chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE - Elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě

Blog

Sedm tipů, jak jednoduše vystavět vyučovací hodinu pomocí mobilního telefonu tak, aby vypadala profesionálně

19/12/2019
od Daniela Krtičková
Jazyk: CS
Document available also in: PL FR IT DE

Ti, kteří již mají za sebou svůj debut s kamerou, si jistě vzpomínají na to, jak stresující zkušenost to byla. Zdálo se jim to zvláštní a nepřirozené. Žádný div – pokud se musíme postavit před objektiv a ještě jsme nuceni vyprávět „něco chytrého z hlavy“, není to to nejpříjemnější. A pokud nepatříme k těm několika málo procentům lidí, kteří jsou před kamerou přirození  a nepatříme k těm,  kteří na kameře vypadají dobře (takovým lidem se přezdívá „mediální zvířata“),  potom potřebujeme odpovídající přípravu a plán.

  

/cs/file/feliperizo-co-heart-made-327591-unsplashjpgfeliperizo-co-heart-made-327591-unsplash.jpg

Photo by feliperizo.co | heart made on Unsplash

 

Ti, kteří již mají za sebou svůj debut s kamerou, si jistě vzpomínají na to, jak stresující zkušenost to byla. Zdálo se jim to zvláštní a nepřirozené. Žádný div – pokud se musíme postavit před objektiv a ještě jsme nuceni vyprávět „něco chytrého z hlavy“, není to to nejpříjemnější. A pokud nepatříme k těm několika málo procentům lidí, kteří jsou před kamerou přirození  a nepatříme k těm,  kteří na kameře vypadají dobře (takovým lidem se přezdívá „mediální zvířata“),  potom potřebujeme odpovídající přípravu a plán.

 

Je těžké utéct těmto výzvám, když jsou v dnešní době kamery skoro všude  a videa se stala prostředky vyjadřování a jsou rozšířena stejně jako psaná forma vyjadřování. Pokud pomyslíme na nabízené online školení nebo MOOC – kurzy na stávajících vzdělávacích platformách, potom máme před očima obraz mluvícího člověka.

Zaměřme se dnes na něco, co je pro všechny přístupné jak svojí jednoduchostí, tak i technicky. Poté, co jste si přečetli tento úvod, můžete klidně vstát od vašeho psacího stolu a odejít.

 

Někdo, kdo pomáhá!

Možná to bude znít banálně, ale pokus nafilmovat sám sebe je za normální situace poměrně krkolomný. Přinejmenším než se z toho stane rutina. Nejprve nevidíme, co je zachyceno, protože je kamera v telefonu umístěna tak, aby musela být před spuštěním otočena obrazovka na druhou stranu. Díky tomu není možné nastavit výřez obrazu a parametry. V praxi to znamená to, že musíme experimentovat. Po několika neúspěšných pokusech o nastavení telefonu, můžeme lehce ztratit prvotní nadšení.

Nějaká důvěryhodná osoba nebude jen našima očima, nýbrž také bude naším druhým režisérem. Dvě hlavy jsou lepší než jedna. Už jsem se několikrát přesvědčil o tom, že je lepší naslouchat těm, které jsem původně poprosil jen o držení kamery. A konečně taková osoba může fungovat také jako náš stativ. Není to sice to nejlepší řešení, ale filmování bude díky tomu řízené na dálku. Na začátku naší cesty filmováním nám zcela jistě chybí správné doplňky, neboť ještě nevíme, co budeme potřebovat a kolik to bude stát. Také proto je asistent nebo asistentka nezbytná.

 

Klid na natáčení!

Pojďme nyní k výběru natáčecího místa. A zde dochází k překvapení. Měli bychom si toto místo vybrat především na základě akustických podmínek. Musíme si vybrat místo, které je dostatečně klidné, aby mohl být zachycen náš hlas na té nejpříhodnější úrovni. Vycházím z toho, že v současné době ještě nedisponujeme znalostmi o nějakém rozvinutějším akustickém příslušenství, jako jsou mikrofony nebo nahrávací zařízení. Místo by mělo být klidné, ale také se nesmí jednat o nějakou komoru na košťata. Malé a klaustrofobické místnosti totiž neztěžují jen logistiku, ale mají také sklon odrážet zvuk. Nejlépe zatleskejme rukama a pokusme se všimnout si odrazu zvuku od stěn. Pokud tento odraz slyšíme, nejedná se o vhodný malý prostor. Přes zdánlivý klid bychom se museli při mluvení velmi namáhat a stejně by byl výsledný efekt nedostatečný. Takže musíme nejprve náš natáčecí prostor slyšet.

Filmy jsou závislé na světle!

V době přenosu digitálních stop ztratil vztah světlo – film něco málo ze svého významu. V praxi to ale stále ještě hraje velkou roli. Natáčení není vlastně nic jiného než hra se světlem. V tomto případě představuje elektronický matrix za čočkou promítací plátno. Musíme si tedy vybrat prostor tak, abychom mohli co nejlépe využít potenciálu světla ke svému prospěchu. Především musíme sami sebe nebo lépe řečeno náš obličej zesvětlit, aby byl snímatelný z pozadí. Proto hledáme místo, na kterém bude světlo dopadat na  naši osobu. Nejdůležitější je, aby se to dělo rovnoměrně. Zvláštní pozornost věnujme povaze stínů, které mohou na našem obličeji působit komicky a nepřirozeně – tady je pomoc nějaké další osoby, která pozoruje obraz z vnějšku, nezastupitelná. Stává se, že některé nápady fungují dobře, ale po nějakých úpravách jsou důvodem k neúspěchu. Například je normálně dobré stát před nějakým oknem. V některé situaci dopadá přirozené světlo přímo na mluvčího a problém osvětlení je vyřešen. Musíme ale dávat pozor také na to, že se zde nejedná o sluneční paprsky, které přímo dopadají na obličej a že světlo může být tak intenzívní, že přivádí našeho představitele k mrkání. Co se může stát? Později nebo dříve přijde každý na nápad postavit se k oknu ze strany a využít zajímavý výřez obrazu. Problém přitom ale je, že osvětlený obličej je na jedné straně přesvícený a na druhé straně zůstane neosvětlený. Takto natočený materiál je vhodný k vyhození.

 

Prostor respektive pozadí

Skoro hned při výběru prostředí natáčení přichází otázka, co by se mělo nacházet za osobou, která bude natáčena. Měli bychom se vyvarovat rovnoměrných stěn v žádném případě se nesmíme dotýkat stěn lopatkami. Známe přísloví „postavit někoho ke stěně“, kterým je myšlena situace, která je pro nás nevýhodná. Pokud se takto postavíme, vypadá to tak, jako bychom stáli před nějakým střeleckým komandem – strach a nedostatek sebedůvěry bude patrný při každém pohybu obličeje nebo při každém gestu, i když se budeme sebevíce snažit. Pozadí pro natáčení může tvořit prostor a to je taky ta nejvhodnější situace. Někdy je obtížné shodnout se na předchozích bodech, ale čím více každý kameraman hledá  vhodné pozadí, tím více pružný bude konečný obraz. Pokud se někde v blízkosti nachází otevřený prostor, nějaká chodba nebo předsíň, je to velmi dobře. Tento prvek přípravy bychom měli brát opravdu vážně, protože se z toho potom dá poznat, zda se jedná o nahodilý film nebo o film, který byl pečlivě naplánovaný.

 

Správnost

Již máme asistenta nebo asistentku. Společně jsme vybrali nějaký vhodný prostor pro natáčení. Nyní je čas podívat se krátce na kameru. Jdeme do nastavení a přesvědčíme se především, že maximální obrazové a zvukové parametry jsou správně vybrány. V telefonech jsou většinou zapnuty standardní limity, aby se předešlo nadměrnému vybíjení baterie během natáčení a šetřilo se místo na interním uložišti, například využitím paměťových karet. V konečném důsledku vypadají nahrávky velmi průměrně, ačkoliv naše smartphony vypadají „na papíře“ skvěle. Pokud má telefon možnost natáčet v rozlišení 4K, potom této možnosti můžeme využít. Každopádně já navrhuji, abychom to nejdříve vyzkoušeli. Vezměte si stejný obraz ve 4K a 1080p (FHD). Může se totiž stát, že full HD přijímač, který je čtyřikrát menší, může být mnohem lepší. Výsledek je vidět až teprve při zpracování videa. Toto je stejný případ, protože mnoho zařízení umožňuje 4K příjem na úkor kvality. Také optika má své limity. Nepatrná změna obrazu v telefonu není možná dostatečná k tomu, abychom si mohli hrát s obrazem a světlem.

Při plánování zpracování bychom měli mít na paměti, že natáčení je stejně možné i bez  1080p (FHD) rozlišení. Proč tedy riskovat 4K rozlišení? Pokud máme čtyřikrát větší data, potom si můžeme dovolit digitální přiblížení při zpracování videa, protože to pro obraz není žádná ztráta, to znamená, že digitální zoom není poznatelný. Tím je umožněno přibližování a oddalování obrazu pouze telefonem. To nevytváří konečný film pouze bohatším, ale umožňuje to také blíže maskovat chyby při prezentaci díky chytrému střihu.

Nastavení kamery v telefonu by se mělo také týkat nastavení zvuku, na což se často zapomíná. Ne vždy dovoluje telefon nastavení citlivosti mikrofonu. Pokud je ale tako funkce k dispozici, potom by měla být v každém případě využita v praxi.

 

 

Podpora pro mluvčího

Jakmile stojíme před kamerou, dochází k poslednímu dilematu – mluvit zpaměti nebo číst text z papíru? Normálně k takovým pochybnostem dochází dříve už třeba během přípravy, ale pokud k tomu dojde, je možné ještě toto rozhodnutí nechat na později. Mluvení zpaměti je pro příjemce nejlepší a nejpřirozenější způsob komunikace. Vyžaduje ale odpovídající přípravu. Při natáčení větších částí materiálů, především při odborných projevech, se pokoušejí autoři využít všelijaké pomocné technické materiály. A tak je možné umístit plakáty s textem  nahoru, dolů nebo na stranu od kamery. Samotná myšlenka není špatná, ale je mnohokrát lepší mít po ruce nějaký lísteček s nápovědou, abychom se na něho mohli nenápadně podívat během natáčení. Problémy nastávají, pokud se snažíme tyto materiály přečíst. Myšlenka napsat si celý text není z různých důvodů nebezpečná. Napsání dobře znějícího textu, který se dá pěkně přednášet, je velmi těžké a vyžaduje určité zkušenosti. Normálně potřebujeme méně času na solidní přípravu a právě na to bychom se měli soustředit. Učební pomůcky jsou dobré do té míry, pokud nám umožňují vyvarovat se chyb (a právě na základě stresu jsme náchylní se přeřekávat, zaměňovat data a fakta a takové chyby by mohly zničit celý film). Příprava má ještě jednu velkou výhodu: umožňuje nám pečlivě si natáčení naplánovat. Pokud vycházíme z toho, že v jednom okamžiku dostává divák mnoho informací najednou, můžeme využít různé podnadpisy a tabulky (samozřejmě během zpracování). Toto vyžaduje naprosto přesné plánování střihů obrazů během natáčení. Jeden z mých úzkých spolupracovníků, úžasný kameraman a střihač říká, že zpracování začíná již během psaní scénáře. A v tom spočívá mnoho pravdy. Na závěr ještě jedna připomínka, která mnohé překvapí:

 

 Jděte na toaletu

Zní to banálně? No, já tomu věnuji samostatnou část, protože to má velký vliv na konečný výsledek. Vyplatí se podívat se naposledy na účes a na oblečení a v případě mužů je dobré umýt si obličej vodou. Při takovém natáčení jsme zpravidla vzdáleni profesionálnímu vizážistovi, což nás ale neomlouvá od pořádné úpravy zevnějšku, abychom se před kamerou přiměřeně prezentovali. Trocha studené vody neosvěží jen náš zevnějšek. Pomáhá nám také nově se na natáčení soustředit. Kromě toho je chůze na toaletu poslední příležitostí k přemýšlení o našich očekáváních, které jsme si stanovili. Nic nezkazí natáčení tak jako lesknoucí se čelo nebo trčící vlasy v předem perfektně připraveném záběru. I když natáčíme na mobilní telefon a víme, že náš film nebude soutěžit v oscarovém klání v kategorii „nejlepší kamera“, přesto nesmíme všechno na poslední chvíli zkazit. Já doufám, že těchto sedm tipů vám může ulehčit první natáčení. Já sám jako EPALE velvyslanec pomáhám rád přímo a osobně. Potkejme se tedy na platformě „Praktikergemeinschaft“- tam se těším na přímý kontakt s vámi a velmi rád vám pomohu.

 

Piotr Marczuga – už deset let se zabývá využitím nových technologií ve vzdělávání dospělých. Rozvíjí a v různých organizacích uvádí do praxe řešení na bázích technologií, které v sobě spojují moderní marketing a vzdělávání. Je spoluautor učebnic o webinářích, Weccastech, Knowledge Pills a jiných. Kromě toho je metodikem, autorem školení k využití multimédií ve vzdělávání a v obchodu a je autorem různých veřejných prohlášení na toto téma. Vede Digital Knowledge Lab, multimediální studio pro produkci vzdělávacích obsahů v Polsku, které pracuje v rámci ekologického systému Digital Knowledge Village. Jeho odborným posláním je odstraňování technologických bariér pro všechny, kteří mají ambice učit ostatní, aby došlo k vytvoření společnosti, která bude umět využít nástrojů, které nás obklopují.

 

 

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn
Refresh comments Enable auto refresh

Zobrazuje se 1 - 1 ze 1
  • Obrázek uživatele Monika Gromadzka
    dzięki za tę krótką, ale bardzo przydatną instrukcję. Jestem właśnie na etapie nagrywania pierwszych, krótkich filmików dla moich studentów. Dlatego mam wrażenie, że twój tekst padł na bardzo podatny grunt. Szczególnie kwestia tła i punkt Wizyta w... toalecie :) Moje dwa pierwsze filmiki były do skasowania, bo w pierwszym nie zobaczyłam, że ponad moją głową, na półce stała oparta o książki koperta, z dokładnym adresem (jakoś nie chcę, żeby osoby oglądające  filmiki znały mój adres). Po nagraniu drugiego filmiku zauważyłam, że mam tylko jeden kolczyk. Jeden zdjęłam wcześniej i zapomniałam o drugim, który radośnie dyndał przez 14 minut nagrania :) Przejrzenie sie w lustrze pewnie załatwiłoby sprawę i nie byłoby problemu. No cóż, uczę się. Mam nadzieję, że dzięki twoim instrukcjom kilku błędów nie popełnię!