Inzoomer nebo metoda I ask jako inspirace v muzejní práci

Muzea jsou zdrojem bohatých kulturních, historických, vědeckých a uměleckých informací. Vzdělávání v muzeu umožňuje rozšířit znalosti a dovednosti návštěvníků v různých oblastech. Nejde jen o běžné zhlédnutí výstavy, ale muzejní lektoři pro ně připravují řadu aktivit. Jak jsou na tom s muzejním vzděláváním v zahraničí? Daly by se zahraniční zkušenosti využít v Česku? A jak? O tom všem informovala Studijní návštěva EPALE v kulturních organizacích v Nizozemsku, kterou připravil Dům zahraniční spolupráce. Tento text vznikl jako jeden z výstupů tohoto projektu. Co mě během pobytu nejvíce zaujalo a co bych ráda využila při své muzejní práci?

Umění jako prostředek ke sbližování

Jedním ze základních slov v holandských muzeích bylo slovíčko „přístupnost“ (v souladu s novou definicí muzeí přijatou na konferenci ICOM v roce 2022). Muzea chtějí své sbírky, aktivity a programy zpřístupnit všem. Pracovníci v Národním středisku pro kulturu a vzdělávání v Utrechtu zmiňovali, jak umění může sbližovat lidi, kteří se cítí osaměli, ať už jde například o seniory nebo o lidi s jakýmkoliv znevýhodněním či omezením. Pokud se je podaří zapojit do různých edukačních aktivit, mohou v sobě objevit a dále rozvíjet třeba do té doby neobjevený talent, díky čemuž získají chuť učit se nové věci, navazovat kontakty, sdílet své pokroky a úspěchy. Líbilo se mi propojení těchto skupin – nepracovalo se speciálně se skupinou seniorů nebo speciálně se skupinou handicapovaných lidí. Osamělý se přece může cítit kdokoliv…

Ptáme se

U hodně edukačních programů používají v Nizozemí metodu I ask (ptám se). Lektor (Museum Catharijneconvent, Van Gogh Museum, Rijksmuseum) nedrží výklad, ale pečlivě promyšlenými otázkami vede posluchače k tomu, aby sami odhalili podstatu věci. Pokud totiž sami najdete řešení, lépe si informace zapamatujete, než když vám je někdo jen přednese. Určitě vidím potenciál v důslednějším zaváděním této metody u nás. Do našeho muzea jsme se i pod dojmem z této návštěvy rozhodli zakoupit publikaci nazvanou I ask, která by nám v tom měla pomoci.

Smyslové vnímání

Důležitou součástí muzejní edukace je využití smyslového vnímání. Osahat, očichat – to jsou běžné metody, kterých využívají i česká muzea. V Nizozemí mě překvapil jejich kontext. Na exponát starý třeba 500 let se samozřejmě běžně nesmí sahat. Jenže pro návštěvníky je právě ten dotyk velmi atraktivní. V Nizozemsku si s tím poradili tak, že během edukačního programu lektorka rozdá návštěvníkům rukavice, díky nimž si mohou zkusit osahat i takový předmět. A ještě jeden příklad – v tamním Volksbuurtmuseu, které představuje, jak žila chudá vrstva obyvatelstva, je možné si pustit čichový vjem ze spousty předmětů, které tehdy lidé běžně používali, například z dělnické čepice. Jedno potáhnutí vydalo za desetiminutový výklad o tom, v jakých podmínkách lidé žili.

Co je Inzoomer?

A jak zpřístupnit třeba výtvarná díla, jichž se opravdu dotýkat nejde? Velmi se mi líbilo použití inzoomeru. O co jde? Inzoomer je vlastně taková karta o rozměru A3, která zobrazuje vybrané dílo nebo předmět úplně zblízka. Podle toho, jestli je na kartách napsáno See more nebo Learn more, jsou na okrajích připsané informace, které buď to upozorňují na zajímavé detaily díla (See more), nebo uvádějí doplňující informace o vzniku díla, historických souvislostech atd. (Learn more). V tomto případě vidím velkou možnost inspirace pro naše Muzeum Kroměřížska, jemuž je mj. svěřena správa děl významného výtvarníka a kroměřížského rodáka Maxe Švabinského. Karta inzoomer je jednoduchá, graficky atraktivní a má o hodně vyšší informační potenciál než klasická popiska.

Věřím, že některé z uvedených postřehů se skutečně podaří zavést i v našem muzeu a po holandském vzoru zpřístupníme naše sbírky ještě většímu okruhu návštěvníků než dosud.

Martina Malá, Muzeum Kroměřížska