chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE

Elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě

 
 

Blog

Klienti, kteří to myslí se vzděláváním vážně, hledají kvalitu. Rozhovor EPALE s Magdalénou Prunerovou

24/09/2019
od Tomáš Langer
Jazyk: CS

/en/file/img7797jpg-0img_7797.jpg

Magdaléna Prunerová je individuální a týmová  konzultantka, facilitátorka, trenérka, koučka, mediátorka a zakladatelka R&D centra a spolumajitelka vzdělávací agentury MgC Group. Má dlouholeté praktické osobní zkušenosti v oblasti managementu, projektového řízení, vzdělávání lektorů a vývoje a implementace trendů ve vzdělávání dospělých.

Jsi majitelkou zavedené vzdělávací společnosti, zkoušíš lektory v rámci Národní soustavy kvalifikací, máš za sebou řadu realizovaných projektů. Přesto sis nedávno úspěšně doplnila magisterské vzdělání v oboru andragogika a pers. řízení na FF UK. Co Tě k tomu vedlo?

Na první pohled jednoznačná otázka, odpověď je naopak vcelku komplikovaná. Ke studiu mne vlastně přivedlo několik na sobě nezávislých motivů. V prvé řadě to byl tak trochu profesní dluh, vzdělávání dospělých se věnuji více jek 20 let, a přestože jsem měla již delší dobu dostudovaného bakaláře, stále jsem si říkala, že potřebuji mít větší jistotu v didaktice. Další motivací byla práce na mezinárodních výzkumných projektech, ve kterých můžete být zmíněni jako spoluautor pouze pokud máte vysokoškolský titul. A tou poslední motivací byl můj otec, který neustále chodil a říkal „Také by sis tu školu mohla už dodělat, vždyť už nejsi nejmladší!“. Děkuji, tati. :-)

Sama vzděláváš dospělé a vedeš i kurzy zaměřené didakticky. Jaké to bylo znovu usednout „do lavic“?

Zprvu si mne někteří studenti pletli s vyučujícím, nastávaly vskutku komické situace. Pominu-li věk, zasednout opět do lavic bylo úžasné. Jsem přesvědčena, že praxe často pomůže chápat lépe souvislosti a taktéž následné užití vykládané látky. Na druhou stranu musím přiznat, že pro vyučující jsem byla často černou ovcí (oni sice blahosklonně říkali, že jsem bílá vrána). Bylo velmi obtížné zvládat denní studium, současně pracovat, a k tomu se věnovat rodině.

Co Tě vůbec vedlo ke změně od tématu hospitality a hotelů ke vzdělávání dospělých? Dají se mezi nimi najít styčné plochy?

Moje úplně první profese byl projektový management veletrhů a výstav a do oblasti hospitality jsem se již dostala jako trenér. Měla jsem možnost pracovat pro americkou společnost, která mi dala základy ve vzdělávání. Víc jak čtyři měsíce jsem byla na intenzivním zaškolení ve Spojených státech. Součástí mé trenérské práce bylo otevírání nových hotelů pod jednou mezinárodní značkou a přeškolování lidí na nové procesy, myšlení a přístup dle standardu. Působení v hotelové branži vnímám jako nejlepší školu mého profesního života, nejen z pohledu rozsahu, ale především z pohledu pochopení, že zákazník je pán. Ať už to zní jakkoli nadneseně – zákazník, účastník tréninku nebo kolega – je středobodem toho, co děláme. Učíme se pochopit jeho potřeby, pohnutky a nálady, hledáme optimální řešení pro všechny zúčastněné strany a těšíme se ze zpětné vazby, která nám pomáhá být lepší.

/en/file/img2499jpgimg_2499.jpg

Jak se podle Tebe změnilo vzdělávání dospělých v ČR v posledních letech?

Záleží na úhlu pohledu a také na oblasti vzdělávání, ve které působíme. Je pro naši firmu potěšující, že nás často klienti osloví již v průběhu identifikace potřeb. Vědí, co je pálí a hledají partnera na dlouhodobou, často i strategickou spolupráci. Díky útlumu podpory ze strany EU více přemýšlí o investici jako takové a hledají kvalitu. Na druhou stranu se musím pozastavit nad faktem, že v dnešní době může vzdělávat prakticky každý, a není stanoven žádný standard ani norma. Je to velmi zvláštní sledovat ten rozdíl v přístupu – své dítě bychom nikdy nenechali učit člověka bez pedagogické průpravy.

Co by mohlo změnit aktuální situaci, jak ji popisuješ?

Pesimisti by řekli, že pravděpodobný ekonomický útlum, který nás čeká. V roce 2008 ekonomická krize naopak vzdělávání z našeho pohledu pomohla, ale kdo ví, jakou hysterii zažijeme nyní. Mimo ta ekonomická témata bych velmi ocenila větší zapojení státu, firem, institucí i asociací do diskuze o kvalitě a udržitelnosti vzdělávání: Velmi by pomohlo táhnout za jeden provaz a přestat si házet klacky pod nohy. Bohužel je to koloritem i v jiných oborech, ale pořád doufám, že to není součást našeho DNA.

Zmiňuješ, že vzdělávat může každý a mluvíš i o tématu kvalitu. Jak se pozná skutečná kvalita vzdělávací instituce?

Jak jsem již říkala, klienti, kteří to myslí se vzděláváním vážně, hledají kvalitu. Často se o kvalitě mluví v souvislosti s dodavatelem, nicméně kvalitní vzdělávání je součinnost zadavatele a dodavatele. Nemůže to být pouze jednostranná záležitost. Pokud chceš slyšet můj názor na kvalitu dodavatele, shrnu to do pár bodů:

  • Jasné vymezení se na trhu vzdělávání – co děláme (oblasti, témata), co nás k tomu opravňuje (zkušenosti, certifikace).
  • Reference – ideálně konkrétní případové studie projektů, případně zahraniční zkušenosti.
  • Zastupitelnost – schopnost udržet dlouhodobou kvalitu.
  • Autenticita, opravdovost, uvěřitelnost.

A co kvalita lektora? Je zkouška podle NSK postačující?

Zkouškou NSK vše začíná, je to alespoň základní potvrzení schopnosti vnímat celou komplexitu přípravy vzdělávací aktivity. Jsem ráda, že alespoň toto je nám lektorům ze strany státu umožněno. Doufám, že u toho to neskončí. V tento moment je na lektorech samotných učit se celý život, být zvídaví, nechat se inspirovat, sdílet mezi sebou dobrou praxi s jedním jediným cílem – poskytnou účastníkům možnost posouvat se dál na svých osobních cestách.

Často jednáš se šéfy HR různých firem o nastavení rozvoje a vzdělávání pro jejich zaměstnance. Jak by měl být nastaven proces tvorby vzdělávání pro firmu, aby měl smysl?

Přizvat k tvorbě zadavatele potřeby. HR jsou často pouze zprostředkovateli potřeb a to je jejich práce, udělají prvotní výběr možných dodavatelů, podle parametrů shodujících se s firemní kulturou. Jakmile se začneme bavit o obsahu, rozsahu, časování, metodologii atd. je potřeba mluvit přímo se zadavatelem, který lépe vymezí, s čím bude spokojen. Pak je na dodavateli, zda umí potřebu vyřešit či nikoliv.

Kde to v tomto smyslu nejvíce „drhne“?

Setkáváme se s velmi kompetentními HR v tom pravém slova smyslu. To, co jim občas ještě chybí, je umět argumentovat dovnitř společnosti, že zadavatel musí být součástí nejen tvorby, ale také celého průběhu vzdělávání.  

/en/file/img7695jpgimg_7695.jpg

Na který vzdělávací projekt jsi nejvíce hrdá?

To je záludná otázka, jsem hrdá na všechny. I na ty, co se nepovedly, protože nás něco naučily. Ale to tě asi neuspokojí, že? Jsem hrdá na projekt, který děláme s nadnárodní strojírenskou společností, který byl zahájen v roce 2009 a od té doby spolu rosteme jak horizontálně, tak vertikálně. Začali jsme s jedním výrobním závodem na Slovensku a v dnešní době pracujeme s pěti závody na třech kontinentech a nejen na rozvoji měkkých dovedností, ale i na inovacích a odborných školeních. Stále je to krásná práce, která nás všechny baví.

Kterou zajímavou vzdělávací/rozvojovou aktivitu jsi v poslední době absolvovala?

Certifikaci SDI (Inventář silných stránek), je to úžasná metoda analýzy vnitřních hodnotových systémů, motivací a silných stránek. Metoda pracuje s tím, že nemáme žádné slabé stránky, pouze přehnané silné stránky. Jinými slovy, to že o sobě tvrdím, že jsem chaotik je jen nízká motivace naučit se být organizovanější. A to, že jsem detailista, může být vnímáno některými lidmi jako velmi rušivý element.


Ptal se: Tomáš Langer, expert EPALE

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn