chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE - Електронна платформа за учене на възрастни в Европа

Отдел с новини

Stručná zpráva Cedefopu: Začleňování „neviditelných“ mladých a dospělých

30/01/2020
от Martin Dobeš
Език: CS

Stručná zpráva Cedefopu představuje příklady dobré praxe a hlavní evropské iniciativy zaměřené na začlenění sociálně vyloučených mladistvých a dospělých do společnosti a na trhu práce.

 

 

Nízká kvalifikace, odchod ze vzdělávání a dlouhodobá nezaměstnanost jsou navzájem propojené jevy, které se v průběhu života často kumulují. Nezdary v raném dětství a promarněné šance ve školním i pozdějším věku mohou jedince dovést až k sociálnímu vyloučení, které přináší další vážné následky. V případě, že si daní jednici nejsou schopni osvojit adekvátní měkké a odborné dovednosti, může dojít ke snížení vlastních očekávání. Tito lidé často nevědí, jak si hledat práci a ucházet se o ni, jsou často ve stresu, který je způsoben finančním, sociálním tlakem nebo tlakem ze strany rodiny. Stále častěji bojují s dlouhými obdobími, kdy jsou nezaměstnaní, přetrvává u nich nízká míra dosaženého vzdělání, což může vést až k psychickým a fyzickým problémům.[1]
 
Napříč Evropou vznikla celá řada konkrétních národních opatření, která mají za cíl pomoci právě těmto jedincům, kteří „vyklouzli“ ze systému standardního vzdělávání a opatření politik zaměstnanosti.[2] Pro jedince bez základních dovedností potřebných pro život a práci je nutné vytvořit ucelené strategie, v rámci kterých jim jsou poskytnuty primárně zdravotní, sociální a psychologické služby. Běžná opatření spojená se zaměstnaností, jako například pomoc při hledání práce nebo odborného vzdělávání, jsou pak realizována až v poslední fázi integračního procesu.
 
Evropské prostředky
 
Na evropské úrovni existují tři základní iniciativy podporující začleňování ohrožených osob: Youth guarantee (Záruka pro mladé)[3], Upskilling pathways for adults (Získávání nových dovedností – nové příležitosti pro dospělé)[4] a Doporučení Rady o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných na trhu práce[5]. Podoba a rozsah služeb se však v jednotlivých zemích EU liší. Cedefop proto ve spolupráci se ReferNetem, svou sítí národních expertů, vypracoval řadu zpráv popisujících programy a služby poskytované v jednotlivých členských zemích EU. Řada z těchto služeb je spolufinancovaná Evropským sociálním fondem (ESF). Jednotlivé projekty jsou velmi různorodé, což dokládá flexibilitu a pružnost mechanismu financování. Podpora ze strany ESF zahrnuje přípravu administrativních a odborných pracovníků, chod podpůrných center, aktivity rozvíjející síťování, tvorbu metodologií a dokumentace. V některých případech jsou finanční zdroje řízeny centrálně a přiděleny jednotlivým obcím. V jiných byly vypsány výzvy na poskytnutí podpůrných služeb na regionální nebo lokální úrovni a o podporu se mohou ucházet veřejné nebo občanské organizace. V posledních letech využívají členské země EU zdroje pro financování svých reintegračních opatření stále více z iniciativy Záruka pro mladé.    
 
Osvěta o dalším vzdělávání
 
Byla vytvořena řada struktur, které se snaží zachytit ohrožené mladé lidi. Dánsko má například zhruba 100 speciálních škol, tzv. „production schools“, které nabízejí vzdělávání orientované na výuku na pracovišti a komplexní podporu pro mladé do 25 let. V rámci těchto škol si mohou mladí lidé osvojit základní a odborné dovednosti.[6] V Německu a Rakousku byly založeny podobné školy (Produktionschulen). V Rakousku jsou tyto školy součástí celonárodní sítě podporující mladé, která byla pilotně testována rakouským ministerstvem sociálních věcí za finanční podpory ESF a Záruky pro mladé. Tu můžeme chápat jako zastřešující iniciativu podporující různá opatření, mezi která patří například síťování skupin mladých, poskytování poradenských služeb, koučink, rozvoj základních dovedností, odborné vzdělávání a praxe na pracovišti.
 
V politikách jednotlivých členských států se pouze ojediněle objevují témata dlouhodobé nezaměstnanosti a problémů s ní spojených. Napříč Evropou je běžné, že se registrovaným, dlouhodobě nezaměstnaným nikdo nevěnuje poté, co bez úspěchu absolvují některá z aktivizačních opatření. Z mnoha národních právních předpisů vyplývá, že lidé, kteří nemohou pracovat, dostávají nižší podporu nebo ztratí možnost účastnit se aktivizačních opatření. Podíváme-li se na ty, kteří jsou na tom z hlediska sociálního vyloučení ještě hůře, osoby neregistrované u veřejných služeb zaměstnanosti nebo osoby, které lze pouze obtížně kontaktovat, musíme konstatovat, že je jim věnována ještě menší pozornost. Je běžné, že vyhledávání a aktivizaci takových dospělých mají na starosti neziskové organizace, které různou měrou podporuje veřejná správa. Česká republika se snažila prostřednictvím pilotního projektu Goal, financovaného z programu Erasmus+, vybudovat a posílit kariérové poradenství a podporu pro dospělé nezaměstnané, se kterými lze pouze obtížně navázat kontakt. Poradenské služby pak byly integrovány do národního systému odborného vzdělávání a systému pro validaci.[7] Ve španělském regionu Extremadura byly do procesu integrace zapojeny organizace najaté státem. Jejich úkolem bylo přesvědčit dlouhodobě nezaměstnané, aby se zaregistrovali u regionálních úřadů práce, kde získají možnost poradenství a dalšího vzdělávání.
 
Podpora funguje nejlépe na lokální úrovni
 
Mají-li být opatření efektivní, musejí být zakotvena v národních strategiích. Další nezbytnou podmínkou je jasně definovat cílové skupiny. Meziresortní spolupráce a vícezdrojové financování se nejlépe plánuje centrálně, pro vlastní realizaci opatření je však nejvýhodnější koordinace na regionální nebo lokální úrovni. Ideální je to, když koordinaci zajišťují přímo obce, to je však velmi obtížné, neboť právě ty řeší celou řadu jiných témat a problémů a mají omezené zdroje.
 
Finská národní legislativa týkající se podpory a vzdělávání mladých explicitně definuje opatření vedoucí k začleňování, obce mají k dispozici technické a finanční zdroje pro zajištění takovýchto opatření, ale i pro koordinaci činnosti různých organizací a institucí: veřejných služeb zaměstnanosti, sociálních a zdravotních služeb a služeb pro mladé, neziskových společností a škol. Zpravidla také hrají roli zprostředkovatele při zahajování spolupráce s lokálními zaměstnavateli, kteří chtějí poskytovat mentoring a výukové programy zaměřené na učení se na pracovišti. Zodpovědnost obcí za aktivní pomoc při začleňování může být daná zákonem, jako tomu je například ve Švédsku. Je běžné, že centralizované služby, které využívají jedno správní místo (tzv. one-stop-shop) pro zajištění svých služeb, využívají obecní zařízení a personál.
 
Například v Nizozemí (Amsterodamu) se mezioborové týmy zodpovědné za začleňování skládají z pracovníků institucí zajišťujících služby zaměstnanosti, ale také ze zaměstnanců obcí. Takzvané „kanceláře pro učení a práci“ poskytují mladým dospělým (23letým a starším) informace o možnostech, jak získat vzdělávání nebo validovat své dovednosti, nabízejí ale i zprostředkovatelské služby zaměstnavatelům.
 
V Lotyšsku existuje program s názvem Umět a dělat, řízený na úrovni měst a obcí, který je zaměřen na neregistrované jedince (tzv. NEETS: „Not in Education, Employment or Training“, tj. ty, kteří se neúčastní vzdělávání, odborné přípravy ani nejsou zaměstnaní). Tento projekt výraznou měrou podporuje i státní správa. Agentura pro mezinárodní programy pro mládež poskytuje prostředky, vzdělávání a poradenské služby pro manažery programu a mentory pracující na lokální úrovni, ale také jim pomáhá monitorovat nabízené služby.
 
Evaluace: nezbytná podmínka pro tvorbu politických opatření
 
Pravidelná evaluace opatření je zcela rozhodující. Díky ní je možné průběžně podporovat, identifikovat a dále rozvíjet úspěšné praktiky. Ve Finsku dochází běžně k hodnocení lokálních partnerství koordinovaných obcemi, nejlepší příklady dobré praxe v oblasti začleňování jsou pak zobecněny a využívány v celé zemi. V Rakousku jsou tzv. „Produktionsschulen“ hodnoceny s ohledem na zaměstnatelnost absolventů. Data jsou získávána rok po skončení vzdělávacího programu na základě kontaktů s bývalými žáky.
 
Hledání lidí v nouzi
 
Příklady dobré praxe ze Skandinávie, pobaltských republik a Nizozemska dokládají, že sdílení záznamů umožňuje rychlejší a účinnější opatření na lokální a regionální úrovni. Školní záznamy mohou pomoci identifikovat jedince, kteří jsou (potenciálně) ohroženi předčasným odchodem ze vzdělávání. Záznamy z institucí poskytujících sociální služby lze velmi dobře využívat při identifikaci ohrožených dospělých jedinců. Neziskové organizace mají také přístup k cenným informacím o znevýhodněných jedincích, včetně informací o tom, jak je lze kontaktovat, a to jak formálně, tak neformálně. V případě, že jsou tyto údaje aktuální a mají k nim přístup úřady na lokální a regionální úrovni nabízející podpůrné služby, je možné tyto údaje využít pro identifikování a navázání kontaktů s lidmi, kteří mohou využívat reintegrační programy. Výměna a využívání osobních údajů je nicméně velmi senzitivním tématem a je často limitována právními předpisy v oblasti ochrany soukromí. Důležitým krokem by proto měla být revize a zmírnění právních předpisů o ochraně soukromí, aniž by došlo k porušování základních občanských práv. Je nezbytné nastavit standardy definující formát a jednotnost dat, způsob, jakým budou data aktualizována, ale i podobu dohod o sdílení informací mezi jednotlivými službami.
 
Reintegrace – komplexní, proaktivní služba
 
Hledání a kontaktování lidí, kteří mohou být ve špatném psychickém nebo fyzickém stavu, jsou na okraji společnosti nebo jsou zapojeni do trestné činnosti, vyžaduje komplexní metody, aktivní využívání různých sítí, ale i zkušené odborníky. Jako velmi efektivní se osvědčily lokální sítě vytvořené službami pro mládež a neziskovými organizacemi, které přispívají k rychlému a neformálnímu přístupu k potenciálním uživatelům. V Lotyšsku se státní úřad práce snaží oslovit neregistrované jedince ve spolupráci s neziskovými organizacemi, které pomáhají vytipovat potenciální příjemce. Když daní jedinci souhlasí se zapojením do nabízených služeb, získají zdravotní kontrolu a psychologickou podporu, zároveň dojde i k ohodnocení jejich znalostí, dovedností a postojů. Účastníci jsou také motivováni, mohou využívat mentoring, poradenství a v případě potřeby získají i pomoc při léčení drogové závislosti. Hledání práce a kontakt se zaměstnavateli je většinou odložen až do té doby, kdy jsou účastníci připraveni.
 
Využívaní síly skupin: komunity a vzájemné učení
 
Lidé, kteří se vracejí do školy nebo práce, potřebují bezpečné prostředí plné podpory. Ve Španělsku koordinuje nezisková organizace tzv. „odrazové můstky pro zaměstnanost a sociální podnikání“.[8] Ve skupině si ohrožení jedinci s pomocí kouče zvyšují motivaci, sebevědomí a rozvíjejí své dovednosti. Účastníci jsou vedeni k tomu, aby sdíleli zkušenosti a spolupracovali s ostatními v rámci různých aktivit.
 
Sociální podnikání a komunitní společenství napomáhají integrovat dospělé do světa práce a vzdělávání. Polsko v nedávné době vytvořilo státem financovaná „sociální družstva“ (social cooperatives). Ty mohou vznikat spontánně nebo s pomocí neziskových organizací: minimálně polovina členů musí být ohrožena sociálním vyloučením. Družstva nabízejí své služby a produkty a rozvíjejí tak sociální a odborné dovednosti nezbytné při reintegraci. Družstva jsou velmi slibným příkladem dobré praxe, vykazují stoupající počet úspěšných případů, kdy došlo k začlenění jedinců na okraji společnosti, zdravotně postižených lidí nebo uprchlíků. Sociální družstva mohou dosáhnout vysoké míry autonomie a stát se úspěšným obchodním modelem.
 
Omezení a nové cesty
 
V celé Evropě vznikla celá řada různorodých úspěšných iniciativ a opatření týkajících se všech věkových skupin. Existuje tedy prostor pro vzájemné učení, například na téma, jak posílit vazby mezi politickými činiteli a odborníky z praxe při zavádění politických opatření. Dalším tématem by mohla být otázka, jak uvést v soulad národní priority a možnosti poskytované v rámci evropských iniciativ.
 
Opatření by měla zahrnovat mladistvé i dospělé a musejí se zaměřovat nejen na prevenci, ale i na rehabilitaci a reintegraci. V mnoha zemích ztrácejí lidé po určité době, nebo když překročí věkovou hranici daného programu, nárok na podporu. Jakmile se lidé ztratí z „radaru“ veřejných služeb, začíná jejich kariéra většinou upadat. To je důvod, proč musejí být reintegrační opatření pružná a časově flexibilní, pouze pak si mají příjemci možnost vytvořit svůj individuální pohled na svůj život a trh práce.
 
Běžně poskytované sociální služby je nutné doplnit o efektivní reintegrační opatření, která se musejí opírat o silnou spolupráci a výměnu informací mezi všemi zapojenými aktéry ve veřejném, soukromém a občanském sektoru na lokální i regionální úrovni, a musejí podporovat služby, které jsou nabízeny přímo na ulicích a jsou blíže klientům než tradiční volně přístupné kanceláře. Takovéto integrační aktivity musejí realizovat týmy odborníků, kteří jsou schopni poskytovat individualizované služby založené na hodnocení dovedností a potřeb klientů. Pouze tak dojde ke správné integraci, v rámci které jsou využívány vhodné nástroje v odpovídajícím tempu. Aby byla opatření na reintegraci udržitelná, musejí stavět na společném chápání jednoduché skutečnosti, že společnost, která zohledňuje všechny a nenechává nikoho stranou, je silnější, sociálně soudržná a schopnější produkovat hospodářskou hodnotu.   
 
Dva konkrétní příklady dobré praxe
 
Komunální reintegrace podporující dospělé – Stockholm[9]
Město Stockholm vytvořilo společně s lokálním úřadem práce, Státní sociální pojišťovnou a centrem pro mládež Frysheset program SUVAS, který je financován z ESF. Cílovou skupinou programu jsou mladí mezi 20 a 29 lety. Projekt využívá jasně strukturovanou strategii pro navazování kontaktu. Po prvotním kontaktu následuje informační setkání, koučink a poradenství. Všechny poskytnuté služby vedou k získání pracovního místa nebo k odbornému vzdělávání. Jedním z nejvýznamnějších rysů programu SUVAS je důraz na hledání a kontaktování lidí v nouzi. V rámci programu jsou organizovány kavárny pro rodiče s dětmi, večery pro dívky a další akce, jejichž cílem je nalákat potenciální účastníky. Jednotlivých akcí, mezi které patří například koncerty nebo skupinová setkávání, se účastní mobilní poradci, kteří se tak mají možnost setkat s běžně těžko dosažitelnými mladistvými. Na základě policejních záznamů a díky pomoci blízkých osob dochází k navázání kontaktů i s mladistvými zapojenými do kriminální činnosti. Většina potenciálních účastníků projektu má záznam v rejstříku trestů a lze je jen velmi obtížně kontaktovat, často jsou tedy využívány jako zprostředkovatelé jejich přítelkyně.
 
Grantoftegaard: pěstování budoucnosti na ekologické farmě[10]
Grantoftegaard je dánská společnost, která rozvíjí ekologické zemědělství: na vlastním pozemku má obchod a občerstvení. Farma zaměstnává mladé lidi s neukončeným vzděláním a dlouhodobě nezaměstnané (které společnosti doporučí obec), ale i běžné učně. Když se účastníci zapojí, mají možnost využívat poradenské služby a aktivity zaměřené na hodnocení potřeb, plánování a rozvoj osobní kariéry. Účastní se práce na farmě, ale i na míru ušitého programu, který vedou a monitorují skupinoví manažeři. Tento přístup je velmi progresivní a je založen zejména na zvyšování sebedůvěry. Účastníci si osvojují základní dovednosti a dovednosti potřebné k řízení vlastní kariéry; poradenské aktivity počítají i se zapojením rodin jednotlivých účastníků. Program je úspěšný díky silné pracovní etice, hlavním cílem je nalézt vhodnou práci nebo odbornou praxi v délce minimálně 13 týdnů. Výsledky finálního hodnocení jsou vždy představeny obcím. Farma se stala již uznávanou značkou, proslavila se zejména vlastním chlebem.

 


[1] I kvalifikované osoby mohou být ohroženy (dlouhodobou) nezaměstnaností. Ta může být způsobena oborem vzdělání nebo nízkou poptávkou trhu práce po dané kvalifikaci nebo daných dovednostech. Také lze pozorovat jisté vzory vedoucí k nezaměstnanosti spojené s rodinnými povinnostmi osob, zejména žen. V centru pozornosti této stručné zprávy jsou nejsilněji ohrožené skupiny bez kvalifikace nebo s nízkou kvalifikací a jich se týkající politická opatření na státní úrovni. Strategie podpory pro osoby s vyšší kvalifikací budou představeny v dalších stručných zprávách.

[2] Reintegrační opatření jsou určena pro osoby, u nichž neuspěly běžné nabídky pomoci. Opatření podporují rozvoj odborných dovedností, metody je nutné přizpůsobit potřebám daných osob. Mezi cílové skupiny patří zejména neregistrovaní nezaměstnaní, mladiství, kteří nejsou výdělečně činní, sociálně vyloučené osoby a etnické menšiny.  

[3] http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=CELEX:32013H0426(01)

[4] http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=OJ:JOC_2016_484_R_0001

[5] http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32016H0220%2801%29

[6] http://www.psf.nu/

[7] http://www.projectgoal.eu/index.php/czech-republic/ministry-of-education...

[8] http://www.lanzaderasdeempleo.es/

[9] Stockholms Unga Vuxna Arbetar eller Studerar: https://www.esf.se/sv/Resultat/Projektbanken/Behallare-for-projekt/Stockholm/Unga-vuxna-20-29-ar-som-varken-arbetar-eller-studerar/

[10] http://grantoftegaard.dk/

Přeloženo z angličtiny CEDEFOP, 2019. Zdroj: http://provzdelavani.nuv.cz/clanky/ze-zahranici/strucna-zprava-cedefopu-zaclenovani-neviditelnyc

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn