chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE

Elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě

 
 

Blog

Nejcennější jsou vlastní zkušenosti

22/09/2019
by Jaroslava Svidenská
Jazyk: CS

Nejcennější jsou vlastní zkušenosti

Naše zdravotnická škola je již řadu let zapojená do různých projektů. Jedním z nich je projekt Erasmus + (projekt mobility osob) – Nejcennější jsou vlastní zkušenosti.

Ráda bych se s vámi podělila o své osobní poznatky a zkušenosti z výměnných pobytů v partnerských zdravotnických a sociálních zařízeních.

Byla jsem v několika projektech zapojená jako odborná učitelka a připravovala žákyně na jejich odbornou stáž.

Hned v úvodu upozorňuji, že jsem z generace, která neměla možnost vyjíždět do zahraničí a dnešním žákům trochu závidím jejich možnosti.

Říkám to proto, že opakovaně je problém hned v úvodu, a to získat zájemce, kteří by se chtěli do projektu zapojit.  Z velké části u nich hraje roli pohodlnost – je potřeba procvičovat komunikaci, modelové situace v ošetřovatelství, seznamovat se specifickou péčí o seniory atd. - veškerá příprava je mimo vyučování a většinou není zájem věnovat svůj volný čas těmto aktivitám.

Obavy z cizího prostředí, a hlavně malá znalost angličtiny jsou další důvody, proč se o projekt zpočátku nechtějí zajímat. Ale to je jen zpočátku!

Už při přípravných kurzech je vidět zájem. Po odborné stránce není problém, navazuje se úzká spolupráce mezi učitelkami a budoucími stážistkami. Postupně to není jen spolupráce, ale přátelský vztah, který dává jistotu, že učitelka bude na stáži s děvčaty a pomůže řešit cokoliv.

Téměř ve všech případech jsou děvčata pak příjemně překvapená přátelským přijetím na cizím pracovišti, seznamují se často s multikulturním týmem, s různými náboženskými tradicemi a zjišťují, že jejich vrstevníci v zahraničí mají podobné zájmy, postupně ztrácejí ostych a snaží se komunikovat.

Ať naše děvčata byla v Anglii, Norsku, Německu nebo na Slovensku, všude byla chválena za své praktické dovednosti a ochotu pracovat. S komunikací v angličtině to občas bylo slabší, ale proto tyto projekty jsou – aby se ztratil ostych, aby se rozšířila slovní zásoba, a aby si uvědomila, jakou mají obrovskou šanci uplatnit se kdekoliv v Evropě, pokud na sobě dál budou pracovat.

Na závěr bych ještě chtěla zdůraznit, že i pro nás učitelky jsou tyto výjezdy zdrojem nových poznatků a informací, navazování přátelství a motivací na sobě stále pracovat. I my učitelé se učíme od svých žáků.

Člověk se přece učí celý život a projekt mobility osob nás k tomu vede.

                                                                                                            Milena Marešová, odborná učitelka

                                                                                                            VOŠZ a SZŠ, Hradec Králové

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn