chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE

Elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě

 
 

Blog

Abychom mohli vyžadovat aktivitu, musíme nejdříve porozumět pasivitě

08/08/2019
by Daniela Krtičková
Jazyk: CS
Document available also in: PL FR DE RO

Je zajisté frustrující, pokud po mnoha hodinách práce, po mnoha emocích, investovaném času a vynaložených prostředcích vyjde najevo, že naše kulturní, sociální a vzdělávací nabídky nepřitahují skoro žádnou pozornost účastníků a odezva na početná pozvání je slabá. V takovém případě dochází k tomu, že si stěžujeme na pasivitu dospělých. Nabídky jsou samozřejmě mnohostranné, zajímavé a profesionální. Jen někdy prostě chybí zájem.

Abychom podpořili aktivitu dospělých, často se vyplatí seznámit se s účinky a různými formami pasivity. Být aktivní je něco přirozeného. Toto chování pramení z osobních zájmů, potřeb a nároků. Pasivita znamená ústup, rezignaci a stagnaci. Existují jistě situace, ve kterých se dospělým nevyplatí být aktivní, kdy se nevyplatí se namáhat nebo dokonce podstupovat riziko. Ne každý má spojenou představu začít se vzdělávat  sám nebo ve skupině a být aktivní s pozitivním výsledkem. V tomto příspěvku bych chtěla předvést několik forem pasivity, které mohou být nápomocné, když bychom chtěli interpretovat chybějící nebo omezené aktivity některých dospělých.

 O pasivitě na základě znechucení se dá mluvit, pokud jsme konfrontování  přespřílišnou nabídkou. Někdy dochází k tomu, že místní instituce nabízejí tolik představení, projektů nebo různých workshopů, že je jimi cílová skupina doslova zavalena. Hyperaktivita způsobuje, že nemáme vůbec čas na  reflexi, na radost ze zážitku nebo jednoduše na odpočinek. Uhánění od jedné aktivity ke druhé vede časem k tomu, že dojde ke zpomalení, protože chceme získat odstup a chceme si odpočinout. Pokud existuje čas na aktivity, musí bezpodmínečně následovat čas a prostor na „nicnedělání“, musí být čas na zpracování dojmů, zkušeností a emocí. Pasivita na základě přesycenosti je často k vidění na různých školeních. Některé pracovní skupiny jsou „nadměrně proškolovány, protože je po nich neustále vyžadováno rozšiřování kvalifikací a kompetencí. Někdy dokonce i ty nejprofesionálnější a nejatraktivnější vzdělávací nabídky nepřinášejí radost a potěšení. Příliš nabídek může pro některé znamenat těžší volbu. Není jednouché ocenit, která nabídka je opravdu atraktivní a užitečná, pokud musíme neustále procházet mnoho dalších možností.

Pasivita externě zaměřených lidí. Externě zaměřené osoby jsou často závislé na okolí, ostatních lidech, institucích a organizacích. Důležité přitom je, že je jejich chování  řízeno pochvalou a kritikou. Jsou tedy potom aktivní, pokud je k tomu někdo ponoukne. Je při tom bezvýznamné, pokud se toto děje pomocí metody cukru nebo biče. Důležité je, že se přitom jedná o externí podnět. Externě zaměření lidé nejsou aktivní sami od sebe. Někdo je musí povzbudit a ukázat jim výhody a nevýhody jejich nečinnosti.

Pasivita jako důsledek socializace. Pasivita a podlézavé chování  se dají naučit. Tuto školu podstupujeme v rámci socializace a výchovy. Někdy jsou projevy příliš direktivní: To pro tebe není. Nevykláněj se příliš z okna. Necpi se příliš dopředu. Buď raději zticha… Někdy zasáhne to naučené konkrétní místo nebo situaci: návštěva divadla, knihovny nebo opery, účast na workshopu a jiné druhy aktivit. Potom slyšíme následující: To není nic pro mě. Necítím se na takovém místě dobře. To prostředí je pro mě příliš „nóbl“… Obranou proti těmto dlouholetým a někdy zcela upevněným argumentům jsou nové pozitivní zkušenosti. Potíž spočívá v tom, abychom tyto osoby postrčili k prvnímu kroku…

 

Pasivita jako charakterový znak. U některých lidí může pasivita, neuchopení iniciativy a neaktivnost být charakterovým znakem. Může se přitom jednat o individuální životní filozofii, ale existují také skupiny, kde jsou vzorce chování jako konformismus, podlézavost a poslušnost brány jako cenné charakterové vlastnosti, jsou odměňovány a posilovány. V takovém případě budeme aktivní jen tehdy, pokud nás k tomu někdo vyzve, podpoří nás, dodá nám odvahu. Lidé, kteří považují pasivitu a omezenost za cenné charakterové vlastnosti, nikdy nebudou aktivní ze své vlastní vůle. Právě takové skupiny často vyžadují, abychom je nechali v klidu.

Pasivita jako následek naučené bezradnosti. Zde se jedná o známý mechanismus, který popsal Martin Seligman. Pokud někdo zažije, že jeho dosavadní chování nemělo pozitivní efekt nebo ještě hůře, že situaci dokonce zhoršilo, pak tedy nemá žádný důvod v něm pokračovat nebo hledat další řešení. Takový postoj může člověka přesvědčit i o tom, že na situaci nemá žádný vliv, nemůže ji tedy nijakým způsobem kontrolovat. Důležitou roli při vzniku tohoto druhu pasivity hrají právě zkušenosti.

Nejedná se zde o uzavřený katalog možných druhů pasivity. Všechny, kteří se o tento fenomén zajímají, bych chtěla odkázat na velmi inspirující článek od Wojciecha Poznańskiho s názvem „O některých možných principech a mechanismech sociální pasivity“ [1]. Pochopení mechanismů s ohledem na aktivitu může být dobrým základem pro přípravu inspirativních projektů. Správná diagnóza zvyšuje vždy jistotu plánované nabídky. Pochopení pro pasivitu umožňuje také adekvátní odstup, abychom mohli správně vyhodnotit úspěch či neúspěch našich předsevzetí. Ne vše ale závisí jen na nás. Někdy se nechceme nebo prostě nemůžeme správně angažovat.

 

 

[1] W. Poznaniak (1999). O niektórych przyczynach i mechanizmach bierności społecznej. In: H. Sęk und S. Kowalik (Hg.), Psychologiczne konteksty problemów społecznych. Poznań: Humaniora.

 

***

Dr. habil. Małgorzata Rosalska pedagožka, odborná poradkyně, vědecká pracovnice na Institutu pro celoživotní učení a odborné poradenství na Fakultě pro pedagogická studia na Adam – Mickiewicz univerzitě Poznań. Je specialistkou v oboru odborného kariérního poradenství, politiky pracovního trhu, vzdělávání dospělých a politiky vzdělávání. Je takéambasadorkou EPALE.

 

 

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn