Přejít k hlavnímu obsahu
Blog
Blog

OK „mileniálové“ – Problémy digitálního učení

Virus Covid-19 vedl na jaře 2020 v mnohých zemích k lockdownu, při kterém byly ke snížení rizika nákazy uzavřeny na kratší nebo delší dobu školy a místo klasických tříd byla nabídnuta online učební prostředí. Jak dalece se mohli žáci, pedagogové a školy realizovat v novém vzdělávacím systému, záleželo především silně na charakteru vzdělávacího systému té jednotlivé země, stavu digitalizace vzdělávání, dostupné metodice, stavu vybavení jednotlivých pedagogů a žáků a jejich možnostech v oblasti informačních a komunikačních technologií, stejně jako s tím spojeným vlastním postojem a s jejich vlastní motivací.

Autoři: Ádám NAGY - Mariann FEKETE

Doba čtení přibližně 12 minut - čtěte, lajkujte, komentujte!

Tento příspěvek je překladem z němčiny.


Prostředí

Virus Covid-19 vedl na jaře 2020 v mnohých zemích k lockdownu, při kterém byly ke snížení rizika nákazy uzavřeny na kratší nebo delší dobu školy a místo klasických tříd byla nabídnuta online učební prostředí. Jak dalece se mohli žáci, pedagogové a školy realizovat v novém vzdělávacím systému, záleželo především silně na charakteru vzdělávacího systému té jednotlivé země, stavu digitalizace vzdělávání, dostupné metodice, stavu vybavení jednotlivých pedagogů a žáků a jejich možnostech v oblasti informačních a komunikačních technologií, stejně jako s tím spojeným vlastním postojem a s jejich vlastní motivací.

Koronavirus během jednoho víkendu zcela nově definoval také společenská očekávání ve vztahu k využívání digitálních přístrojů mladou generací. To co bylo dříve zpočátku společností odmítáno nebo bylo bráno částečně jako flexibilní zavrženíhodná možnost a to co bylo neschvalováno – mluvíme zde o využívání digitálních nástrojů dětmi a mladými lidmi – změnilo se zásadně od pátku do pondělí, kdy došlo k uzavření škol, na kterých byla zavedena digitální výuka. Otázka už nezněla, jestli mají děti a mladí lidé trávit více času na čerstvém vzduchu, hrát v dostatečné míře fotbal nebo šplhat po stromech, ale  zda mají tyto děti vlastní notebooky, dostatečné internetové připojení a trpělivost vyplňovat pracovní listy zadané svými učiteli na nejrůznějších platformách.

 

Starší internetová generace vyučuje generaci mileniálů (1)

 

Zde je potřeba rozlišovat, zda se opravdu jedná o vzdálenou výuku nebo jen o sdělení prostřednictvím „digitálního vyučování mimo prostředí třídy“ (EMMI-usnesení č.3/2020), při kterém hlavní role pedagoga spočívá podle jmenovaných doporučení v podpoře žáků při samostatném studiu stejně jako při získávání a zpracovávání informací (Metodické doporučení, 2020). Díky tomuto sdělení je vzdělávací systém zaseknutý ve dvacátém století najednou transformován do století 21. Klasická frontální výuka vyhovující nárokům průmyslové společnosti založená na pruských zásadách, při které je tím jediným zprostředkovatelem poznání osoba učitele a žák má toliko úlohu sedět tiše na svém místě a vypracovávat domácí úkoly, se najednou změnila ve společnost informovanou, kde leží důraz na vzdělávání prostřednictvím technologií, na získávání, zpracovávání a výměně informací stejně jako na zcela symbolické komunikaci (Castells, 2020).

Vzdálená výuka totiž zaručuje – podobně jako metodické směrnice, ovšem ne v souladu se skutečnými podmínkami – osobní individuální prostředí a individuální vzdělávací proces, jehož podstata spočívá na jedné straně v zajištění obsahu vzdělávání a učebního prostředí, na individuálních vztazích mezi žákem a prostředníkem při vzdělávání, stejně jako v podpoře při zajištění organizace místa vzdělávání (Kas, 2020). Učitel a žák se v tomto případě tolik neodcizují toliko ve fyzické podobě, ale částečně dokonce i v časové rovině, zatímco vzdělávací proces je formován díky speciálním metodám, formám a hodnocením. V každém případě zde ale jde o zcela jiné zásady, než je pouhý přechod od frontální výuky do digitálního prostředí. Hlavní atributy vzdáleného vyučování jsou časová a prostorová nezávislost, nastavení orientované na žáka a obsah učiva a samostatné učení (Komenczi, 2004). Při účasti na takovém vzdělávání ve vzdálené výuce je pro žáka nejatraktivnější možnost vlastního časového plánování, které může být kompenzováno učitelem a individuální rolí žáka při zpracování a při osvojování vzdělávacích materiálů. Vzdálené vyučování může být definováno i jako práce bez přímé kontroly a bez závislosti na učiteli. V tomto smyslu toto ovšem neodpovídá online-, digitálnímu vyučování, kterého jsme byli svědky v minulých týdnech, kdy se spíše jednalo o umožnění vzdělávání přes internet díky využití IT zařízení. Samostatné časové plánování jako hlavní charakteristický znak vzdáleného vyučování však při digitálním vyučování nemusí vždy vyplatit, neboť někteří pedagogové dodržují většinou i v digitálních třídách svůj týdenní plán vyučovacích hodin a vyučovacích jednotek a úkoly jsou rozdělovány podle zadání a pevných termínů, kdy je nutné hotové úkoly odeslat zpět vyučujícímu.

Všechno toto je vyostřeno tím, jak se dnešní ztuhlý, v každém ohledu zastaralý systém pokoušel odolat do teď rozvinutému technologickému pokroku a metodickým inovativním pokusům o přizpůsobení nových náhlých potřeb. V minulých desetiletích nevedla ve veřejném vzdělávání zavedená opatření (silná centralizace, sjednocování, omezování autonomie škol a pedagogů, návraty do minulosti) k reformovanému veřejnému školství, ale naopak k nadměrně regulovanému, neustále více zatěžovanému a podfinancovanému vzdělávacímu systému. Tento však není na základě své autonomní funkce ve stavu, kdy by se mohl flexibilně přizpůsobovat rychle se měnícím okolnostem. I z tohoto důvodu je zřejmé, že se již desetiletí probíhající veřejné vzdělávání musí vyrovnávat s nestejnými možnostmi využití vzdálené výuky.

Digitální švy praskají

Výše jmenované – samozřejmě ilustrační – situace vedly jistě k mnoha problémům, například představují problémy mladých lidí při vnímání světa. Nové dovednosti, jak přežít mladá léta, novodobé životní situace mladých lidí (ve srovnání se školními léty) s sebou mohou přinést také zranitelnost, zatímco nevymizí ani starší strachy (Furlong-Stalder-Azzopardi,2000). Zranitelnost jako silně ohraničená šance jednotlivce nebo společenské skupiny na jistou práci, společenský nebo ekonomický postup a osobní spokojenost působí také na ostatní oblasti vzdělávání, pracovního trhu a volného času. Tyto hlavní charakterové body  charakterizující změnu tisíciletí zesilují následkem pandemie do lockdownu směřující ekonomiky a drasticky zrychlující se křivky nezaměstnanosti. Přitom se vedle starých strachů na pracovním trhu (2) objevují i nové druhy obav(3).

Zaprvé dochází ke ztrátě přímých kontaktů a primární pozornost je zaměřena na ztrátu mnohostranné interakce. Fyzický nedostatek kontaktů s vrstevníky má významný vliv na psychiku (4). Omezení, která pro mladé lidi znamenají ztrátu tak důležité svobody (5), nejistota a dlouhá chvíle působí v kombinaci s frustrací a slabou motivací na vzdělávání, na práci a na vše, co bylo již dříve zaběhlé a to vše díky karanténním opatřením řídícím denní režim. Omezování sociálního prostoru a ztráta zaběhlých sociálních zvyklostí mohou zesilovat psychický strach, vznětlivost a popudlivost a mohou vyvolávat poruchy spánku a deprese (6).

Uzavřenost v kruhu rodiny – potažmo pouze s rodiči, kteří se nacházejí díky existenciální krizi v obtížné situaci – zesiluje pocit nesvobody, který vzniká na základě chybějících kontaktů ve skupině vrstevníků. Podle údajů Národního statistického úřadu před rokem 2016 žilo v Maďarsku více než půl milionu (7) 19 – 30 letých se svými rodiči ve společné domácnosti. Podle zprávy OECD z roku 2017 žilo více než 70 % 15-29 letých maďarských mladých lidí v domácnosti rodičů (8). Jako důsledek již zmíněných měnících se životních cest mladých lidí bude změna domácnosti dospělých směřujících k samostatnému životnímu stylu z nějakých zásadních – většinou ekonomických nebo specifických studijních – důvodů odsunována, mladí lidé se budou i nadále schovávat v prostředí rodičovské domácnosti až do svých třiceti let s ohledem na ještě těžší vlekoucí se působení hospodářské krize.

Když nebude „mama hotel“ fungovat stejně jako doposud a my už nadále nebudeme moct počítat s podporou „papa banky“, bude Veblenova životní forma mileniálů (9) hledat místo pro Covidem-19 otřesenou životní fázi mladých lidí, zatímco budou zároveň stále silněji zatíženy vzájemné vztahy závislosti mezi rodiči a mladými lidmi.

Odůvodněné kritiky ve vztahu k online existenci budou zesilovány dalším úbytkem sociálních a emocionálních klíčových kompetencí. Přetrvávající omyl v rozdělení rolí díky sociálním a emocionálním kompetencím zůstává prakticky mimo pozornost maďarského vzdělávacího systému a způsobuje uzavřenost na základě pandemické situace ještě mnohem zřetelněji. Na pracovním trhu bude v budoucnosti spočívat zásadní podíl na úspěchu v nezbytných kompetencích (World Econimic Forum, 2016) sociálních (10) a emocionálních (11). Při online vyučování se tyto programy, které tyto kompetence podporují, ještě více upozadí – pokud tedy vůbec existují.

Díky zesilujícímu mobbingu, dále cyber-mobbingu, vznikaly během lockdownu mnohočetné zprávy. Jako důsledek přechodu na online výuku se změnilo hodnocení a postoj rodičů a dospělé společnosti ve vztahu k využívání počítačů a k surfování na internetu. 6-10 hodinové dlouhé sezení u počítače, kontakt s kamarády fungující pouze díky elektronickým platformám a telefonům a využívání sociálních médií místo navštěvování kroužků a spolků se prokázalo jako trvale více očekávané a ceněné činnosti. Toto všechno zesiluje nový druh online strachů. A ačkoliv není cyber-mobbing žádným novodobým fantomem, může v této době znamenat nadměrné používání počítače i jistý druh odreagování se a vypořádání se s touto s nejistotou spojenou situací, dlouhou chvílí a bezcílným vztekem.

 

Okay, mileniálové!

Samozřejmě se během dvou měsíců lockdownu zásadně nezměnilo jen učební prostředí, ale také rodinné i volnočasové prostředí. Typickou je pro strukturu volnočasových aktivit generace Z  snaha o minimalizaci individuálních aktivit, do kterých je potřeba něco investovat a  maximalizace technických nároků, kdy zásadní roli hraje čas strávený s kamarády a hledání zážitků (MIK, 2016). Ačkoliv se volnočasové aktivity probíhající o víkendu a během pracovního týdne odehrávají především v jejich elektronických a IT zařízeních doma, je pro část této generace vyhledávání  zážitků, které by se mohly konat v reálných prostorech a offline, charakteristické. Podstatná část mladých lidí této generace se účastní nejrůznějších událostí každodenní kultury, chodí do kina, do kaváren, do restaurací či hospod. Zážitků z oblasti tradiční kultury se účastní jen velmi málo z nich a jen zřídka kdy. Nejoblíbenější je divadlo, které podle údajů z roku 2016 navštívila jedna třetina mladých lidí minimálně jednou za rok, což vyplynulo z dotazování. Opatření vyplývající z omezení díky koronavirové pandemii učinila tyto volnočasové a zábavné možnosti trávení volného času na nejistou dobu zcela nedostupnými – mezitím také u příslušníků mladé generace populární festivalovou sezónu, díky čemuž vstupují do popředí možnosti trávení volného času na základě digitálně-mediálních kulturních nabídek. Změny životního stylu a způsobu života, které byly tradiční od změny tisíciletí, ustupují do pozadí nebo zcela mizí. Instagramové příspěvky ukazují nástup nových činností, jako jsou kreslení, malování, ruční práce, kutění, vaření a pečení, stejně jako práce na zahradě, přičemž byly tyto činnosti během mladých let oblíbené především u příslušníků starší generace (Fekete, 2014). Po jednom málo podařeném pokusu upéct chleba může i starší generace s klidem říct: Okay, mileniálové!

 

„Až to všechno jednou skončí, uděláme obrovskou party a já se minimálně jeden celý týden nevrátím domů“

Kritika mannheimské generační logiky nemění – na tomto místě dokonce zcela logicky – princip toho, že generace učitelů dneška vyučují jako členové baby-boom-generace a generace X stále ještě většinou pomocí předdigitálních metod, prostředků a forem, stejně jako (rovněž) již v internetu socializovaná generace Y a Z. Rozdíly s ohledem na nastavení a kompetence vedou v případě skoro každého vzdělávacího prvku během procesu ke tření. Jedna z nejdůležitějších částí života mladých lidí trávícího svůj čas na síti upřednostňuje rychlý informační tok, vizuální dráždění a krátké texty. Mladí lidé nemají trpělivost ponořit se do pomalého a plynulého textu. Pro ně je vzdělávací proces založený na dichotomii „Já to řeknu tobě a potom se tě na to zeptám“ velmi nudný a jen velmi málo motivující. Podle údajů OECD v roce 2018 strávily 15 leté děti v Maďarsku průměrně 177 minut na internetu (kromě školy) a o víkendu průměrně 220 minut (12). Podle údajů maďarského výzkumu mezi mládeží (MIK) z roku 2016 tráví významná většina mladých lidí z generace Z [13] (externí link) (75%) na internetu a na počítači většinu volného času jak v pracovním týdnu, tak i o víkendech.  Je tedy logické se domnívat, že pokud vyučování a škola přistoupí k tomuto primárně upřednostňovanému prostředí, setkají se s představami mladých lidí o učení se v 21.století a spíše se tím přiblíží nárokům žáků na výuku, než je tomu u konvenčních výukových a studijních metod v prostředí školní třídy.

Na základě generační logiky a prováděných analýz se také ukazuje, že se objevily zcela nové možnosti díky doposud bez úspěchu zůstávajícím pokusům o popsání generace podle generace Z (ZOOMER): pokusy na základě klimalogiky a konceptů karantény by mohly být pro popsání mladé generace relevantní jako mannheimská generace (Fakety-Nagy,2020) (14). Možné je, že sociální zkušenosti klimatu a karantény vytváří novou generaci s Janusovou tváří (generace Q – tedy generace karanténní vs. klima).

Jak ale po lockdownu vybalancovat uniklé digitální čtvrtletí? Jestli díky permanentním sociálním náhradám za to, že jsme museli zůstat oříznutí (například od večírků nebo výletů) nebo vědomému disciplinovanému nákupnímu konzumu jako dříve nebo spíše díky jasnému na potřeby orientovanému konzumu. Jestli přeměníme online prostory v nové offline dostupné fyzické a kreativní prostory (například prázdninové tábory), přinejmenším částečně …to vše je ještě ve hvězdách.

 

Zdroje: Opus et Educatio


O autorech:

Ádám Nagy:

Svých šest diplomů získal v nejrůznějších oborech. Promoval a získal docenturu v oblasti Věd ve vzdělávání dospělých. Je zakladatelem a šéfredaktorem časopisu „Civil Szemple“ a „Új Ifjúsági Szemple“. Byl v představenstvu Národního civilního základního programu a Bolyai Stipendiat na Akademii věd v Maďarsku a je docentem na János-Kodolányi univerzitě a členem představenstva Maďarské sociologické společnosti.

 

Mariann Fekete

Socioložka, asistentka profesora, učitelka na Odborné škole sociologie na Fakultě duševního zdraví a výzkumu společnosti na Univerzitě Szeged. Svůj diplom získala v Szegedu. Prováděla výzkumy v rámci interdisciplinárního výzkumného programu na doktorandské škole ELTE na univerzitě, kde získala svůj PhD titul. Vyučuje sociologii mladých a vzdělávací sociologii a metodické obory. Jejími nejdůležitějšími obory zájmů a výzkumu jsou: sociologie mladých lidí, kultura a společnost, sociologie vzdělávání.

 

 


Referenční literatura

  1. Castells, Manuel (2005): Der Aufstieg der Netzwerkgesellschaft: Das Informationszeitalter. Wirtschaft. Gesellschaft. Kultur. Band 1, Budapest: Gondolat - Infónia.
  2. Komenczi, Bertalan (2004): Didaktika elektromagna? Az e-learning virtuális valóságai. Új Pedagógiai Szemle
  3. Fekete, Mariann - Nagy, Ádám (2020): Q vagy Q? - Generációs válaszutak. (Manuskript)
  4. Fekete, Mariann (2014): Generációs szabadidő-felhasználás a képernyőn innen és a képernyőn túl az 1999/2000-es és a 2009/2010-es időmérleg-vizsgálat tükrében. Örkény Antal (Hrsg.) Kötő-jelek 2014. Az Eötvös Loránd Tudományegyetem Társadalomtudományi Kar Doktori Iskola évkönyve. S. 133-157 http://tatk.elte.hu/file/Koto_Jelek_2014.pdf (Download: 01.06.2015)
  5. Fekete, Mariann (2020): Globális gondolkodás és felelősségvállalás vs új nacionalizmus. A magyar fiatalok és a globális kompetenciák. Kultúra és közösség 2020(1): 27−46. DOI 10.35402/kek.2020.1.4.
  6. Frulong, Andy – Stalder, Barbara – Azzopardi, Athony (2000): Vulnerable youth: perspectives on vulnerability in education, employment and leisure in Eurpe. International expert report. Strasbourg Cedex, Frankreich.
  7. Hankiss, Elemér (2009): Hozzászólás a Nemzeti kultúra – kulturális nemzet vitához. Antalóczy, Tímea - Füstös, László - Hankiss, Elemér (Hrsg.). (Vész)jelzések a kultúráról. Budapest, MTA PTI. S. 423
  8. Kas, Erika (2016): Távoktatási módszerek alkalmazása a köznevelésben. Opus et educatio, Vol 3, No 5. http://opuseteducatio.hu/index.php/opusHU/article-/view/129/172 (Download: 6. Mai 2020)
  9. Szabó, Andrea (2020): A V mint vírus generációs születése. In PTI blog. A Politikatudományi Intézet blogja. Im Internet: https://politikatudomany.tk.mta.hu/blog/2020/03/a-v-mint-virus-generacio-szuletese?fbclid=IwAR1JcuvOwOI8Tsatu-8W8BpM4hFPGQLnERkdCTYDglo8wZJv7kcBmeBU64U (Download: 19. April 2020)
  10. Urbandictionary, Zoomer  https://www.urbandictionary.com/-define.php?term=Zoomer (Download: 6. Mai 2020)
  11. Zsolnai Anikó, Rácz Anna és Rácz Kata (2015): Szociális és érzelmi tanulás az iskolában. Iskolakultúra, 25 (10). S. 59-68.
  12. Veblen, Thorstein (1975): Theorie der feinen Leute. Budapest: KJK.
  13. World Economic Forum (2016): What are the 21st-century skills every student needs?, https://www.weforum.org/agenda/2016/03/21st-century-skills-future-jobs-students/ (Download: 20.02.2020)

 

Online-Links

·        EMMI-Beschluss des Ministers für Humanressourcen Nr. 3/2020, https://www.oktatas.hu/pub_bin/dload/kozoktatas/tavoktatas/20200314135227370.pdf (Download: 05. Mai 2020)

·        Methodische Empfehlung zum digitalen Arbeitsplan außerhalb des Klassenzimmershttps://www.oktatas.hu/kozneveles/ajanlas_tantermen_kivuli_digitalis_munkarendhez (Download: 5. Mai 2020)


[1] Urbandictionary, Zoomer

[2] Například podzaměstnanost, vzrůstající počty mladých lidí bez kvalifikace, stoupající nejistota a nejistá situace na pracovním trhu, zaměstnávání mladých lidí v rámci zkráceného úvazku nebo v závislosti na krátkodobých smlouvách, vysoká kvalifikace a nízký příjem jdou ruku v ruce, podpora v nezaměstnanosti a její klesající hodnota, neschopnost změny domácnosti.

[3] Přechod na home office, upadající průmyslové obory v důsledku pandemie způsobují nadbytek  pracovních pozic (příkladem je  stanovení počtu lidí v jedné zcela nebo jen částečně využívané kanceláři, kde pracují další zaměstnanci ochranky, vrátní, obsluha kantýn, údržbáři a pracovníci úklidu).

[4] Při online sledování filmů nemůžeme konzumovat popcorn nebo další jídlo, při setkávání na pivu před webkamerou nezaznamenáme žádné rušivé zvuky hospody.

[5] Data maďarského výzkumu mladých lidí z roku 2016 ukazují, že svoboda je mezi 15-29 letými lidmi ceněna velmi vysoko, na škále od 1 do 5 průměrně na hodnotu 4,49 bodů, zatímco standardní odchylka je nízká: 0,75 (Fekete, 2020).

[6] Zdroje: https://www.thelancet.com/action/showPdf?pii=S0140-6736%2820%2930460-8  (Download: 22. Mai 2020)

[7] 574.000 mladí lidé mezi 19 a 30 lety. Zdroj: https://novekedes.hu/interju/190-ezer-3-gyermekes-anyat-erinthet-orban-viktor-alma-interju (Download: 17. April 2020)

[8]Zdroje: http://www.oecd.org/social/affordable-housing-database (Downoad: 21.05.2020) Seznam je pořízen – v tomto ohledu tradičně – středozemními zeměmi: Itálií, Řeckem, Portugalskem, Španělskem, následován Slovenskem, Irskem, Slovinskem, Lucemburskem a Maďarskem.

[9] Veblen (1975) pozvedl roli skupinové charakteristiky ve vtahu k životnímu stylu, což zároveň znamená akceptovatelnost, přijetí a převzetí společných hodnot. V tomto smyslu je nová životní fáze mladých lidí časem zahálčivých gangů, což je oproti ostatním společenským skupinám popisováno jako „demonstrativní zahálčivost“.

[10] SEL vychází z poznatků, že stav vývoje velmi silně ovlivňuje právě zaostalost emočních a sociálních kompetencí a schopností tělesného a mentálního zdraví jednotlivců, jeho sociální kontakty, rovněž i jeho úspěch v závislosti na výkonu ve škole a v zaměstnání (Zsolnail, Rácz und Rácz, 2015).

[11] Například interpersonální komunikace, spolupráce, vlastní iniciativa, schopnost přizpůsobení, vedoucí kompetence, řešení problémů atd.

[12] Zdroje: https://www.oktatas.hu/pub_bin/dload/kozoktatas/nemzetkozi_meresek/pisa/PISA2018_v6.pdf

[13] Jako generaci Z označujeme osoby, které se narodily po roce 1996 a tuto generaci zkoumala MIK ve věkové kategorii mezi 15-21 letými. N=3.334 (lidé narození mezi 1995 a 2011)

[14] Andrea Szabó je popisuje jako generaci V, ovšem v zásadě jsou přejmenováni podle mannheimské a Strauss-Howe generační teorie (Szabó, 2020).

 

Login (21)

Chcete jiný jazky?

Tento dokument je k dispozici také v jiných jazycích. Vyberte jeden níže.

Want to write a blog post ?

Don't hesitate to do so! Click the link below and start posting a new article!

Nejnovější diskuze

EPALE diskuse: rozvíjení dovedností pro zdravý život v éře COVIDU!

Join the discussion and be prepared for livestream (live broadcast)!

Více

EPALE 2021 tematická zaměření. Začínáme!

Zveme vás, abyste svými příspěvky a odbornými znalostmi obohatili rok, který nás čeká! Začněme tím, že se zapojíme do této online diskuse. Online diskuse se bude konat v úterý 9. března 2021 od 10:00 do 16:00 SEČ. Písemnou diskusi představí přímý přenos s úvodem k tématickým okruhům roku 2021 a za redakční radu EPALE ji budou hostit Gina Ebner a Aleksandra Kozyra z EAEA.

Více

Diskuse EPALE: základní dovednosti a jejich osvojení

Základní dovednosti jdou napříč různými sférami života. Nejenže se přirozeně pojí se vzděláváním, ale zasahují rovněž do oblasti zaměstnanosti, zdraví a ochrany životního prostředí. Opatření na podporu lidí, kteří potřebují získat základní dovednosti, jsou proto naprosto nezbytná, máme-li mluvit o spravedlivější a inkluzivnější společnosti. Zúčastněte se online diskuse, která se bude konat na zde na EPALE 16. a 17. září mezi 10:00 a 16:00 SEČ. Diskusi budou moderovat tematičtí koordinátoři EBSN.

Více