Премини към основното съдържание
Blog
Blog

Nechci se učit

I největším příznivcům vzdělávání dospělých se někdy nechce učit. Jak můžeme vzdělávání na pracovišti a vzdělávání dospělých obecně udělat znovu atraktivním? Gina Ebner se s námi dělí o své postřehy.

Unwilling to learn

 

Původně jsem chtěla sepsat své postřehy z Evropského týdnu odborných dovedností v Helsinkách (European Vocational Skills Week - EVSW). A potom se mi na jedné akci v Helsinkách stala velmi divná věc a rozhodla jsem se, že vám napíšu o ní.  

Začnu trochu ze široka: Pracuji v oblasti vzdělávání dospělých již 25 let a učení a vzdělávání je součástí mého života. Většina mého učení probíhá neformálně a informálně, což je skvělé. Vlastním placku od Platformy pro celoživotního vzdělávání (Lifelong Learning Platform), která říká: „Pořád se učím“.

Zpátky k akci na EVSW v Helsinkách: probíhala diskuse o dovednostech pro budoucnost (s velkým důrazem na digitalizaci, automatizaci a umělou inteligenci). V jednu chvíli jsme byli požádáni, abychom prostřednictvím svých chytrých telefonů dali najevo, do jaké míry si myslíme, že máme všechny nebo potřebných dovedností pro budoucnost. Odpověděla jsem, podobně jako mnoho ostatních, že mám částeční nebo některé z těch dovedností. A pak někdo řekl, jistě s nejlepším úmyslem, že my (a ti, kdo uvedli, že úplně postrádají dovednosti potřebné v budoucnosti) se budeme muset hodně učit, abychom byli připraveni na budoucí pracovní trh.

A tady se stala ta divná věc. Zažila jsem okamžitou a téměř fyzickou reakci na tu poslední větu. Konkrétně jsem chvíli nemohla popadnout dech a moje první myšlenka byla: „Ale já se nechci učit.“ a potom: „Moje budoucnost na pracovním trhu je omezená.“ (Je mi 55.) a nakonec: „Kdo má na takové věci čas?“. Zhrozila jsem se. Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem se nechtěla učit (stalo se, že jsem nechtěla jít do školy, ale to bylo něco úplně jiného). Moje první úvaha nad tou reakcí byla, že už směřuji do hrobu. Že už se blížím do věku, kdy lidé říkají, že už se nepotřebují učit nic nového – ti lidé, které se snažíme přesvědčit, že učení je užitečné, a že je to zábava.

Jenže to ve skutečnosti není pravda. Právě jsem začala navštěvovat kurz fotografování přírody, který potrvá dva roky. Uvažuji také nad kurzem o netopýrech (miluji netopýry). Mám také dlouhý seznam věcí, které bych ráda dělala (tedy informální učení) a naučila se, jakmile budu mít čas: přečíst si dílo Roberta Musila, naučit se rusky, pracovat jako dobrovolník (možná něco s netopýry?), naučit se mluvit dánsky a možná začít zpívat, poprvé od doby, kdy mi moje rodina celkem přesvědčivě řekla, že v životě neudržím tón, když mi bylo šest.

Proč jsem tedy měla takovou rychlou a silnou reakci? Po další úvaze jsem došla k závěru, že to způsobilo slovo „musíte“. Že to musíme dohnat. Že si musíme zlepšit dovednosti a naučit se nové dovednosti. Že musíme mít všechny ty nezbytné dovednosti. A odpověděla jsem si důrazným (i když jen pro sebe): „Ne, nemusím.“ Podobně jako mnoho dalších lidí toho mám hodně. Pracuji, cestuji, vyřizuji pochůzky, musím se zabývat otravnými věcmi jako je vyjednávání s pojišťovnami; snažím se cvičit, vařit zdravé jídlo, musím brát silně se bránící kočky k veterináři. Ten seznam je nekonečný, a jakmile vyřešíte jednu věc, vynoří se další. Již takto mi zbývá málo času na věci, které bych dělala nejradši: setkat se s přáteli, jít do kina nebo do divadla atd. Kam se mi má vejít to učení, které MUSÍM?

Najednou se učení dostalo na úroveň těch otravných věcí, které musím – pojištění, hypotéka, daňové přiznání, cvičení. A tak mi najednou bylo úplně jasné, jaké pocity v mnoha lidech vyvolává učení. Máme v životě spoustu povinností, nedávejte nám další úkol, který MUSÍME. A je to ještě horší, když nevidíte žádný užitek. Budu povýšen/a? Budu se moci ucházet o lepší práci? Existuje mnoho lidí, kteří nebudou mít z dalšího vzdělávání (okamžitý) užitek. Není se co divit, že reagují resolutním NE.

Když se přestanu zabývat svým osobním zážitkem, zde jsou mé racionálnější návrhy:

Pojďme změnit způsob, jakým hovoříme o odborném vzdělávání a školení a vzdělávání dospělých obecně. Přestaňme lidem říkat, že se musejí vzdělávat/školit, že si musejí zlepšovat dovednosti/získávat nové dovednosti. Pokud mluvíme o vzdělávání na pracovišti, pojďme mluvit o těch skvělých příležitostech, které dobře plánované vzdělávání přinese, a ne o tom, že „musíme udělat školení“. Vlastně, pojďme organizovat více školení na pracovišti v pracovní době, abychom zmenšili tlak na zaměstnance.  

Pojďme změnit důvody, které uvádíme, když mluvíme o tom, kolik radosti vzdělávání může přinést. Kolik existuje přínosů, i když nejsou finanční, že to není úkol, ale zajímavá aktivita, která stojí za to.

Pojďme si užívat a propagovat všechny různé způsoby učení.

Při učení můžete být šťastní.


Gina Ebner je generální tajemnicí Evropské asociace pro vzdělávání dospělých (European Association for the Education of Adults - EAEA), a také tematickou koordinátorkou EPALE pro podporu studujících.

Login (18)

Искате друг език?

Този документ е наличен и на друг език. Моля, изберете опциите по-долу.

Want to write a blog post ?

Don't hesitate to do so! Click the link below and start posting a new article!

Най-актуалните дискусии

Ролята на обучението на възрастни за подпомагане на кариерното развитие

Причини за ниското участие в УЦЖ на хората в трудоспособна възраст в България?