chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE - Elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě

Blog

Nechci se učit

27/11/2019
od Kristýna Fantová
Jazyk: CS
Document available also in: EN RO ES EL PT PL HU DE FR FI

/cs/file/unwilling-learn-0Unwilling to learn

Unwilling to learn

 

Původně jsem chtěla sepsat své postřehy z Evropského týdnu odborných dovedností v Helsinkách (European Vocational Skills Week - EVSW). A potom se mi na jedné akci v Helsinkách stala velmi divná věc a rozhodla jsem se, že vám napíšu o ní.  

Začnu trochu ze široka: Pracuji v oblasti vzdělávání dospělých již 25 let a učení a vzdělávání je součástí mého života. Většina mého učení probíhá neformálně a informálně, což je skvělé. Vlastním placku od Platformy pro celoživotního vzdělávání (Lifelong Learning Platform), která říká: „Pořád se učím“.

Zpátky k akci na EVSW v Helsinkách: probíhala diskuse o dovednostech pro budoucnost (s velkým důrazem na digitalizaci, automatizaci a umělou inteligenci). V jednu chvíli jsme byli požádáni, abychom prostřednictvím svých chytrých telefonů dali najevo, do jaké míry si myslíme, že máme všechny nebo potřebných dovedností pro budoucnost. Odpověděla jsem, podobně jako mnoho ostatních, že mám částeční nebo některé z těch dovedností. A pak někdo řekl, jistě s nejlepším úmyslem, že my (a ti, kdo uvedli, že úplně postrádají dovednosti potřebné v budoucnosti) se budeme muset hodně učit, abychom byli připraveni na budoucí pracovní trh.

A tady se stala ta divná věc. Zažila jsem okamžitou a téměř fyzickou reakci na tu poslední větu. Konkrétně jsem chvíli nemohla popadnout dech a moje první myšlenka byla: „Ale já se nechci učit.“ a potom: „Moje budoucnost na pracovním trhu je omezená.“ (Je mi 55.) a nakonec: „Kdo má na takové věci čas?“. Zhrozila jsem se. Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem se nechtěla učit (stalo se, že jsem nechtěla jít do školy, ale to bylo něco úplně jiného). Moje první úvaha nad tou reakcí byla, že už směřuji do hrobu. Že už se blížím do věku, kdy lidé říkají, že už se nepotřebují učit nic nového – ti lidé, které se snažíme přesvědčit, že učení je užitečné, a že je to zábava.

Jenže to ve skutečnosti není pravda. Právě jsem začala navštěvovat kurz fotografování přírody, který potrvá dva roky. Uvažuji také nad kurzem o netopýrech (miluji netopýry). Mám také dlouhý seznam věcí, které bych ráda dělala (tedy informální učení) a naučila se, jakmile budu mít čas: přečíst si dílo Roberta Musila, naučit se rusky, pracovat jako dobrovolník (možná něco s netopýry?), naučit se mluvit dánsky a možná začít zpívat, poprvé od doby, kdy mi moje rodina celkem přesvědčivě řekla, že v životě neudržím tón, když mi bylo šest.

Proč jsem tedy měla takovou rychlou a silnou reakci? Po další úvaze jsem došla k závěru, že to způsobilo slovo „musíte“. Že to musíme dohnat. Že si musíme zlepšit dovednosti a naučit se nové dovednosti. Že musíme mít všechny ty nezbytné dovednosti. A odpověděla jsem si důrazným (i když jen pro sebe): „Ne, nemusím.“ Podobně jako mnoho dalších lidí toho mám hodně. Pracuji, cestuji, vyřizuji pochůzky, musím se zabývat otravnými věcmi jako je vyjednávání s pojišťovnami; snažím se cvičit, vařit zdravé jídlo, musím brát silně se bránící kočky k veterináři. Ten seznam je nekonečný, a jakmile vyřešíte jednu věc, vynoří se další. Již takto mi zbývá málo času na věci, které bych dělala nejradši: setkat se s přáteli, jít do kina nebo do divadla atd. Kam se mi má vejít to učení, které MUSÍM?

Najednou se učení dostalo na úroveň těch otravných věcí, které musím – pojištění, hypotéka, daňové přiznání, cvičení. A tak mi najednou bylo úplně jasné, jaké pocity v mnoha lidech vyvolává učení. Máme v životě spoustu povinností, nedávejte nám další úkol, který MUSÍME. A je to ještě horší, když nevidíte žádný užitek. Budu povýšen/a? Budu se moci ucházet o lepší práci? Existuje mnoho lidí, kteří nebudou mít z dalšího vzdělávání (okamžitý) užitek. Není se co divit, že reagují resolutním NE.

Když se přestanu zabývat svým osobním zážitkem, zde jsou mé racionálnější návrhy:

Pojďme změnit způsob, jakým hovoříme o odborném vzdělávání a školení a vzdělávání dospělých obecně. Přestaňme lidem říkat, že se musejí vzdělávat/školit, že si musejí zlepšovat dovednosti/získávat nové dovednosti. Pokud mluvíme o vzdělávání na pracovišti, pojďme mluvit o těch skvělých příležitostech, které dobře plánované vzdělávání přinese, a ne o tom, že „musíme udělat školení“. Vlastně, pojďme organizovat více školení na pracovišti v pracovní době, abychom zmenšili tlak na zaměstnance.  

