„Nemělo by jít jen o peníze“ – vzdělávání dospělých v Polsku
Motivace jako klíč pro vzdělávání dospělých a další vzdělávání
Další vzdělávání v Německu je stále úzce spjato s povoláním, ale podle jedné studie Bertelsmann-Stiftung von 2018 mají jen 2 procenta všech dospělých požadavky na odborné nebo všeobecné další vzdělávání. Vzdělávání dospělých je na tom se svými nabídkami veřejných vysokých škol lépe, neboť jsou zde nabídky brány jako „koníčky“ nebo záliby a tudíž je jen málo lidí motivováno se jich účastnit, což samozřejmě ovlivňuje i postoj vzdělavatelů. Toto téma má v Německu jen malou prioritu, ale potěšitelné je, že na 4. fóru pro vzdělávání dospělých v Polsku (IV Forum Edukacji Doroslych) [PL], které bylo organizováno EPALE z Polska, se témata jako motivace a angažovanost stala diskutovanými body.
Vzdělávání dospělých v Polsku
Sławomir Łais, EPALE velvyslanec v Polsku mi řekl, že toto je opravdu velkým tématem. V Polsku neexistují žádná velká formální vzdělávací zařízení pro dospělé, takže pro většinu lidí je toto téma spojeno s koučinkem nebo tréninkem managmentu. Takové nabídky jsou ale často velmi drahé a je možné jich využít jen ve velkých městech. Místní nabídky knihoven, spolků nebo komunit často všem lidem nepostačují. Zároveň je civilizovaná společnost nedostatečně rozvinuta, takže vlastní sebevzdělávání často není pevně zakotveno v povědomí lidí.
Během jednoho workshopu na téma „Motivace a angažovanost v a pro vzdělávání dospělých“ diskutovali na toto téma akub Mincewicz, Piotr Harhaj a polská EPALE velvyslankyně Daria Sowińska-Milewska. V této diskuzi šlo o to, co nás jako vzdělavatele ale i studující pohání – téma, díky kterému je jasné, že se na potřeby účastníků stejně jako vzdělavatelů hledí jen velmi zřídka. V Polsku, kde je vzdělávání dospělých také často nabízeno soukromníky a je často chápáno jako koučink, se k takové sebereflexi přistupuje ještě mnohem méně než v Německu.
Celoživotní učení místo ekonomické pobídky
Lidé z praxe prosazují především angažovanost – a to nejen jako počáteční nadšení v úvodu učebního procesu, ale i jako doprovodný prvek, který by měl vést k novým učebním procesům. To funguje dobře, především pokud jsou stejně jako vzdělavatelé, tak i studující vzájemně propojeni. Pokud se obě strany umí angažovat a především pokud chtějí oba dva subjekty získávat nové kompetence a schopnosti. Musíme brát účastníky tak, jací jsou. V jedné polské vesnici můžeme například získat dospělé, pokud se projekty týkají oblasti kulturního dědictví. V těchto projektech mohou zúčastnění na jejich vlastní lokální úrovni odkrývat a získávat zároveň počítačové kompetence díky rešerším, naučit se filmové techniky nebo fototechniky, procvičovat ověřování zdrojů a získávat tím tedy nejen něco pro svoji místní společnost, ale také rozvíjet své vlastní nové schopnosti. Díky těmto novým schopnostem je můžeme motivovat k tomu, aby se dále vzdělávali, nebo dokonce aby nově získané schopnosti předávali dále. Piotr Harhaj zdůrazňuje, že všechno, co má smysl, by mělo stát v popředí zájmu a neměly by být zohledňovány jen ekonomické důvody. I vlastní zvědavost může být dobrou motivací. Problémy s nedostatkem času a otázky, jak lidi přesvědčit k tomu, aby se sami dále vzdělávali, pokud z toho neplyne žádný ekonomický zisk, jsou hlavními překážkami.
Erasmus +: velký potenciál nebo spíše byrokratická chobotnice?
Podle jednoho příspěvku zde hrají zajímavou roli evropské programy, jako je například Erasmus +. Podobně jako u ostatních vzdělávacích nabídek by ani tady neměly stát ve středu zájmu peníze, ale spíše zvědavost nebo také zájem dělit se o svoje poznatky s ostatními nebo také vytvářet kvalitní produkty. V Polsku je velmi těžké přesvědčit lidi o tom, že by měli v rámci takových projektů vyjet i do zahraničí. Mnoho vzdělavatelů má především strach ze svých chybějících nebo nedostatečných jazykových znalostí. Zároveň panuje v polské společnosti předsudek, že program Erasmus + je jen obrovská administrativa, která přináší jen velmi malý prospěch. Tato nedůvěra je také cítit v každodenním pracovním životě a je často důvodem, proč se od takových projektů ustupuje. Stejně jako v Německu je také v Polsku velká nutnost vybudovat plány rozvoje, aby se účastníci projektů necítili jako pouzí pozorovatelé, ale aby byli skutečnými účastníky, což samozřejmě povede ke zvyšování jejich motivace a angažovanosti.
Problémy vzdělávání dospělých v Polsku se samozřejmě podobají těm, o kterých slýcháme i v Německu, obzvláště v souvislosti s neformálním sektorem. Podstatný rozdíl leží ale především ve způsobu akceptování evropské práce v Německu – ačkoliv já osobně a možná i někteří další se stále setkáváme s předsudky vůči evropským projektům: „Vyplatí se to?“ „Příliš mnoho byrokracie!“ „To stojí spoustu času!“ „Na co to vlastně budu potřebovat?“
Samozřejmě v Polsku existuje velká poptávka a velký zájem k vytvoření inovativních postupů pro zvyšování motivace.
Druhá část fóra byla věnována otázkám, které by měly pomoci motivaci zvyšovat.„Learning Battle Cards“, „Action Based Learning“ (externí link)“ nebo "Evidence based Training" (externí link). Během těchto diskuzí se ukázalo, že také v Polsku existuje velká potřeba nových inovativních postupů. Zároveň je po tomto fóru jasné, že i naši sousedé mají dostatečnou motivaci k řešení těchto témat.
