresowa.