Stručný životopis 

Jsem učitelka angličtiny s více než 20 lety zkušeností s výukou dětí a hlavně dospělých. Žiji v Praze, ale měla jsem to štěstí strávit nějaký čas ve Velké Británii, USA a Finsku. V současné době učím na  ČVUT v Praze a v Jazykovém centru Akademie věd. Nedávno jsem se také začala věnovat psaní a výuce psaní.

Můj příběh

Díky grantu Erasmus+, oblast vzdělávání dospělých, jsem se mohla zúčastnit dvoutýdenního kurzu pro učitele anglického jazyka v University College of Cork v Irsku. Jeho štědrost mi umožnila poznat i velkou část Irska a seznámit se s jeho historií, kulturou a především lidmi. Hlavní náplní pobytu byly lekce na univerzitě, ale ukázalo se, že stejně cenné byly moje osobní zkušenosti mimo třídu.
Kurz se věnoval novým přístupům k výuce jazyka, které byly rozděleny do jednotlivých dní podle dovedností. Dozvěděli jsme se o nových možnostech využití online prostředí a jeho zařazení do výuky i o nejnovějších přístupech k učení, ze kterých mě nejvíc zaujalo využitý výsledků výzkumu korpusové lingvistiky v oblasti rozšiřování slovní zásoby.

Studenti se seznamují s celými "stavebními bloky", které mohou okamžitě použít, aniž by je museli rozebírat na jednotlivé cihly.

Tento přístup k rozšiřování slovní zásoby pomáhá studentům převzít odpovědnost za svoje učení a posiluje jejich autonomii, neboť jim ukazuje, jak využívat autentické texty, se kterými se setkávají v práci či ve svém volném čase, k rozšíření relevantní slovní zásoby, aniž by znali význam každé složky dané fráze.

Učí se všímat si komunikačního kontextu, registru a dalších složek jazykového projevu, které jsou ve finálním důsledky pro úspěšnou komunikaci důležitější než správný slovesný čas.

To, že stavební bloky mohou používat jako celky a nemusí přemýšlet nad jejich jednotlivými složkami, případně gramatickými tvary, usnadňuje jazykový projev a posiluje sebevědomí. Mám pocit, že zejména pro dospělé, kteří jsou často odborníky ve svém oboru, v práci i v životě zaujímají vedoucí pozici a většinou „vědí, co dělají", je těžké pouštět se na tenký led a vydávat se do nejistoty. Proto je jedním z hlavních úkolů pro vzdělavatele dospělých nejen navodit přátelskou a bezpečnou atmosféru v hodině, ale hlavně studenty vybavit nástroji a technikami, které jim pomohou cítit se sebejistý a samostatný. A to je, oč tu běží.

Během své téměř 15-ti leté praxe učitelky anglického jazyka u dospělých pozoruji dvě hlavní překážky učení: jednak jejich nejistotu v oblasti porozumění textu či mluvenému projevu a jednak ostýchavost a váhavost jejich vlastní produkce.

Během pobytu v Irsku jsem při prvním setkání s irskou angličtinou zažila jejich pocity na vlastní kůži. A to je dobře! Už spoustu let se mi nestalo, že bych někomu nerozuměla, nebo že by někdo nerozuměl mně. A najednou to tak bylo. Musela jsem si uvědomit, že zdrojem neporozumění není moje neznalost jazyka, ale souhra různých okolností, které zažíváme i při používání rodného jazyka, jen jim nepřikládáme takovou váhu, protože je vnímáme jako naprosto přirozenou součást komunikace. Uvědomila jsem si, že komunikační kontext je něco, čemu ve výuce věnuji minimální prostor a že budu muset najít způsoby, jak na něj studenty upozornit a připravit, protože to může společně s jazykovou vybaveností pomoci posílit jejich sebevědomí a dodat jistotu jejich jazykovému projevu.

Když přemýšlím o vzdělávání dospělých, uvědomuji si, že jde o obsah, nové dovednosti, zvyšování kvalifikace a konkurenceschopnosti na trhu práce, ale zároveň o podporu a umožnění převzetí odpovědnosti za učení, o studentskou autonomii, a především o sebejistotu a bezpečí, což se jen těžko naučíme z knih. Proto jsem velmi vděčná, že jsem díky Erasmu+ mohla vyrazit se svou kůží na trh.