chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE - Електронна платформа за учене на възрастни в Европа

Блог

Jakou úlohu má mít učení dospělých v podpoře sociálního začleňování?

17/08/2015
от Rumen HALACHEV
Език: CS
Document available also in: EN FR DE IT PL BG

 

Lidé často myslí, že učení dospělých může být všelékem pro všechny, že jeho úlohou může být zároveň posilování kompetencí, umožnění rekvalifikace v zájmu přizpůsobení se měnící se ekonomické situaci a zlepšování sociální soudržnosti. Usnesení Rady Evropské unie o obnoveném evropském programu pro vzdělávání dospělých zohledňuje všechny tyto aspekty a uvádí:

„Vzdělávání dospělých poskytuje osobám postiženým nezaměstnaností, restrukturalizací a změnami v profesním životě příležitost ke zvýšení kvalifikace nebo k rekvalifikaci a současně významným způsobem přispívá k sociálnímu začlenění, aktivnímu občanství a osobnímu rozvoji.“

Může vzdělávání dospělých splňovat u každého všechny tyto funkce?

Vzdělávání dospělých může jistě splňovat všechny tyto cíle, avšak bylo by možná správnější uznat, že různé cíle učení – najít práci, změnit kvalifikaci, podporovat sociální začlenění – vyžadují často velmi rozdílné přístupy. Tyto cíle učení dospělých a „naděje“, které vzbuzují, také někdy nemusí být slučitelné. Oživuje se tak velmi stará otázka – k čemu učení dospělých slouží? Nebo spíše – k čemu by mělo sloužit?

K zaměstnatelnosti, nebo k sociálnímu začleňování? Nebo k oběma?

Debata o cíli a účelu vzdělávání dospělých je obzvláště závažná, jde-li o podporu sociálního začleňování. Zavede-li se strategický přístup, který podporuje využívání učení dospělých na podporu zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti, což může být z ekonomického hlediska přínos, nemusí to nutně napomáhat zároveň i sociálnímu začleňování. Takový přístup samozřejmě podporuje začleňování tím, že jako východisko z chudoby usnadňuje zaměstnání. Avšak může také oslabovat ten aspekt učení, který spočívá v tom, že učení je prostředkem podpory sociálního začlenění v širokém smyslu, zejména pokud jde o nejvíce znevýhodněné skupiny. Všichni učící se, a zejména ti, kdo jsou výrazně vyloučeni, marginalizováni a znevýhodněni, nemusí být nutně v takové situaci, aby se zapojili do učení, jehož cílem je zaměstnatelnost. Pro některé je zahájení vzdělávacího procesu velkým krokem a velkou výzvou. Takový postup však může hrát zásadní úlohu ve „znovupřipojení“ těchto lidí díky tomu, že se zapojí do společnosti a společenství, a může tak přispět k omezení vyloučení či izolace. Má tedy nezpochybnitelnou cenu bez ohledu na to, zda vyústí v oficiální kvalifikaci či zda znamená pokrok na cestě k zaměstnání.

Hájení vyváženého přístupu

Je zřejmě důležité uznat, že přestože učení dospělých může podporovat zároveň jak ekonomický cíl zaměstnatelnosti, tak cíl sociálního začlenění, nemusí být nutně schopno dosáhnout obou těchto cílů zároveň. Je třeba najít způsob, jak zajistit, aby ten aspekt vzdělávání, který spočívá v umožňování interakce s ostatními a zaujímání aktivní role v rámci společenství, nebyl v nynější době úspor a ekonomických těžkostí obětován. Může to být těžké, avšak existují způsoby, jak tyto širší cíle podporovat a zajistit tedy přístup všech skupin k učení, ať už jsou jejich motivace k vzdělávání jakékoli.

Jednou z možností v kontextu omezených zdrojů je finanční podpora přístupů zaměřených na učení a sítí učení založených na společenství, avšak k tomu jsou nutné politiky zaměřené na povzbuzování, politická vůle a přinejmenším finanční podpora pro náklady na rozjezd a fungování. Mezi slibné příklady takových přístupů patří „Community Learning Trusts“, které byly zavedeny nedávno ve Spojeném království a jejichž první výsledky ukazují, že tento přístup může být účinnou odpovědí na potřeby dospělých učících se, zejména těch nejvíce znevýhodněných. Myslím, že inovativní přístupy se objevují všude a že by bylo velmi zajímavé vědět o nich více. Prozatím se spokojme s tím, že shrneme debatu takto: učení dospělých může mít zajisté různé cíle, avšak odpovědní politici a poskytovatelé finančních prostředků musí dbát, aby neprosazovali některý z nich na úkor ostatních.

---------------

Ian Atkinson je ředitelem a společníkem společnosti Ecorys UK a výzkumníkem a odborníkem v oblasti trhu práce a politik zaměstnanosti. Zajímá se zejména o zásahy ve prospěch zaměstnatelnosti, o sociální začleňování a o platební mechanismy založené na výsledcích.

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn
Refresh comments Enable auto refresh

Показване на 1 - 5 от 5
  • снимка на Andrew McCoshan
    Thanks for raising the topic of community-based learning, Ian. This touches on a whole raft of interesting issues. As you say, engaging the disenfranchised in formal learning opportunities is an important part of any package. But I wonder to what extent we have seen attempts to move beyond this, where community-based learning becomes community-owned learning? There is something of a twin issue for people who have under-achieved in formal education for not only do they frequently feel uncomfortable in such environments but they–like the world around them–tends to undervalue other forms of learning. Moving towards community-owned learning could make it possible for people from disadvantaged backgrounds to start to value their own experiential and life-wide learning and to have it endorsed in their own communities. This is not to say we can do without the professionals, of course, but it raises the issue of how individuals and professionals relate to one another. What are the possibilities for co-creation of adult learning opportunities?
  • снимка на Ian Atkinson
    Thanks Andrew, a raft of really interesting thoughts and questions in there! Certainly there are some good examples of what might be termed community-owned learning, though it seems they can often be very small scale and sometimes short lived. I think another interesting aspect to this is the degree to which 'communities of interest', as opposed to geographical communities, can play such a role in developing learning opportunities or indeed 'learning communities'. There is certainly a strong history of such approaches, often through Workers Educational Associations, trade unions and other civil society groupings. This perhaps blurs the lines of co-creation and the professional / non-professional distinction a bit, but also I suspect offers some useful examples of practice and the benefits of such approaches. Certainly I'd be interested to hear of any examples / developments in this area from EPALE readers....
  • снимка на Aaron Rajania

    ps. on studies that have measured wellbeing to participation in several types of learning, please see the following as one example:
    https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/fil...

  • снимка на Aaron Rajania

    An interesting blog. Certainly I agree that funding for adult learning focused purely on 'inclusion' within the UK has been significantly reduced in recent years. However, a number of studies have demonstrated the value of non-vocational relatively informal types of learning (such as music/arts groups and evening classes) in increasing well-being, rather than formal, more vocationally-oriented, 'employability-type' education and training courses. One theory could be that 'employability' training brings most benefits only when it leads to employment or promotion. Participation in non-vocational learning activities, on the other hand, would be more likely to be undertaken because of their intrinsic enjoyment or for the opportunity to get out and socialise. This, in my view does not make them less worthwhile. What might be interesting is to examine whether those countries who have seen increases in the participation rates of adults in education also continue to provide opportunities for a variety of learners to benefit from courses aimed at social inclusion, as well as improving skills and employability.

  • снимка на Ian Atkinson

    Thanks Aaron, some useful reflections there. I agree that there are different reasons, drivers, and intended outcomes from different forms of learning. What I suspect is important is not simply conflating these or uncritically treating them as interchangable. Some forms of learning can help with employability / skills development and additionally provide participants with 'intrinsic enjoyment' and / or greater inclusion / socialising with others - this I guess may be the ideal but is certainly not always achievable. As noted there is probably a need for balance at different levels - in setting policies for adult learning, in ensuring funding is available for different forms of learning, and in making sure such forms are availabile and accessible.