Pojďme změnit důvody, které uvádíme, když mluvíme o tom, kolik radosti vzdělávání může přinést. Kolik existuje přínosů, i když nejsou finanční, že to není úkol, ale zajímavá aktivita, která stojí za to.

Pojďme si užívat a propagovat všechny různé způsoby učení.

Při učení můžete být šťastní.


Gina Ebner je generální tajemnicí Evropské asociace pro vzdělávání dospělých (European Association for the Education of Adults - EAEA), a také tematickou koordinátorkou EPALE pro podporu studujících.

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn
Refresh comments Enable auto refresh

Zobrazuje se 1 - 8 ze 8
  • Obrázek uživatele Petra Steiner, wba
    Dear Gina!

    Thanks so much for this article, I fully can unterstand what you mean. For me it seems to be a kind of pressure and its exhausting adults. What came into my mind, when you told about your experience is: isn´t it a question what we want (and have to) learn? ... More than just a question of whether we have to learn or not? Following this question it becomes important to think about our opportunity and freedom to choose, what we want to learn and which subject we would rather like to leave out. Many topics concerning every day management and "digitalisation" seem to not allow freedom of choice. Or is it possible to shape this external pressure als Community of adult educators?
    Best regards and a successfull 2020!
    Petra H. Steiner, Austria
  • Obrázek uživatele Halmos-Németh Ágnes
    Most ébredtem rá, hogy legtöbbször engem is a KELL zavart és zavar. Persze előfordul sokszor olyan is, amikor a kell címszó alatt elkezd érdekelni az, amit meg kell tanulnom és meg kell csinálnom a kell-en belül. Ugyanakkor azt gondolom, hogy egy bizonyos kor felett (szerencséseknek ehhez nem kell bizonyos kor) tényleg akkor okoz igazi örömöt a tanulás, ha az belső indíttatásból jön, azzal kezdek el foglalkozni, ami igazán érdekel, de eddig nem tehettem meg, hogy erre időt szakítsak. Akkor biztosan nagyon felszabadító lehet elhagyni a KELL-eket és válik igazi élménnyé a tanulás. A legjobb viszont az lenne, ha már a gyerekkortól megtanulnánk az örömtanulást. 
  • Obrázek uživatele Claudio MARQUES
    Je ne sais pas si je suis d'accord avec l'idée de ne pas vouloir apprendre. Je pense que c'est même impossible. Je pense qu'on aime tous apprendre car on pense. Les connaissances rentrent tous les jours dans notre vie. Pour moi apprendre c'est ma manière d'être avec moi et le monde mais nous sommes bien-sûrs tous différents. L'apprentissage peut-être récréatif, social, culturel ou technique mais je pense que tout apprentissage est important. 
    Obliger à apprendre, non? C'est comme obliger à manger.
  • Obrázek uživatele Marzena Woch

    W dzisiejszych czasach coraz mniej ludzi chce się uczyć, już dzieci od najmłodszych lat okazują niechęć do nauki. 
    Przyczyn może być wiele, jedni gonią za kariera, pieniędzmi, inni zniechęcają się w szkołach, przez forme prowadzonych zajęć, podejścia nauczyciela do ucznia. 
    Z kolei też brak checi do nauki wynika z naszego lenistwa, niechęci, również z przykładu znajomych, rodziny, którzy po skończeniu studiów nie potrafia znaleźć pracy w danym zawodzie. 
    Nauka jest ważnym elementem każdego z nas, uczy nas życia, pracy, relacji międzyludzkich, warto mimo wszystko uczyć się, i zdobywać nowe doświadczenia.
  • Obrázek uživatele Krisztina Kotlárné Varga
    Köszönöm a cikket, frissitő élmény volt olvasni. Ahogy a gyerekek is egyre kevésbé szívlelik, hogy megmondják nekik, hogy mit KELL csinálniuk, úgy a felnőtekre ez hatványozottan igaz. A prespektíva váltás, az új csomagolás lehetne egy jó megoldás erre, ahogy Ön ezt írja. Köszönöm!
  • Obrázek uživatele EPALE SK
    Dear Gina, 

    thank you for this article. We face it everyday and should be aware of this kind of "selling" adult learning almost exclusively in the context of labor market. Values, joy, personal fulfillment, social contacts and much more is what we also need to stress about further learning. And we often don´t.
  • Obrázek uživatele Katrin Echtermeyer
    Many thanks for the very personal insight. I think this kind of self-reflection is very important in education in general and in adult education in particular. This is not about "us" (the teachers) on the one hand and "the others" (the learners) on the other. We are all the "adults" to whom adult education is directed. If we reflect on what causes contradiction in us, we can avoid it for our offers - no MUST in connection with learning, for example. If we reflect on what appeals to us, what arouses our curiosity, what makes us want to learn, then we know better what is interesting for others. Certainly not for everyone, but for some more.
  • Obrázek uživatele Anastasija Kravcenoka
    Pilnībā piekritu par to, ka mācīšanās jābūt interesantai un aizraujošai aktivitātei, tad cilvēki mācīsies arī papildus, viņus nevien nespiedīs to darīt, bet viņi to darīs paši! Tas ir pats galvenais.